Vzpomínám na okamžik, kdy jsem se poprvé dotkl alkoholu. Myslím, že úplně poprvé to nebylo na střední škole, v době mého studia pedagogického lycea v Berouně, ale někdy mezi osmým a devátým rokem. To mi totiž děda občas dával po obědě usrknout pěnu ze své skleničky piva. A já samozřejmě nezůstal jen u pěny a vždycky tajně zvládl ještě doušek plzeňské desítky. Děda byl zkrátka zvyklý zapíjet mastná jídla pivem a když jsem byl na obědě u prarodičů, ochutnal jsem. 

Kariéru alkoholika jsem ovšem nastartoval až o mnoho let později, když jsem se objevil na střední škole a poznal radost z toho, když se družíte se spolužáky v hospodě. Jenomže hospodské družení probíhalo i v partě pouličních dětí, do které jsem se po návratu ze školy nadšeně přesunul. Moje závislost na alkoholu se tak začala formovat poměrně brzy a když si uvědomím, že dostupnost alkoholických nápojů by měla být až od osmnácti let a nám bylo nějakých patnáct, šestnáct, mám trochu vztek na ty dospělé, kteří to moje chlastání mohli ještě pár let pozdržet. Kdo ví, jak by to pak dopadlo a jestli by to jen neoddálilo sklon svěřit se do bezstarostné náruče alkoholu.