Jak jsem vyznala lásku Jirkovi Macháčkovi

Dnes večer se stalo něco hodně zvláštního. Neskutečně moc pocitů při sledování NÁROD SOBĚ, KULTURA TOBĚ! Dnes večer jsem opět byla pod podiem skvělých muzikantů, herců a tanečníků, a dalších umělců. Za celý večer mi bylo několikrát do breku, asi 4x jsem se regulérně rozbrečela a zároveň v sobě měla opět ten pocit, že můžu být u toho, když někdo tvoří, protože, ten neskutečně krásný první moment, když vzniká dílo vám před očima a vy to vidíte na vlastní oči, je prostě krásný – tak na mě působí umění.

Celý živý pořad byl dokonalý právě tím, že v něm byly věci naprosto nedokonalé, nepovedené a místy i vážně trapné, ale to prostě k živému vystoupení patří. Navíc čas na přípravu byl jistě víc než šibeniční. Všechno sedlo jak „prdel na hrnec“! Zas jsem mohla být chvíli hrdá na českou šikovnost, talent a empatii. V poslední době totiž nabývám dojmu, že to s naší společností jde dost rychle z kopce a brzdový destičky máme sjetý na plech!

K vidění byla vystoupení, která mi byla milá, některá se mi nelíbila, z některých jsem byla naprosto ohromená a z některých překvapená.

Spousta z nich mě přenesla do minulosti, na vzpomínky, kdy jsem si užívala na koncertech a festivalech a vybavovala si ty nejšílenější a nejkrásnější chvíle! Třeba jak Matěj Ruppert řádil na podiu s Evičkou Pilarovou v Trutnově! Nebo jak mě dojímala Lenka Dusilová na koncertě v krásném Neratovském kostele. Nebo jak Na Jednom břehu v Hradci Dan Bárta hrál a pršelo. Nebo jak Jirka Macháček s MIG 21 na Coloursech  (ještě když byly ve městě) mával sakem nad hlavou – jako vždycky. Nebo jak jsme jeli z koncertu Lucie vlakem z Prahy až druhej den ráno. Nebo jak jsme seděly ve filharmonii v Pardubicích v první řadě (s rouškou) a bylo to hrozně fajn. (Jenom ten Metronome jsem nikdy nějak nezvládla☹). Tyhle všechny krásný vzpomínky se mi vracely a já byla vážně moc smutná z toho, že tomu je teď strašně dlouho konec a asi ještě bude…a nemuselo by být…kdyby se chtělo…A na to měl ten dnešní pořad upozornit a udělal to naprosto skvěle!

A jako bonus k tomu všemu dokázal, že máme opravdu skvělé dramaturgy a režiséry a kameramany a zvukaře a herce a tanečníky a akrobaty a kulisáky a hudebníky a kostymérky a dalších asi 20 profesí, na které se vždycky zapomene. 

Naprosto mě ohromila Bára Poláková s Danem Bártou – brečela jsem poprvé. Ben Cristovao a PSH – obojí naprosto skvěle režisérsky zvládnutý! Čistý! A pak jsem si taky uvědomila, jak moc mám ráda Jirku Macháčka! Na koncertě jsem ho viděla asi jen jednou v Ostravě roku 2006 nebo 2007, myslím. A mám fakt ráda to jeho: Snadné je žít! A jak si rozezpíval orchestr jako by pod ním stáli diváci! A jak mě strašně mile potěšil jeho rozhovor na DVTV na jaře, kdy jsme sice vůbec nebyli v takových sračkách jako jsme teď, ale mysleli jsme si to. Za to teď ve sračkách jsme, ale nemyslíme si to. – Ale to už mi přijde pomalu jako folklor, takže pohoda.

A jako další bonus: Donutil mě uvědomit si, jak je tanec krásný způsob vyjádření se! A taky zamyslet se nad tím, že tanečních představení jsem viděla zatím strašně málo a že to chci napravit. A že kdyby to každého, kdo na ten pořad kouká přimělo třeba zajímat se o některého interpreta, který tam vystoupil, nebo o to jak ho podpořit, bylo by to vážně hrozně hezký. Stejně tak kdyby každý ze sledujících podpořil svoji oblíbenou kapelu nebo interpreta nebo divadlo, nejenom to, co bylo v telce.

Jedna velká kaňka na tom pořadu by se našla, ale nechám si to pro sebe, protože za nápad a realizaci si tahle věc zaslouží opravdový obdiv a respekt! Festival METRONOME a Česká televize jsou borci! Bylo by hezké, kdyby ten projekt pokračoval i nadále! Určitě by ještě zvýšil svůj náboj! To by bylo vážně skvělé! Snad se najdou štědří partneři, kteří takový projekt podpoří, případně, já si prosím, chci koupit lístek – dva!

Zdroj: vlastní Foto: ČT Art

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 4.6 / 5. Celkem hlasů: 20

Zatím nikdo nehodnotil.

2 reakce na “Jak jsem vyznala lásku Jirkovi Macháčkovi

Napsat komentář