Průzkum CVVM: Necháte se očkovat?

Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém speciálním výzkumu realizovaném v první polovině února 2021 podrobněji zaměřilo na téma očkování obecně a konkrétně pak na postoje veřejnosti k očkování proti onemocnění COVID-19. Speciální výzkum byl proveden v rámci projektu Naše společnost, za otázky a design šetření zodpovídá CVVM, data sbírala společnost Median.

Všech respondentů jsme se nejprve zeptali, zda souhlasí či nesouhlasí s jedenácti výroky, které se týkají očkování obecně. Čtyři pětiny (80 %) českých občanů v první polovině února 2021 souhlasily s tím, že očkování je zárukou toho, že se u nás nerozšíří některé nebezpečné nemoci, v tom 46 % „rozhodně souhlasilo“ a 34 % „spíše souhlasilo“. Nesouhlas s tímto výrokem pak vyjádřilo 17 % dotázaných (12 % spíše a 5 % rozhodně) a 3 % oslovených se neuměla vyjádřit a zvolila možnost „nevím“. Necelé tři čtvrtiny české veřejnosti (73 %, 37 % „rozhodně souhlasí“, 36 % „spíše souhlasí“) se domnívají, že očkování proti některým nemocem by měla být povinná pro všechny občany ČR, téměř čtvrtina má názor opačný (24 %, 13 % „spíše nesouhlasí“, 11 % „rozhodně nesouhlasí“) a 3 % „neví“. Každé očkování může mít závažné vedlejší účinky, myslí si tři pětiny českých občanů (60 %), přibližně třetina nesouhlasí (34 %). Nadpoloviční většina české veřejnosti rovněž souhlasí s tím, že dítě, které nemá všechny povinná očkování, by nemělo být přijato do předškolního zařízení (53 % souhlasí, 40 % nesouhlasí).

U dalších výroků zařazených do našeho únorového šetření převažoval nesouhlas nad souhlasem. Polovina respondentů nesouhlasí s tím, že rodiče by měli mít možnost rozhodovat o harmonogramu povinného očkování pro své dítě (44 % souhlasí, 50 % nesouhlasí) a necelé tři pětiny nesouhlasí s tím, že by rozhodnutí, zda a proti jakým nemocem nechají své dítě očkovat, mělo být ponecháno na rodičích (37 % souhlasí, 59 % nesouhlasí). Současně si také si jen dvě pětiny lidí myslí, že rodiče, kteří odmítnou povinné očkování svého dítěte, by neměli být nijak postihováni, opačný názor zastává více než polovina veřejnosti (40 % souhlasí, 52 % nesouhlasí).

Pouze třetina občanů si myslí, že vedlejší účinky očkování jsou před veřejností tajeny (33 % souhlasí, 58 % nesouhlasí) a čtvrtina, že pro děti je očkování nadměrnou zátěží, protože ještě nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém (25 % souhlasí, 65 % nesouhlasí). Poslední dva výroky, které se týkaly toho, že očkování je z různých důvodů zbytečné, se setkaly se souhlasem jen o málo více než desetiny společnosti. Konkrétně 82 % českých občanů odmítá, že by očkování bylo zbytečné, protože není účinné a proti nemoci nás stejně neochrání (souhlasilo 12 % dotázaných) a 85 % nevěří, že očkování je zbytečné, protože nemoci, proti kterým nás má chránit jsou již úplně nebo téměř úplně vymýceny (souhlasilo 11 % respondentů).

Z hlediska věku je patrná největší důvěra v očkování u nejstarší věkové skupiny (nad 65 let), pozitivnější vztah k očkování mají rovněž lidé s vysokoškolským stupněm vzdělání. Naopak nebyly zjištěny významnější rozdíly mezi muži a ženami. Všech respondentů jsme se dále zeptali, zda oni osobně mají všechna povinná očkování, očkování proti chřipce a nějaké další dobrovolné očkování (např. proti klíšťové encefalitidě).2 Následně jsme všem respondentů, kteří mají nezaopatřené děti, položili stejnou otázku týkající se jejich dětí.

Náš výzkum potvrdil, že proočkovanost je v české společnosti velká, když všechna povinná očkování má podle svých slov 92 % dospělé populace, 4 % všechna povinná očkování nemají a další 4 % respondentů si nejsou jistá. Co se týče nezletilých dětí, tam má podle výpovědi rodičů všechna pro daný věk povinná očkování 94 % z nich, 3 % nemají a 3 % dotázaných rodičů neuměla odpovědět. V případě očkování proti chřipce je výrazně více očkovaných mezi dospělými, když toto očkování má podle svých slov 21 % dospělých, ale jen 5 % jejich dětí. To je výrazně více, než odpovídá oficiálním statistikám a je tedy pravděpodobné, že zde kladnou odpověď zvolili i respondenti, kteří byli očkovaní někdy v minulosti, ale v současnosti očkovaní nejsou. Naopak další dobrovolná očkování jsou o něco častější mezi nezletilými dětmi, když některé z dobrovolných očkování má dle svého tvrzení 33 % dospělých a 44 % dotázaných to pak uvedlo o svých dětech.

Očkování proti chřipce častěji dle svých slov mají lidé v nejstarší věkové kategorii nad 65 let (38 %) a s klesajícím věkem klesá podíl naočkovaných, když ve věkové skupině 18 až 24 let tvoří jen 8 %. Mezi nejmladšími respondenty bylo nevíce těch, kteří si nebyli jistí, zda toto očkování mají, nebo ne. Další dobrovolná očkování jsou pak naopak nejčastější v nejmladších věkových skupinách (18 až 34 let), ovšem i zde respondenti mladší 25 let relativně nejčastěji uváděli, že si nejsou jistí, zda nějaké dobrovolné očkování mají, nebo ne. Nejvíce lidí, kteří mají nějaká další dobrovolná očkování, pak najdeme mezi vysokoškolsky vzdělanými, nejméně mezi těmi se středním vzděláním bez maturity nebo vyučenými. Co se týče dětí respondentů, tak zde nebyly zjištěny výraznější rozdíly, pouze muži častěji nevěděli, zda jejich děti mají některá další dobrovolná očkování, či nikoliv.

V další části výzkumu jsme se pak podrobněji zaměřili na očkování proti onemocnění COVID-19. Všechny respondenty jsme nejprve informovali, že v České republice byla schválena očkovací látka proti tomuto onemocnění a očkování je pro všechny občany ČR dobrovolné a zdarma. Následně jsme respondentům položili otázku, zda se oni osobně nechají proti onemocnění COVID-19 očkovat.4 Výsledky zachycuje tento graf: 

Ochotu nechat se naočkovat proti onemocnění COVID-19 vyjádřily v našem průzkumu přibližně tři pětiny (59 %) dotázaných občanů, v tom 39 % uvedlo, že se „rozhodně nechá“ naočkovat a 20 % že se „spíše nechá“. Negativní postoj k očkování zaujala asi třetina (33 %) oslovených, když 17 % se dle svých slov očkovat „spíše nenechá“ a 16 % „rozhodně nenechá“. 1 % dotázaných uvedlo, že již naočkováno je, a 7 % respondentů zatím neví, jak se rozhodne.

O něco větší ochotu nechat se očkovat proti onemocnění COVID-19 vyjádřili lidé s vysokoškolským vzděláním, nejvýraznější rozdíl byl ale zjištěn z hlediska věku, když výrazně nejvíce lidí, kteří se chtějí nechat naočkovat, najdeme v nejstarší věkové skupině nad 65 let (72 % se nechá naočkovat, 23 % nenechá), nejméně ochotní jsou pak lidé ve věku 35 až 44 let, kde jsou podíly prakticky vyrovnané (44 % se nechá naočkovat, 46 % se nenechá naočkovat). Ve všech ostatních věkových skupinách více či méně převážili ti, kteří se očkovat chtějí. Mezi lidmi, kteří se chtějí nechat naočkovat, najdeme také výrazně více těch, kteří důvěřují současné vládě, kteří se velmi zajímají o vývoj situace okolo šíření nového typu koronaviru a kteří znají pět a více lidí, kteří si onemocněním COVID-19 již prošli.

Všech respondentů jsme se dále zeptali, jaký je hlavní důvod jejich stanoviska k očkování proti onemocnění COVID- 19. Pokud se chtějí nechat naočkovat, tak z jakého důvodu, a pokud se očkovat nechtějí, tak proč.5 V tomto případě se jednalo o otevřenou otázku, tj. bez nabídky odpovědí, takže respondenti mohli spontánně uvádět vlastní důvody. Odpovědi respondentů byly následně rozděleny do jednotlivých kategorií a výsledky zachycují tyto tabulky:

Respondenti, kteří se chtějí nechat očkovat, jako nejčastější důvod svého rozhodnutí uváděli, že chtějí zůstat zdraví, ochránit se před onemocněním COVID-19, z něhož mají obavy, nebo že chtějí zamezit závažnému průběhu tohoto onemocnění (41 %). Druhým nejčastěji uváděným důvodem byla snaha zastavit šíření viru ve společnosti a přispět ke kolektivní imunitě (15 %). Poměrně frekventovanými důvody byla také snaha ochránit své nejbližší, aby je nenakazili a mohli se s nimi bez obav setkávat (9 %) a touha vrátit se k „normálu“, tedy k životu před pandemií (6 %). Mezi dalšími relativně často uvedenými důvody byla důvěra k očkování obecně (5 %), to že očkování přinese možnost cestovat (3 %), a dále argumenty, které jsou v případě onemocnění COVID-19 považovány za rizikové faktory jako je vyšší věk (2 %) a další zdravotní potíže, jimiž dotázaný trpí (3 %). Mezi uváděnými důvody se objevovalo také to, že dotázaní věří, že lidé, kteří nebudou očkování, budou mít různá omezení například v přístupu na některá místa (kultura, sport apod.) (2 %) a také že se respondent chce naočkovat kvůli svému zaměstnání (2 %).

Dotázaní, kteří se podle svých slov očkovat proti onemocnění COVCID-19 nechtějí, jako nejčastější důvod uváděli, že vakcína byla vyvinuta příliš rychle a není tak dostatečně otestovaná (22 %). Dalším hodně frekventovaným důvodem byla prostě nedůvěra (bez bližší specifikace), nebo nedůvěra k očkování jako takovému (18 %) a často respondenti zmiňovali i to, že se obávají vedlejších účinků očkování nebo dlouhodobých následků, které by pro ně očkování mohlo mít (13 %). Jako další důvody, proč se proti onemocnění COVID-19 nenechat očkovat, se v odpovědích respondentů objevilo to, že dotázaný je zdravý, důvěřuje své imunitě a z onemocnění nemá strach (9 %), že to dotázaný považuje za zbytečné a nevidí pro očkování důvod (7 %), že nevěří, že očkování proti tomuto onemocnění skutečně funguje (7 %), nebo že má další nemoci, kvůli kterým pro něj očkování není vhodné (6 %). Lidé oslovení v našem výzkumu mezi svými důvody proti očkování zmínili také to, že nemoc již prodělali a jsou tak proti ní imunní (3 %), nebo že nevěří u nás schváleným vakcínám (3 %).

Rozdíly v důvodech, proč se nechat naočkovat, se objevily především podle věku, když nejstarší věková skupina nad 65 let častěji zmiňovala důvěru v očkování obecně, obavu z nemoci a snahu zůstat zdravý, v mladších věkových kategoriích se více objevovaly důvody jako návrat zpět k normálnímu životu, touha cestovat a zaměstnání. Dotázaní ze dvou nejmladších věkových skupin, tedy od 18 do 34 let, vůbec nejčastěji zmiňovali snahu vymýtit nemoc a přispět ke kolektivní imunitě. Co se týče argumentů proti očkování, zde se významnější rozdíly z hlediska pohlaví, věku ani vzdělání neobjevily.

Na závěr jsme všechny respondenty požádali o hodnocení dosavadního průběhu očkování proti onemocnění COVID- 19, tedy jeho organizaci, rychlost, dostupnost potřebných informací apod.6 Výsledky zachycuje následující graf: 

K dosavadnímu průběhu očkování je česká společnost poměrně kritická, když za dobrý ho označila jen desetina populace (podle 2 % je „velmi dobrý“ a podle 8 % „spíše dobrý“), podle necelé čtvrtiny (23 %) je to „tak napůl“, a necelé dvě třetiny (63 %) ho hodnotí negativně (podle 30 % je „spíše špatný“ a podle 33 % „velmi špatný“). 4 % dotázaných nevěděla, jak průběh očkování zhodnotit, a zvolila možnost „nevím“.

Poněkud kritičtěji se k dosavadnímu průběhu očkování staví lidé s vysokoškolským vzděláním, respondenti ve věku 18 až 34 let a ti, kteří „rozhodně nedůvěřují“ současné české vládě. Pozitivnější hodnocení se naopak objevilo u starších věkových kategorií, tedy u lidí ve věku 55 až 64 let a zejména pak u respondentů nad 65 let věku a dále u těch, kteří současné vládě důvěřují.

Zdroj: tisková zpráva CVVM Foto: pixabay.com

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 3 / 5. Celkem hlasů: 1

Zatím nikdo nehodnotil.

Napsat komentář