Letos jsem úspěšně zahájil pátý rok života bez kapky alkoholu. Je mi celkem jedno, jestli si to někdo bude vykládat jako nutnost, nebo dobrovolné rozhodnutí, protože o názorech druhých moje abstinence rozhodně není. Jde především o mě a jakousi vnitřní radost z toho, že už mi alkohol nekecá do života.

Často mi totiž, ten prevít jeden, našeptával, jak je to posezení s přáteli díky němu zábavnější a hlavně, jak se bez něj nedokážu úspěšně družit. V obou bodech měl skutečně pravdu, neboť jsem se v pivním oparu dokázal nenuceněji bavit i lépe zapadat mezi ostatní a to se na společenských akcích bezesporu počítá!