Dvě tváře božského Santorini

Mám pořád několik cestovatelských snů a doufám, že si je všechny postupně splním. S přibývajícím věkem se ze mě stává snad něco více než jen odškrtávač destinací. Veškerá místa, která navštěvuji se snažím poznat a prozkoumat. Proč mě lákalo Santorini, je asi vcelku jasné. Je to jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst na světě. Může za to úchvatná architektura, kterou charakterizují typické zářivě bílé domečky a kostelíky s modrými kupolemi, okenicemi a dveřmi, které velmi často stojí na útesech sopečného původu a vytvářejí tak společně nádherné barevné kontrasty.

Santorini v jistých ohledech předčilo má očekávání, a to zejména v oblastech, které bych sama neodhadovala. Naopak městečko Oía, jež má být absolutním vrcholem  a třešničkou na dortu, pro mě bylo vcelku velkým zklamáním. Ale za to nemůže městečko samo, ale lidé v něm. Nepatřím k těm, kdo by se vraceli do destinací, které už navštívili. V Řecku jsem byla teprve podruhé, ale musím připustit, že sem  bych  možná ještě někdy zavítala. Nejsem  tudíž největším znalcem řeckých reálií, ale ráda bych se podělila o pár postřehů. Zcela určitě budeme ale muset začít fakty.

FAKTA

Santorini tvoří jižní okraj souostroví  Kyklády na rozhraní Egejského a Krétského moře. Název Santorini se používá od 13. století, původní názvy oblasti byly Kallisté nebo Strongýlé. Nynější podoba souostroví  (tvar podkovy)  je zbytkem původního kulatého sopečného ostrova (dříve nazývaného Théra), jehož střed  byl rozmetán  mohutným sopečným výbuchem, po němž zbyly pouze obvodové části, střed se propadl do moře a byla vytvořena  laguna, jež v některých místech dosahuje až 400 m hloubky. Souostroví se skládá z ostrova Théra, Therasia, Nea Kmaeni, Palea Kameni a nejmenšího ostrůvku Aspronisi. Údajně se na území Santorini nachází více kostelů než běžných staveb. Toto tvrzení, ale zatím nikdo nepodpořil žádným výzkumem. Nejznámější letoviska se nacházejí na ostrově Théra a jsou od sebe navzájem odděleny horským masivem Mesa Vuono. Onimi letovisky jsou Kamari a Perissa. Kamari je městečko velmi mladé, vzniklé teprve v roce 1956 po zemětřesení a založili ho obyvatelé zničeného města Mesa Gonia.

VODA

Všichni víme, že voda je vzácná a její zdroje jsou vyčerpatelné. Je to jeden z největších problémů současného lidstva. Na Santorini si to uvědomíte ještě mnohem více, jelikož nemá přirozený zdroj pitné vody. Na ostrově se nenachází  žádná spodní voda, žádná řeka. Sladká voda se musí dovážet tankery. Voda, kterou se budete v Kamari sprchovat bude mít malý tlak a je slané chuti. Ovšem skvěle bělí zuby. Pitnou vodu si musíte kupovat v obchodech balenou. A z té byste měli vařit i teplé nápoje. Řekové jsou zvyklí s vodou šetřit a očekávají to také od zahraničních návštěvníků. Další specialitou je kanalizační systém, který neumožňuje vhazovat papír přímo do toalety. O tomto se z pochopitelných důvodů rozepisovat nebudu.

ŘEČTINA

Patří sice mezi indoevropské jazyky, ale ať se na mě nikdo nezlobí, prostě není žádnému jazyku podobná. Ne nadarmo tak tvoří samostatnou vývojovou větev. Řečtina mi osobně připadá složitá a nelogická. To máte samý kaliméra, kalispéra, kalí níchta a Dimitris, efkaristó. Stačí mi, že ano se řecky řekne ne. Jeví se jako archaická a ono zmíněné kalí níchta, tedy dobrou noc, mi připomíná  starokeltštinu. Omlouvám se všem mluvčím novořečtiny, že jsem slova transliterovala z řeckého písma do naší abecedy, jelikož klávesnici s řeckou abecedou nemám. A také jsem si psaní a výslovnost kapánek přizpůsobila. 

Když jsme u té jazykové vybavenosti, musím říci, že málokterý Řek umí skutečně dobře anglicky, resp. jejich výslovnost je leckdy nepříliš srozumitelná, ale všichni se velmi snaží, což mě namotivovalo k tomu, abych se naučila alespoň říkat v jejich rodném jazyce, že chci espresso freddo métrio – rozuměj ledovou kávu s trochou cukru (volný překlad). 

PANÍ DELEGÁTKA ŠÁRKA

Pokud budete na Santorini cestovat s cestovními kancelářemi Alexandria nebo Blue Style a budete mít štěstí jako my, hned na letišti si vás vyzvedne usměvavá, sofistikovaná dáma – paní Šárka Kalkušová. Dovoluji si zde napsat celé její jméno, jelikož většího profesionála jsem v životě nezažila. Je to prostě žena osvícená, v jejíž osobnosti se snoubí neskutečný dar pregnantně se vyjadřovat v několika světových jazycích, s obrovskou znalostí řeckých reálií – geografie, historie, umění. Hned na úvodní schůzce hovoří tak poutavě, že vás  strhne na svoji stranu a potřebujete prostě poznat celý ostrov. Do výkladu vkládá praktické rady, ale i své vlastní zážitky a historky, které celé vyprávění okoření. Takže i člověk jako jsem já, který většinou informaci jedním uchem vpustí dovnitř a druhým ven, je s to si něco zapamatovat. Šárčin projev je kultivovaný a musím přiznat, že mi několikrát vehnala slzy do očí v tom nejpozitivnějším slova smyslu. A hlavně vás nenásilně namotivuje, abyste si o Řecku přečetli něco víc nebo se po letech začetli do řeckých bájí a pověstí.

POKRAČOVÁNÍ ZDE >

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Laďka

Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.