Ztichlou noční prérii prořízl dusot kopyt. Cvičené ucho Pedra Sanchéze okamžitě odhadlo, ze kopyta koně jsou okovaná, tudíž jezdec bude gringo. A to se přece tady v La Mula nedělá.
Vedle něho se povalující šerif McPie se probral z letargie, upustil z mordy nakouslou cibuli a jal se tasit zbraň. Místo začouzeného Coltu nahmátl láhev s Tequilou. Tak alespoň místní tuto krajovou specialitu nazývali. Šerif cosi nevrle zamručel a automatickým pohybem jal se láhev vyprazdňovat do prostoru, který získal vyplivnutím cibule.
‘Gringo,’ pravil štítivě a mocně říhl. ‘Ano, šerife,’ odpověděl Pedro úslužně. Šerifovi se nesmí odporovat. Ačkoli McPie byl šerifem ‘z lidu’. Prostě se jednoho dne státní šerif ‘ztratil’ a McPie jednoduše oznámil svolaným občanům, že ode dneška je šerifem on. Když se místní učitel snažil novému šerifovi vysvětlit, že se nemůže jen tak rozhodnout, že bude šerifem, přikryl ho McPie svým Coltem a zeptal se ho, co si myslí právě teď. A když se naoko vlídným hlasem učitele zeptal, jak se má jeho sedmnáctiletá dcera, učitel si hodně rychle rozmyslel, má-li se problémem zabývat.
Svého kumpána Pedra prohlásil McPie za svého zástupce a vysvětlil obyvatelům, kolik mu kdo bude přispívat na vedení úřadu a ‘ochranu’. Když během proslovu Pedro výmluvně třímal v pazourách jeden ze svých revolverů, každý si rozmyslel, zda bude mít nějaké námitky. Novopečený ‘šerif’ se spokojeně uchechtl, notně si zavdal ‘tequily’ z opatlané butylky a odešel s Pedrem zabydlit šerifský úřad.
‘Ujel nám, mizera,’ pravil šerif na adresu prošedšího gringa. ‘Daleko se ale nedostane. Už padá tma. Ráno s chlapci vyrazíme a zjistíme, co je zač.’
Pedro souhlasně zachrochtal, svlažil hrdlo tekutinou z láhve a pokračoval v nicnedělání.
A jak šerif slíbil, jal se také konat. Jaké bylo jeho překvapení, když se hned po opuštění úřadu střetl s cizincem tváří v tvář. A ještě víc byl překvapen, když s úžasem zjistil, že se cizinec vůbec nebojí a klidně si to rázuje JEHO městem jakoby nic.
‘Héj, cizinče,’ oslovil jej hlasem hromovým. ‘To myslíte mne,’ naoko překvapeně ptal se cizinec.
‘Ano. To myslím vás. Nebudu se ani zdržovat, abych zjišťoval, co tady pohledáváte. V našem městě o žádné vandráky a otrapy nestojíme.’ V porovnání s ušmudlaným opelichaným šerifem vypadal ovšem cizinec, jako by právě sestoupil z módního mola.
‘Nazýváte mne vandrákem a otrapou?? Jsem obchodní cestující a vaším městem jenom projíždím.’
Šerif McPie se zakabonil. ‘Nepotřebujeme tady ani obchodní cestující. Máme tady všechno, co potřebujeme.’ Cizinec pokýval hlavou. ‘Zvláštní. Nepotkal jsem na svých cestách mnoho míst, kde by měli všechno. Dokonce ani v Novém Yorku. A o tom už se nechá hovořit jako o městě.’
Šerif se zakabonil ještě více. Narovnal si umolousaný klobouk a temným hlasem pravil: ‘Tak se kouknou, panáčku. Já se jmenuju McPie a jsem šerifem v tomto MĚSTĚ. A ať jste, kdo jste, gringo jako vy se mi tu potloukat nebude. Já říkám, osedlejte svoji herku a kliďte se mi z očí!!’
‘Nemějte strach. Zařídím tu, co je potřeba a vyrazím s největším spěchem. Neboť můj čas je drahý.’
‘Ale život vám asi nebude drahý.’ Vedle šerifa se zjevil Pedro. Pozvedl si klobouk z čela a jakoby mimochodem jal se hladit pažby svých revolverů.
Cizinec nicméně stále nepůsobil dojmem, že by se ho to mělo jakkoli týkat.
‘Ale pánové. Zdá se, že zde došlo k nedorozumění. Opakuji, že vaše MĚSTO opustím s největším spěchem, jakmile okolnosti dovolí.’
‘Tak poslouchej, mizero. Nechytrač mi tady s okolnostma. Důležitý je, co JÁ ti dovolím. A moc toho doopravdy nebude!!’
Na ulici se začal tvořit hlouček zvědavců. To šerifovi hrálo do karet. Musí těm nicotným občánkům předvést, že jeho slovo je zákon. Na kraji hloučku postával starší pán s pohledným mladým děvčetem, které cizince nepokrytě hltalo očima. Cizinec oproti tomu nehltal očima vůbec nikoho. Vůbec bylo patrné, že pro něho šerif se svými poskoky znamená asi jako noviny pro krocana. Ten starší pán nebyl nikdo jiný, nežli šerifův oblíbenec učitel a slečna jeho dcera, na kterou měl /nejen/ šerif prvořadý zálusk. Nemohl navíc přehlédnout, jak slečna dcera zírá na cizince. A dost, řekl si. Tohle trapné představení musí skončit!! A hned!!
Odkudsi z umaštěné kapsy vytáhl ožužlaný čpavý čibuk a dovolil Pedrovi, aby mu ho zapálil. Potáhl si kouře a pozoroval cizince. Cizinec postával naprosto lhostejně vprostřed ulice. Šerif vyndal čibuk z papuly, vyměnil ho na chvilku za láhev a potom co se napil, jal se učinit proslov. Vrátil čibuk zpátky do úst, zabafal a zdálo se, že přemýšlí.
Přejel srocený dav zamračeným pohledem, nadechl se a zamručel: ‘Gringo bude viset!!’
Dav tiše zašuměl, učitelova dcerka se vyděšeně chytla za ústa. ‘Ne,’ vydechla.
Do toho se ozval učitel: ‘Ale šerife!! To přece nemůžete!!’
‘Jak to, že nemůžu?? Sakra můžu!! Jediný, co nemůžu je dočkat se, jak se bude houpat!!’
‘Ale co zákon, právo, soud??’ Učitel se znovu postavil na odpor.
Šerif se zachmuřil: ‘Tak poslouchej, učitýlku. Já jsem tady zákon, já jsem právo, já jsem soudce!! Gringo musí viset, protože JÁ to řek’. Pedro!! Vytáhni špagát!!’
Pedro úslužně přispěchal s kusem lana, na jehož konci byla neuměle smotaná smyčka.
‘Teď ti ukážu, obchodní zástupečku, co to znamená, dělat si šoufky z šerifa McPie. Pedro!! Přivaž špagát támhle na ten trám!!’
Šerif upustil užmoulaný čibuk a rozdrtil ho nohou. ‘Gringo!! Máš poslední přání??’
‘Mám,’ pravil cizinec a bylo jasné, že nelže.
‘A heleme se,’ pravil šerif naoko překvapeně. ‘A co to asi bude??’
Učitelova dcera omdlévala hrůzou a tatínek ji starostlivě přidržoval.
‘Dceruško, pojď domů. Tohle není podívaná pro nás.’
‘Hahá, já pak přijdu na kafe, až to tady doděláme!!’ Šerif se dusil smíchy a jeho pomocník horlivě instaloval na trám od budovy úřadu oprátku.
‘Tak to přání, cizinče!!’ Šerif se pozvolna uklidňoval. Opět si lačně zavdal z butylky a pozoroval cizince a cvrkot kolem.
‘Nebudu viset,’ prohlásil cizinec pevným hlasem.
‘Ale, ale.’ McPie zpozorněl. ‘A na tohle jsme přišli jak??’
‘Je to moje přání.’
Šerif najednou zmalomyslněl. Něco se v něm zaseklo a nepřítomným pohledem pozoroval Pedra, kterak zápasí se smyčkou.
Abych laskavého čtenáře neobtěžoval dramatem před očekávaným happy endem, ve zkratce řečeno, cizinec se houpal celý den a celou noc. Hrobník dostal bohatou provizi, šerif učitelovu dceru a učitel infarkt.
I tak to chodí na Divokém Západě.
PS: Karel May nám lhal…
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Narodil se v roce 1979 ve Středních Čechách. František je muzikant tělem i duší a svého času šmidlal také na housle, teď již válí pouze na kejtru. S Michalem Cosmosem navštěvoval hudební školu a kdysi dávno si spolu zabrnkali několik nestydatých písní. Občas se věnuje také literární tůře. Věří, že vždycky může být hůře.
