Neviditelný pes – 24 let!

Dnes je tomu přesně 24 let, kdy byl založen první český ryze internetový deník Neviditelný pes. Stojí za ním novinář a spisovatel science fiction Ondřej Neff, který byl zpočátku také jeho výhradním vydavatelem. Postupem času získal web další externí spolupracovníky a dnes je součástí portálu Lidovky.cz.

Když jsem se v letech 1998 – 1999 začal intenzivněji zajímat o možnosti publikování na internetu, netušil jsem, že to nakonec vyjde a časopis, který jsem pojmenoval Prasklá moucha, vydrží až do dnešních dnů. Neviditelného psa jsem v té době hojně navštěvoval a bylo mi velkou ctí, že mi Ondřej Neff poskytl dokonce exkluzivní rozhovor! Přiznám se, že jsem si tehdy nebyl jistý, jestli nebudu odmítnut. Na naši příjemnou emailovou komunikaci však vzpomínám velmi rád! 

Toto interview jsem zveřejnil v květnu 1999 a dovolím si teď malou ukázku:

Když byste mohl vzpomenout na počátky Neviditelného psa, měl jste s jeho vytvářením nějaké problémy?

Jak se to vezme. Problémy byly technické, mám tady strašně špatné telefonické spojení, pořád mi padal modem. Musel jsem vstávat ve čtyři a dělat Psa – od sedmi nahoru jsem se nečapal. To bylo nejhorší. Ostatní ve srovnání s tím byla maličkost – například že jsem neuměl HTML a musel se ho za pochodu učit.

Který druh umění je Vám nejbližší (…po literatuře)?

Rozhodně výtvarné umění všeho druhu. Mezi deseti a patnácti lety mého dětství jsem byl na rozcestí, zda psát nebo se stát sochařem. Kdybych tehdy měl podporu, asi bych se stal sochařem. Psát se můžete naučit sami od sebe, sochat ne. Zůstal jsem sám a tak mi zůstalo to psaní. Možná ve stáří (tom opravdovém, až přestanu mít nápady na psaní) budu malovat a sochat. Možná. Raději bych byl mrtvej.

Jaká je vaše “Absolutní pravda”, duchovní přesvědčení?

Především víc důvěřuju práci než genialitě – zvláště pokud se ta genialita nerealizuje v práci, nýbrž v kecech. Odtud plyne má hluboká důvěra v kritickou metodiku přírodních věd a naopak hluboká nedůvěra ve svévolné pojmové žonglérství společenských věd.

Který druh umění je Vám nejbližší (…po literatuře)?

Rozhodně výtvarné umění všeho druhu. Mezi deseti a patnácti lety mého dětství jsem byl na rozcestí, zda psát nebo se stát sochařem. Kdybych tehdy měl podporu, asi bych se stal sochařem. Psát se můžete naučit sami od sebe, sochat ne. Zůstal jsem sám a tak mi zůstalo to psaní. Možná ve stáří (tom opravdovém, až přestanu mít nápady na psaní) budu malovat a sochat. Možná. Raději bych byl mrtvej.

Měl jste někdy nebo stále máte nějakého literárního hrdinu, jaký je Váš oblibený autor?

Hellerův Yossarian z Hlavy 22 mi hodně řekl o životě, také Vito Corleone z Puzzova Kmotra… Dnes beletrii téměř nečtu. Mám rád historika a sociologa (rozčílil bychse, kdybych mu do očí řekl, že je sociolog, ovšem on se skutečně zabývá společností) Paula Johnsona.

Co Vám v poslední době udělalo největši radost a naopak, co Vas rozčílilo?

Zvací dopis do NATO. Snad poprvé v našich dějinách se stáváme složkou slušné společnosti… Rozčílilo? Naseru se, když narazím na lenost, lemplovství a lži – nebudu jmenovat. To není pro zveřejňování. Na takové věci se musí reagovat tak, že učiníte opatření, aby vám lenoch, lempl a lhář nemohl škodit.

Vaše oblíbené jídlo a nápoj?

Jéžiš! Já jsem prožranej! Toho by bylo! V restauraci Kolosseum mívali “pletený copánek z vepřové panenky s gratinovanými brambory”. To bylo moc dobrý. Jenže přišel novej kuchař a tem lempl byl línej paso uplést do copánku a pak lhal, že neupletená panenka chutná stejně jako upletená. Nevěřte tomu. Nechutná. Tak jsem začal chodit jinam. Berte to jako doplněk k předešlé odpovědi.

Neviditelnému psovi přeji všechno nejlepší k dnešním narozeninám a doufám, že tu ještě, minimálně, dalších 24 let bude! 

Zdroj: vlastní Foto: Jindřich Nosek – Ondřej Neff (CC BY-SA 3.0)

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 4 / 5. Celkem hlasů: 2

Zatím nikdo nehodnotil.

Napsat komentář