Příkladem typické herní série, provázející nás již léta virtuálními zážitky, je bezpochyby Assassin’s Creed. V roce 2015 jsme se rozloučili dílem s přízviskem Syndicate, abychom ze strany Ubisoftu vzápětí obdrželi informaci, že si tento kolos potřebuje odpočinout. Sezóna 2016 se nesla ve znamení absence zažitého každoročního rituálu přenášejícího naše virtuální DNA do atraktivních dob minulých. Médii plula vlna zpráv o znovuzrození, návratu ke kořenům a nejeden hráč bral tyto výroky za příliš velká slova, nevěstící nic dobrého.

Ostatně s příchodem prvních trailerů a gameplay na E3 bylo i mé absterego kropeno studenou sprchou, protože ukázka na konferenci Ubisoftu byla natolik obyčejná, banální a nudná, že výše uvedené výroky odpluly jako ranní mlha. Moje peněženka i přes tento negativní opar zhubla a já v den vydání přenesl svého hráčského ducha do starověkého Egypta.