Precizní lidé

Rodí se. A ne že ne. Jsou jich zástupy, ale většinou na sebe příliš neupozorňují. Nemají to totiž zapotřebí. Dělají to za ně jejich skutky a samotná přítomnost ve vašem okolí. Pokud jste beznadějným egocentrikem a ještě k tomu nemáte příliš velké sebevědomí, připadáte si vedle nich poněkud bezvýznamní, neschopní a celkově podřadní. Ale i když nemáte egocentrické sklony a vaše sebevědomí je v pořádku, cítíte v jejich blízkosti až nadpřirozenou dokonalost, která může z vašeho setkání udělat buď mimořádně příjemný okamžik, nebo nesnesitelnou chvíli! Takoví jsou precizní lidé. A přestože jich několik znám dokonce osobně, dnes bych rád napsal pár slov pouze o Mirce, které já nadpřirozeně říkám Mírka, s nadpřirozeně dlouhým í! 

Mírka se mnou chodila do hudební školy a stejně jako já se věnovala klavírní hře. Ale zatímco já jsem byl absolutní flink, Mírka byla poctivá žačka, která cvičila pravidelně a patrně i nad rámec doporučené doby. Oba jsme měli hudební sluch i talent, ale její cílevědomost a píle byla s mým pohrdáním pravidly a školní drezúrou nesrovnatelná. Mírka drezúru bezesporu milovala a tajně doufám, že svoji pečlivostí někdy překvapila i sama sebe. Klavírní výcvik proto brala nesmírně vážně a paní učitelka mi Mírku dávala vždycky za příklad! Díky tomu vyrobila z Mírky mého úhlavního nepřítele, který byl vždy připraven sáhnout do klapek a nástroj bezchybně rozeznít. Už tehdy, v hudební škole, byla Mírka precizní dítě, kvůli kterému museli talentovaní lajdáci jako já trpět, neboť se jim vždy připomínalo, jak úspěšní by mohli být, kdyby byli jako Mírka. Stejně houževnatí, stejně trpěliví, stejně precizní. 

Díky této zkušenosti jsem nikdy ve své pedagogické praxi nepoužil adorování jednoho žáka před jiným, za účelem dosažení motivace. V mém případě to tehdy působilo zcela opačně a já se nechci podobného násilí dopustit na mých vlastních svěřencích. Jestliže je někdo precizní, dobře mu tak. To přeci nutně neznamená, že je lepší! Technicky vzato může být lepší například ve hře na hudební nástroj a v dalších oblastech, které si zamane vyzkoušet, ale tím se ještě nestává lepším člověkem. Na to se bohužel ve školství zapomínalo, zapomíná a zřejmě ještě dlouho zapomínat bude. Precizní lidé jsou prezentováni jako lepší, protože automaticky vyvolávají v ostatních obdiv a z nějakého důvodu se očekává, že by se měl k obdivování připojit každý. 

Já tvrdím, že bychom si preciznosti měli bezesporu velmi vážit, ale zároveň bychom o ni neměli usilovat za každou cenu a už vůbec bychom ji neměli uctívat jako něco božského a příkladného. Zatleskejme, poplácejme, ale nepřehánějme. A hlavně mě nenuťme cvičit déle jak hodinu denně! Tolik jsem vlastně nikdy necvičil, ale improvizovat jsem u klavíru dokázal mnohem déle. To mě totiž náramně bavilo. Přizpůsobit si Bacha k uchu svému a přejít z jeho suity do mé vlastní, daleko lepší melodie! Ukájet se svými hudebními myšlenkami a nápady bylo něco, co mi vždycky sebralo chuť nacvičovat cizí skladby. Učitelce to zase sebralo chuť učit mě dál na klavír, ale co mohla dělat, když Michala nebylo možné za svévolnou improvizaci vyloučit?! Ani když se objevily obavy, jestli mě to nechytne uprostřed veřejného vystoupení, kde posluchači s vážnou tváří hltali každý vážný tón. A když byli v publiku i rodiče, věděl jsem, že budu muset opravdu zahrát domluvený repertoár. Šel jsem tedy k nástroji alespoň tak pomalu, jak jen to šlo, dokud jsem nerozeznal mámino vzteklé pokašlávání. V tom okamžiku jsem rázně zrychlil a ladně dotančil až ke klavírní židličce. Řada přítomných to vyhodnotila jako součást mého výstupu a tak jsem se dočkal potlesku s mírným předstihem. Moje dodatečné vysvětlení, že i cesta na plac je přece součástí uměleckého přednesu aneb „Teď vám složitou skladbu nesu,“ nebylo pochopeno, navzdory tomu, že jsem ve Fibichově díle neměl jedinou chybičku. Neuměl jsem být zkrátka precizní a bylo mi to jedno. 

Když za klavír usedla Mírka, bylo to jako když hraje robot. S kamennou tváří se pustila do svého playlistu a bez jediného zaváhání rozdala tóny svým posluchačům. Byla tak dokonalá a precizní, že jsem ji chtěl ze zákulisí nějak rozptýlit. Ať jsem však hýbal závěsy sebevíc, Mírka hrála jako by nic. Hrála jako natažená na klíček, dokud neskončil její poslední takt. A byla natolik precizní, že na mě ani nevyplázla jazyk, když se vracela na své místo mezi nejšikovnější hudební žáky. Mírka byla vážně dokonalá a chovala se příkladně. Mám pocit, že snad ani nebyla dítě a narodila se už jako dospělá v dětském těle. Přesto jsem měl Mírku moc rád. Byla hezká a já si ji chtěl jednou vzít za ženu, protože by nám to fungovalo určitě skvěle! Lajdák a premiantka? Nejlepší pár z hudebky! Jen si představte tu čtyřruční hru: ona precizně brnká, on do toho nezávazně improvizuje. Přeneseno na cokoliv, do čeho bychom se pustili, znamená ideální kombinaci, kterou už jen tak nenajdu. Mírka je šťastně vdaná a z jejího půvabu nezmizel ani kousek. Dobře jí tak. 

Mírka byla precizní ve všem, do čeho se pustila. Úspěšně zvládla gymnázium i lékařskou fakultu. Navíc nádherně maluje. Vyniká tedy nejen výjimečným intelektem, ale nezanedbává ani své umělecké vlohy. Je to všestranně nadaný člověk a co je na tom všem nejkrásnější – zdá se, že také velmi skromná a milá žena. I ve své povaze je precizní! A já z toho mám upřímnou radost, protože už po těch letech vím, že tito lidé nás nemusí jenom štvát a dohánět k šílenství, když nám je někdo v dětství dává  za vzor, ale především nás mohou obohacovat a inspirovat. A jsou to právě precizní lidé, kterým vděčíme za vědecké pokroky, bez kterých by naše společnost neprospívala. Vděčíme jim za úspěchy v medicíně a v celé řadě dalších oblastí, které lidský rod pomáhají vést k lepším zítřkům. Nebo včerejškům? Včera jsi mi poslala skvělou klavírní nahrávku, Mírko! A já jsem rád, že jsme zůstali v kontaktu. 

Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Celkem hlasů: 0

Zatím nikdo nehodnotil.

Napsat komentář