SEOUL STILL IN MY SOUL

Odpusťte mi, prosím, titulek v angličtině, ale nemohu jinak. Někdy se mi zdá, že angličtina lépe vyjádří podstatu věci, ač je ale oproti češtině, pochopitelně, lexikálně omezená. Navíc ta aliterace v titulku, ta se mi takhle ještě nikdy nepovedla.

Když v roce 1988 probíhaly Letní olympijské hry v jihokorejském Soulu a Florence Griffith Joyner vyhrávala jednu zlatou olympijskou medaili za druhou, plácla jsem před svými spolužáky, že do Soulu také pojedu. Tehdy jsem myslela, že jako úspěšná atletka. Už na střední škole však bylo jasné, že ze mě atletka nebude. Ten Soul ale opravdu vyšel, poprvé 25 let od toho “plácnutí”. A od té doby jsem ho navštívila díky své práci mnohokrát. Nemám to přesně spočítané, ale byly doby, kdy jsem se v něm ocitla i čtyřikrát během měsíce. I proto jsem po jednom příletu do Soulu, v lednu roku už nevím kterého, sarkasticky oznámila mé kolegyni : “Tak ještě sedmačtyřicetkrát a máme tu konec roku.”

Tak rozhodně to nebyla láska na první pohled. Jihokorejská metropole mě zprvu neuchvátila. První dojem – smrad a nic k vidění. Moje první návštěva byla velkým zklamáním. Kolega znalý tamních poměrů nás vzal na pláž na barbecue. Pokud si představujete romantickou pláž, tak jsou vaše představy liché. Mám pocit, že v Soulu je prakticky pořád odliv. Pláž je bahnitá s nepřeberným množstvím odpadků nejrůznějšího druhu, včetně televize. Voda v moři je tak špinavá, že bych do něj nevlezla ani nohou. A barbecue? Pokud stejně jako já nesnášíte mořské plody, tak na něj ani nechoďte. V restauraci na pláži jsem seděla na sucho a naprosto znechucená, kde to jsem.

Korejci nejsou na poprvé také úplně vřelý národ. V prvním plánu jsou velice nadřazení. Vyplývá to z jejich tradice kastování v rámci společnosti. Společenské postavení a prestiž poznáte podle toho, jak se navzájem klaní. Tohle klanění se mi docela líbí, jelikož s jeho pomocí dáváme najevo, že si někoho vážíme. Připomíná mi to jogínský pozdrav Namasté. U těch nejváženějších osob musíte svou páteř hodně ohnout. Korejce poznáte na sto honů a nemusíte se mu vůbec dívat do obličeje. V největší zimě má Korejec na sobě sice nejteplejší péřovou bundu či kabát, ale nohy má holé. Zimní boty u nich snad nenosí nikdo. Nejčastější jsou sportovní nízké boty nejposlednějších modelů a trendů, ovšem bez ponožek, aby byly nohy nahaté. Společenská obuv u mužů je mnohem většího čísla, než ve skutečnosti její majitel reálně má. Tento trend jsem nepochopila. Zdaleka nejoblíbenější jsou však pantofle bez ponožek, samozřejmě také známých světových značek.

Korejky mají naprostou obsesi na kosmetiku. Nebojí se všelijaké kosmetické přípravky, náplasti na akné či hydratační masky použít přiznaně i na veřejnosti. Jejich pleť je vždy dokonalá, porcelánová. Proto se patrně prodavačky zděsily, když jsme my sluncem opálené Evropanky poprvé vstoupily do obchodu s kosmetikou. Ihned k nám běžely a začaly bez optání aplikovat bělicí krémy na naše hnědé obličeje se slovy: “Especially for you.” Korejky jsou velice infantilní. Libují si v dětských motivech na oblečení, módních doplňcích, elektronice etc. Často nosí ve vlasech jednu natáčku na temeni hlavy.

Jelikož Jižní Korea je kolébkou nejnovější elektroniky a nejmodernějších technologií a také tam vládne pevný řád, Korejci jsou zvyklí, že všechno a všude funguje na 100%. Postupují tak vždy přesně dle stanovených checklistů na cokoliv. Vůbec nejsou zvyklí na nestandardní situace a nemají schopnost improvizace jako my Češi. A tak nejčastěji z jejich úst můžeme slyšet údivné Óóóóó.

Ke Korejcům si musíte najít cestu, musíte proniknout do jejich podstaty, a pak jsou velice milí, vstřícní a usměvaví. Zapomeňte však na použití standardní, nebo nedej Bože snad pokročilé angličtiny. Vaši angličtinu musíte uzpůsobit a připravte se, že jim také napoprvé nebudete moc rozumět. Bez ohledu na pravidla o výslovnosti, Korejci vždy zdůrazňují poslední slabiku slova. Můžete si tak zakoupit hendddd krímmm, místo kávy dostanete kopí a do něj nalijete milkhhh. Charakteristické je též dlouhé í na konci slov, zejména u sloves. Namísto touch tedy řeknete touchee /tačí/. Ve své podstatě jsou Korejci velice vtipní, mají specifický smysl pro humor, a tak se s nimi zcela určitě nebudete nikdy nudit a také se zasmějete.

Při mém prvním pobytu mě zaujala jedině samoobsluha e-mart, kde seženete všechny korejské “must haves” – naprosto skvělé potraviny, drogerii, kosmetiku i oblečení a obuv korejského typu.

Při dalších a dalších návštěvách jsem si však řekla, že musím dát Korejcům šanci a trochu to u nich poznat. První náš výlet vedl do centra města do čvrtti Myeong-dong, kde jsou nejvyhlášenější obchody pro turisty. Dle obrazu svému jsme si ihned hlavní třídu s obchody přejmenovali na Na Příkopech. Takže na korejských Příkopech si můžete koupit korejskou vyhlášenou kosmetiku značek Misha, Innisfree, Nature Republic, Holika Holika, Etude House etc. Dále jsou tu obchody s oblečením a obuví jako třeba Zara, H a M, Top 10, Uniqlo, Forever 21…. Mým nejoblíbenějším obchodem je obchod s čaji OSULLOC, kde se prodávají vynikající čaje z Jeju ostrova. Můžete je zde také ochutnat z čajových konvic nahřívaných nad plamenem. Čaje jsou poměrně dost drahé, tak ať nekupujete zajíce v pytli. Z obchodní čtvrti se pomaličku dostáváme na trh, kde je možno zakoupit cokoliv, atrapy náramků Pierre Cardin, bižuterii, kabelky, oblečení, potraviny až po občerstvení, včetně odporných pražených brouků. Bonusem vám bude fakt, že tvrdou evropskou měnu si můžete na začátku trhu vyměnit na korejské wony u dvojnice Jiřiny Bohdalové.

A pak tu máme pochopitelně památky a zajímavosti. Jako například Namsan Seoul Tower – věž vysoká 236,7 m, ze které máte překrásný kompletní výhled na celý Soul.

Namsangol Hanok village – starobylá vesnička z období dynastie Joseon s dobovými domy a pavilony obklopenými překrásnou přírodou a malebným jezírkem. Probíhají zde kulturní akce během cekého roku.

Královský palác Gyeongbokgung – palác vystavěný v období dynastie Jonseon. Největší z pěti paláců, které se v Soulu dochovaly nechává nahlédnout do bohaté korejské kulturní tradice .

Jogyesa Temple – mé nejoblíbenější místo. Buddhistický chrám na vás dýchne poklidnou atmosférou. Každoročně vyzdoben barevnými lampiony na výročí zrození Buddhy.

Korejci mají nesmírně rádi Prahu, jelikož se objevila v jednom populárním korejském seriálu. Pojednával o doktorovi a svojí kvalitou a rozpětím se podobal českým nekonečným seriálům typu Ordinace v růžové zahradě. Mají zde také čtvrť, která je zmenšeninou Prahy. Najdete tam Orloj, Prašnou bránu, české pivo a restaurace prodávající české jídlo.

Muuido – malý ostrov umístěný jižně od ostrova Jongyu. Na ostrov se dostanete trajektem, který ve své podstatě vykrouží cestu ve tvaru ležaté osmičky a jste na místě. Jízda je velmi krátká, a tak si musíte dát pozor, abyste neprokecali vhodný okmžik na výstup. Naštěstí vás v nejhorším zaměstnanci trajektu neomaleně vyhodí 🙂 Na Muuidu je překrásná příroda, která vyzývá k vycházkám nejen cizince, ale i tamní obyvatelstvo. Muuido je také oblíbené díky dvěma plážím Silmi a Hanage.

Kompex Paradise City – ultramoderní komplex zahrnující hotely, obchody, restaurace, casina.

Maglev – druh dopravy spojující mezinárodní letiště Incheon a Yongyu. Vlak, který se pohybuje na principu magnetické levitace. Pohybuje se na polštáři magnetického pole, které je vytvořeno soustavou magnetů zabudovaných v koleji i ve vlaku. Vlak se v podstatě nad kolejí vznáší.

Jídlo a restaurace a kavárny

Nejsem fandou korejské kuchyně, ačkoli je velice zdravá a má mnoho příznivců. Korejské národní jídlo bibimbap, jehož základem je maso, bambusové výhonky a zelenina a podává se s rýží a pálivou pastou kočchudžang, mě neoslovilo. Jediné, co mi chutná, je pálivá pasta, které mazlivě říkáme čúza. Zkrátka, bibimbapem přátele nezískáš, aspoň tedy za mě. Fermentovaný silně zapáchající salát kimči, který dostanete jako přílohu ke každému jídlu, mi také nechutná. Jediné jedlé pro mě je tak tradiční jídlo bulgogi – kousky hovězího masa v pálivé omáčce. Nejraději tak během mých pobytů navštěvuji indickou nebo thajskou restauraci. Pochopitelně se zde také hojně vyskytují fastfoodové řetězce typu Mc Donald’ s.

Co se týče kaváren, můžete zde narazit na nejrůznější korejské či evropské typy, ale naprosto nejúžasnější je kavárna Innisfree nad stejnojmenným obchodem s kosmetikou. Je to krásné prostředí s živými rostlinami a famózními kávami, čaji a drobným občerstvením, například luxusními “lívanci”. Připraví vám tu nejlepší green tea latté. Nápoj vyrobený z matcha čaje, doplněný mlékem. Naprosto lahodná a navíc zdravá záležitost, do které musíte “dorůst”. Na poprvé jsem měla pocit, že piju žabinec s mlékem a celý drink vyhodila do koše. Teď patří mezi mé nejoblíbenější nápoje.

Pokud by se vám poštěstilo Soul navštívit, určitě se nebudete nudit. Tedy v případě, že se tam zdržíte 2-4 dny. Na týdenní dovolenou to rozhodně není. Nejvhodnějším obdobím je jaro, ve chvíli, kdy kvetou sakury. To je ovšem velice krátké časové období. Největší problém, kterému budete při své návštěvě čelit, je časový posun, který je v zimě plus osm hodin oproti Praze a v létě plus sedm hodin. To už je docela velký rozdíl a pokud máte problémy se spaním jako já, tak se rozhodně “nepřehodíte” na tamní čas ani nevyspíte a budete stále vypadat jako zombie. Pokud se v Soulu vyskytnete, tak určitě navštivte nějakou z uvedených památek, ale je jich tam mnohem více. Nakoupit si musíte něco z pověstné korejské kosmetiky, čaj matcha, ženšenové čaje, ženšenové náplasti na bolest, lynzhi- extrakt z lesklokorky lesklé, který je skvělým prostředkem na nejrůznější neduhy včetně rakoviny. Zabojujte s jet lagem a užijte si to. Pokloňte se poděkujte kamsahamnida!

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 4.6 / 5. Celkem hlasů: 14

Zatím nikdo nehodnotil.

1 reakce na “SEOUL STILL IN MY SOUL

Napsat komentář