Ze života

Ze zákulisí

Škola – základ života

Jako první se mi vybaví filmová komedie Martina Friče z roku 1938 o studentech a kantorech na reálném gymnáziu.  Zápletka se točí kolem přípravy studentů  na sportovní závody o středoškolský pohár. Řediteli se však dostane do ruky recesistický třídní časopis “Řev septimy”, ve kterém autor karikuje jednotlivé členy učitelského sboru. Ředitele to popudí natolik, že trvá na tom, že pokud se autor dobrovolně nepřihlásí, účast na soutěži bude studentům zapovězena. Ale to všechno určitě znáte….

Ve druhém plánu nás heslo Škola- základ života vybízí k zamyšlení. Téměř filozofickému. Ne nadarmo je toto heslo vděčným tématem slohových prací či dokonce prací maturitních. Škola by měla být základem života, stejně jako rodina je základem státu 🙂 Jenomže pro školu je to opravdu hodně náročná role.  Náročnost je daná obrovskou mírou zodpovědnosti, kterou na sebe aktéři učebně-vzdělávacího procesu berou. Mám tím, pochopitelně na mysli zejména učitele. Učitelů jsem si vždycky moc vážila. Patrně si moji důvěru a obdiv získali hlavně proto, že já konkrétně jsem měla v celé školní docházce neskutečné štěstí na skvělé a osvícené osobnosti. CELÝ ČLÁNEK

Tržiště s nadějí

Mám profil hned na několika seznamkách. Ne snad proto, že bych se chtěl seznamovat, nebo dokonce najít lásku, ale moje přítomnost má čistě pozorovací důvod. Jsem takovým seznamkovým šmírákem, který se do oslovování nezadaných duší nepouští, aby zjistil, jak budou vztahu a lásky chtivé dámy reagovat samy, až si náhodným zobrazením mého inzerátu přečtou, že hledám:

“…tu, která je vždycky zpomelaná, duchem nepřítomná a celkově líná. Bude mi chodit do sámošky pro lahváče a neustále držet hlídku u sporáku, kdybych náhodou začal hladovět. Pohlavně se bude stýkat výhradně se mnou, ale jen, když budu mít náladu a nepůjde nic v telce! Bude milovat všechny pořady Jaromíra Soukupa a neodváží se z Barrandova přepínat jinam. Ani na ČT! Výjimku tvoří zpravodajská relace Události a to pouze v případě, že by se na obrazovku vrátila Aneta Savarová!” CELÝ ČLÁNEK

Baile Átha Cliath

Ne, ten název není napsaný žádnou hatmatilkou, nýbrž regulérním indoevropským jazykem, respektive jeho keltskou větví , a sice irštinou. Na první pohled tento jazyk vypadá archaicky a nesrozumitelně, ale vězte, že zase tak nesrozumitelný není. A při kratším pozorování v něm najdete logiku i zalíbení. Baile Átha Cliath znamená v irštině Dublin, čili hlavní město Irska. Pochopitelně má také svůj hlubší etymologický význam, ale toto nemá býti lingvistický diskurz.

Už na gymplu jsem se rozhodla, že musím Irsko navštívit, jelikož jsem zbožňovala irskou zpěvačku Sinéad O ‘Connor a pochopitelně i skupinu U 2. Kdysi jsem se také v jednom horoskopu na míru dozvěděla, že bych v Irsku měla žít. Přiznávám, že to bych asi nevydržela, jelikož počasí tam vládnoucí se mi nikterak nezamlouvá a kvůli tomu bych určitě trpěla. Poprvé jsem se do Dublinu podívala díky své práci až v “hluboké dospělosti”. Je zvláštní, jak si člověk vždycky představuje, že ta hlavní města musí být obrovská a velkolepá a pak je překvapen, že to nejdůležitější se dá prohlédnout během pár hodin. CELÝ ČLÁNEK