Jak by to vypadalo, kdyby se mezi námi objevil Mesiáš? Ten, který umí dělat zázraky a vidí hluboko do duše každého z nás? Je milující navzdory rozdílům mezi lidmi a jejich chápání smyslu života, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Jednu z odpovědí na tyto a podobné otázky nabízí nový seriál Netflixu – Messiah. Úvodem musím přiznat, že se mi líbil především námětem, o něco méně už samotným zpracováním.
Příchod Mesiáše, který by měl soudit živé i mrtvé, je součástí náboženského přesvědčení řady věřících a nabourávat se jakkoliv do jejich představ o spáse je bezpochyby velmi nebezpečná věc. Každý má právo na svůj životní příběh, jehož součástí je také chápání sebe sama a s tím související projevy víry. Nikdo by nikomu neměl vnucovat své vlastní poznání, bez ohledu na to, jak mocná je jeho iluze o tom, že tím v podstatě ostatním pomáhá. V případě pochopení smyslu života si musí, podle mého názoru, pomoci každý sám.
Seriál Messiah nám ukazuje, jaké by mohly být reakce současné multikulturní společnosti na příchod někoho, kdo má schopnosti jako skutečný Mesiáš (uzdravuje, vidí do našeho nitra) a přitom nerozlišuje mezi náboženskými kulturami. Takové téma je samo o sobě nesmírně zajímavé, protože nabízí pochopení Stvořitele jako LÁSKU, bez ohledu na její lidskou interpretaci se všemi způsoby víry a náboženského vyznání.
Právě interpretace Lásky, Stvořitele, Boha či jakkoliv to chcete nazývat, je pro lidstvo od počátku velkým problémem, protože jde pouze o nedokonalé hledání souvislostí mezi životem a smrtí. Jak pokračuje příběh člověka, když vydechne naposledy? Myslím, že právě taková je jedna z klíčových otázek, na kterou chceme znát odpověď. A protože každému vyhovuje trochu něco jiného, vytvořili jsme si během historie řadu odpovědí, které nás mohou více či méně uspokojit. Proto jsme křesťané, muslimové, buddhisté, hinduisté a jisté je, že také ateisté našli svoji odpověď.
Jsem hluboce přesvědčen, že pokud existuje nějaký Stvořitel, jeho láska není podmíněna odpovědí, kterou jsme si byli schopni na svoji existenci dát. Tato láska je nezištná a bezvýhradná a Mesiáš z Netflixu přesně takovou podobu Stvořitele ukazuje, což nemusí být příjemné zejména těm, kteří se ortodoxně upnuli na svoji víru. V tomto směru je poselství seriálu opravdu důležité – neupínat se na víru v cokoliv. Ať už jde o víru v Boha nebo třeba důvěryhodnost televizního zpravodajství.
Občas je totiž stejně důležité nejen věřit, ale umět také pochybovat a nemyslet si, že můj úhel pohledu nemá žádnou chybu a nelze jej změnit. Seriál divákovi připomíná, že jsme často zaslepení způsobem života, který vedeme a věci nedokážeme vidět jinak. Mesiáš se v seriálu prezentuje jako POSEL a nikdy přímo neodpoví na otázku, jestli je skutečným SPASITELEM, kterého by křesťané tolik chtěli a jiným příliš vhod není. Tajné služby ho považují za podvodníka a teroristu, což mívá v některých momentech větší či menší míru pravděpodobnosti. A právě tahle nejistota, jak to vlastně s Mesiášem ve skutečnosti je, působí velmi dobře!
Hlavní postava je sice až přehnaně záhadná a většinou budí svými výroky trochu rozpaky, přestože toho během deseti dílů moc nenamluví, ale do celkového pojetí seriálu to rozhodně patří. Mesiáš z Netflixu zároveň upozorňuje, že někteří lidé nejsou schopni vidět PRAVDU, ani kdyby stála přímo před nimi nebo přešla celé jezero před Kapitolem ve Washingtonu. Tvůrci seriálu provokují a zároveň se ptají: byl by pro nás v dnešní době skutečný Mesiáš ruským agentem, antikristem, podvodníkem nebo teroristou? A dostala by se zpráva o jeho přítomnosti mezi lidi, nebo by se tajné služby postaraly o to, aby v zájmu státu k něčemu takovému nedošlo?
Zdroj: vlastní Foto: Netflix
Souhlasím, že námět je určitě super, ale celkově to pojali dost podivně… Navíc jsem nějak nepochopil, jak někdo mohl považovat za trik chůzi po vodě?!
Tys neviděl Davida Copperfielda??? 😀 Ten by určo zvládl i chůzi po vodě, když umí lítat! 😀