Život online

Ze zákulisí

Sbohem, má milovaná átéerko…

16.3. oslavím rok od svého posledního služebního letu. Odehrál se na airbusu 319 a směřoval do ruské Samary a zpět. Byl to noční let a jelikož noc před tím jsem pro změnu letěla do Kazaně, z té druhé noční už si pamatuji méně než z té první. V tu chvíli už se kolem nás začalo rozpínat něco, co už dávno nechci pojmenovávat ani zmiňovat. Nikdo z nás neměl tušení, co nás čeká. Zcela bez jakékoli ochrany dýchacích cest jsme s kolegyněmi s obrovským zaváháním a hrůzou pohlédly na každého, kdo jenom malinko v kabině zakašlal. Ač jsem měla na březnovém plánku poměrně slušnou skladbu letů, bylo mi jasné, že už se nikdy neuskuteční. Pořídila jsem si několik fotografií letadla i mých kolegyň a odcházela domů s pocitem – tak buď za 14 dní, nebo nikdy. A mé podvědomí mi napovídalo, že ta druhá varianta bude správná.

Po letech strávených v oblacích jsem se dokázala smířit s faktem, že je mě potřeba úplně někde jinde a že práce pro naši firmu nemá budoucnost. Bylo to těžké, jelikož jsme všichni byli srdcaři a za tu společnost bychom dýchali. Žít na zemi se dá, ale je to jiné. Dnes už jen z povzdálí a s emocí nižší intenzity pozoruji dění v letectví. Smutno mi ale je. Nejvíce mě zasáhla zpráva, že po 29 letech odchází z flotily turbovrtulová letadla typu ATR. Jasně, jejich existence byla nejasná několik let a s piloty i letadly se hýbalo, jak se zrovna hodilo do krámu. Ještě na začátku roku 2020 tu byla jistá naděje, že tyhle starší dámy nahradí moderní airbusy 220. Ovšem stalo se a svět a dění v něm šlo jinou cestou. CELÝ ČLÁNEK

Tržiště s nadějí

Mám profil hned na několika seznamkách. Ne snad proto, že bych se chtěl seznamovat, nebo dokonce najít lásku, ale moje přítomnost má čistě pozorovací důvod. Jsem takovým seznamkovým šmírákem, který se do oslovování nezadaných duší nepouští, aby zjistil, jak budou vztahu a lásky chtivé dámy reagovat samy, až si náhodným zobrazením mého inzerátu přečtou, že hledám:

“…tu, která je vždycky zpomelaná, duchem nepřítomná a celkově líná. Bude mi chodit do sámošky pro lahváče a neustále držet hlídku u sporáku, kdybych náhodou začal hladovět. Pohlavně se bude stýkat výhradně se mnou, ale jen, když budu mít náladu a nepůjde nic v telce! Bude milovat všechny pořady Jaromíra Soukupa a neodváží se z Barrandova přepínat jinam. Ani na ČT! Výjimku tvoří zpravodajská relace Události a to pouze v případě, že by se na obrazovku vrátila Aneta Savarová!” CELÝ ČLÁNEK

Baile Átha Cliath

Ne, ten název není napsaný žádnou hatmatilkou, nýbrž regulérním indoevropským jazykem, respektive jeho keltskou větví , a sice irštinou. Na první pohled tento jazyk vypadá archaicky a nesrozumitelně, ale vězte, že zase tak nesrozumitelný není. A při kratším pozorování v něm najdete logiku i zalíbení. Baile Átha Cliath znamená v irštině Dublin, čili hlavní město Irska. Pochopitelně má také svůj hlubší etymologický význam, ale toto nemá býti lingvistický diskurz.

Už na gymplu jsem se rozhodla, že musím Irsko navštívit, jelikož jsem zbožňovala irskou zpěvačku Sinéad O ‘Connor a pochopitelně i skupinu U 2. Kdysi jsem se také v jednom horoskopu na míru dozvěděla, že bych v Irsku měla žít. Přiznávám, že to bych asi nevydržela, jelikož počasí tam vládnoucí se mi nikterak nezamlouvá a kvůli tomu bych určitě trpěla. Poprvé jsem se do Dublinu podívala díky své práci až v “hluboké dospělosti”. Je zvláštní, jak si člověk vždycky představuje, že ta hlavní města musí být obrovská a velkolepá a pak je překvapen, že to nejdůležitější se dá prohlédnout během pár hodin. CELÝ ČLÁNEK