Tatín a mamín. Dva nejbližší a nejdůležitější lidé v mém životě. S diagnózou jedináček, o které se rozepíšu jindy, se o ně nemusím s nikým dělit a jejich láska je také koncentrovaná pouze na mě. Rodiče. V mládí jsem je často trápil svoji divokou, až neskutečně hýřivou pubertou a dospíváním, abych jim to všechno o mnoho let později zkusil vynahradit. Zrovna nedávno jsem vynahrazoval v nedaleké kavárně, kam jsem oba s radostí pozval. A bylo to moc příjemné kavárenské posezení, během kterého mi došlo, jak důležité je mít společné radostné zážitky, dokud tuhle možnost máme! 

Tatín a mamín. Dvě latté, jeden harlekýn a tři makové koláčky. Hezké prostředí, příjemná hudba a jedno všední odpoledne se rázem proměnilo v nevšední. Důchodový věk by rozhodně neměl znamenat konec aktivního či společenského života a protože můj táta nevšední plány sám od sebe vymýšlet už příliš nezvládá a máma zase nechce být neustále vedoucí, rád se do toho občas vložím.