Může člověk, který vám v minulosti lhal, mluvit pravdu ve chvíli, kdy jde o všechno? A dokážeme mu ještě věřit? Právě nad podobnými otázkami mě přiměla přemýšlet osmidílná minisérie Schodiště (The Staircase) z roku 2022, kterou můžete sledovat na HBO Max. A přestože mě od prvních okamžiků doslova přikovala k obrazovce, její závěr ve mně zanechal také určité zklamání.

Příběh nás zavádí do americké Severní Karolíny, kde je v prosinci roku 2001 nalezena mrtvá Kathleen Petersonová na schodišti rodinného domu. Její manžel Michael tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu. Jenže okolnosti úmrtí vyvolávají vážné pochybnosti a z tragické události se postupně stává komplikovaný kriminální případ, který zasáhne celou rodinu. Zajímavé je, že seriál není pouhou fikcí inspirovanou skutečností. Vychází z reálného případu spisovatele Michaela Petersona, jenž se stal předmětem dlouholetého soudního sporu, mediálního zájmu a dokonce i samostatné dokumentární série. A právě skutečnost, že ani po mnoha letech neexistuje všeobecně přijímaná odpověď na otázku, co se tehdy stalo, propůjčuje celému příběhu zvláštní naléhavost.

Schodiště si mě získalo především svou atmosférou. Nejde o klasickou detektivku, v níž vyšetřovatel postupně skládá jednotlivé indicie, aby na konci slavnostně odhalil pachatele. Tady si divák vytváří vlastní úsudek, který je ovšem neustále vystavován novým pochybnostem. Jednou se zdá, že Michael Peterson může být nevinnou obětí okolností, vzápětí se objeví informace, kvůli které začnete přehodnocovat všechno, čemu jste dosud věřili. Tvůrci navíc nabízejí několik možných rekonstrukcí osudné události, od nešťastného pádu přes úmyslné násilí až po poněkud bizarní teorii útoku sovy. Nejde přitom o potvrzené skutečnosti, ale o hypotézy, které názorně ukazují, jak odlišně lze interpretovat jeden tragický okamžik.

Za jednu z nejsilnějších myšlenek seriálu považuji otázku důvěry. Michael Peterson totiž rozhodně není člověkem, jehož život bychom mohli označit za příklad naprosté upřímnosti. Postupně vycházejí najevo utajované stránky jeho soukromí i skutečnosti, které před svými nejbližšími zamlčoval. A právě tady jsem si uvědomil něco, co přesahuje hranice samotného příběhu. Pokud své okolí opakovaně přesvědčujete o nepravdách, dříve nebo později riskujete, že vám lidé přestanou věřit úplně. Dokonce i tehdy, když budete konečně mluvit pravdu. Lež totiž nezpochybňuje jen konkrétní tvrzení, ale postupně narušuje důvěryhodnost člověka jako takového. Jenže znamená to snad, že ten, kdo v minulosti lhal, už nikdy nemůže být upřímný? A že bychom jeho slova měli automaticky odmítat i ve chvíli, kdy je obviněn z něčeho tak závažného, jako je vražda?

Právě v této morální nejednoznačnosti podle mě spočívá největší síla Schodiště. Michael Peterson může být v našich očích notorickým lhářem, který dokáže velmi přesvědčivě manipulovat svým okolím. Stejně tak ho ale můžeme vnímat jako člověka s mnoha osobními selháními, která ještě sama o sobě nedokazují, že spáchal vraždu. A je tu ještě jeden nepříjemný rozměr: jak snadno si utváříme závěry o druhých na základě jejich povahy, životního stylu nebo minulých chyb, aniž bychom měli skutečné důkazy o jejich vině. Seriál nám nedovoluje tuto otázku pohodlně obejít.

Výrazně tomu napomáhá Colin Firth v hlavní roli. Jeho Michael Peterson působí místy sympaticky, jindy chladně, vypočítavě nebo až znepokojivě přesvědčivě. Firth dokáže s pozoruhodnou přirozeností zachytit okamžiky, kdy se jeho postava ocitá pod tlakem vlastních nepravd a musí čelit reakcím svého okolí. Výborná je také Toni Collette v roli Kathleen, která rozhodně nezůstává jen bezejmennou obětí tragédie. Díky návratům do minulosti poznáváme její osobnost, manželství i rodinné soužití. Právě tyto okamžiky připomínají, že za složitým soudním případem se skrývá především zmařený lidský život.

Samostatnou pozornost si zaslouží také Petersonova rodina. Seriál postupně ukazuje, jak tragédie, vyšetřování a veřejná obvinění proměňují vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti. Děti a nevlastní sourozenci se ocitají v situaci, kdy musí čelit nejen ztrátě blízkého člověka, ale také pochybnostem o někom, koho dosud považovali za důvěryhodnou autoritu. Někteří Michaela brání, jiní o jeho nevině začínají pochybovat. Rodinná soudržnost tak prochází mimořádně těžkou zkouškou. Schodiště v tomto směru není pouze příběhem o možné vraždě, ale také o tom, jak jediná událost dokáže nenávratně změnit vztahy mezi lidmi, kteří si ještě včera byli nejbližšími.

Zajímavou součástí vyprávění je rovněž přítomnost dokumentaristů, kteří skutečný případ Michaela Petersona dlouhodobě sledovali. Seriál tím otevírá další otázku: nakolik může kamera zachycovat objektivní skutečnost a nakolik už samotný výběr záběrů a způsob vyprávění ovlivňují náš úsudek? Ani dokument totiž nemusí být automaticky synonymem úplné pravdy. Vždy někdo rozhoduje, co nám ukáže, co vynechá a v jakém pořadí jednotlivé události představí.

A pak přichází závěr. Přiznávám, že otevřené konce nemám příliš v lásce. Existují samozřejmě příběhy, u kterých určitou míru nedořečenosti dokážu ocenit, ale Schodiště k nim v mém případě nepatří. Po osmi epizodách, během nichž jsem sledoval jednotlivá svědectví, pochybnosti a nejrůznější možné verze události, jsem jednoduše očekával konkrétní odpověď. Chtěl jsem vědět, co se na schodišti skutečně stalo. Jenže seriál mi tuto jistotu neposkytl. Chápu, že skutečný případ žádné jednoznačné rozuzlení nenabízí a že tvůrci nechtěli vydávat vlastní domněnku za pravdu. Dokonce si uvědomuji, že právě tento přístup může někdo považovat za přednost. Já jsem však měl po závěrečných titulcích pocit, jako kdybych přečetl napínavou detektivku, jejíž autor se na poslední stránce rozhodl ponechat pachatele na čtenářově fantazii.

Přesto bych Schodiště bez váhání doporučil. Nikoliv kvůli uspokojivému rozuzlení, ale kvůli způsobu, jakým dokáže pracovat s lidskou psychikou, pochybnostmi a důvěrou. Výborné herecké výkony, působivá atmosféra a neustálé zpochybňování zdánlivě jasných skutečností z něj dělají mimořádně poutavý seriál. A možná je v tom nakonec i určitá ironie. Přestože jsem chtěl dostat jednoznačnou odpověď, nejvíc mě na celém příběhu zaujaly právě otázky, které ve mně zůstaly. Protože někdy není nejtěžší poznat pravdu. Někdy je mnohem těžší rozhodnout se, komu vlastně ještě dokážeme věřit.

Zdroj: vlastní, WB Discovery, TVLine, Forbes, The Guardian Foto: HBO, WB