Není to tak dlouho, co jsem si znovu připomněl film, který pro mě osobně znamená tak moc, že bych ho nejradši uvedl jako dotaz ve svém inzerátu na seznamce: „A viděla jsi Panelový svět?!“ Toužíme, aby ti nejbližší nám maximálně rozuměli, aby pochopili naši duši – náš svět. Určitá míra sdílení filmových, hudebních nebo literárních zážitků je pro mě ve vztahu klíčová, protože nepřímo ukazuje, jací vlastně jsme. Ale pozor, v tomto případě se nejedná o stejnojmenný snímek z roku 1981, který můžete aktuálně najít na Netflixu!
Jedno sídliště a šest různých lidí s odlišnými příběhy. Paneláková romance! Je to vtipné, zábavné, ale zároveň silně emotivní a nepopsatelně neobyčejné drama obyčejných lidí. Lidí, které s diváky spojuje to nejdůležitější – touha po štěstí. Není však obyčejných lidí, obyčejných životů, protože cokoliv nás potkává je jedinečné a neopakovatelné, jen si to většinou neuvědomujeme, protože se tolik zaobíráme strachem o svoji budoucnost a výčitkami ze své minulosti. Panelový svět ukazuje všechny krásy přítomnosti, aniž by zlehčoval budoucnost či minulost.
Někdy se v našich životech dějí tak zvláštní věci, že přistání amerického astronauta na střeše našeho domu, není až takovou senzací, jak by se mohlo zdát. A umí vůbec vesmírní Amíci opravit kuchyňský odpad? Co je v tom NASA, proboha, učí?! Asi úspěšná přistání mimo obydlené zóny. Tuhle část filmu prostě miluju!
Zažil jsem pobyt na bydlišti. Promiňte, chtěl jsem říci: na sídlišti. Kluk z vesnice si vyzkoušel, jaké to je v paneláku. Nebylo to zlé, i když jsem se budil při každém zapnutí výtahu, sprchy, televize u sousedů nebo jen obyčejné hádky. Ale co bylo asi nejzajímavější, že se ti lidé, sdílející společná schodiště i chodby, téměř neznali. A přestože mi tahle zvláštní odtažitost byla celkem lhostejná, neměl jsem z ní úplně nejlepší pocit.
Proč jsem si předchozí odstavec nemohl odpustit a o co mi vlastně jde? Mám totiž pocit, že v případě českého sídlišťátka se sousedé vlastně moc neznají, ale přitom se o sebe až příliš starají. Zjišťují, kdo s kým přijel a v jakém autě; kolik nákupních tašek za sebou tahají a jestli si cestou domů třeba zpívají. Oproti tomu panelák ve filmu Panelový svět nabízí úplně jinou rovinu občanského soužití. Sousedé se tady sice tak nějak znají, ale v zásadě se o druhé ani moc nestarají.
V co věříme? Co je pro nás důležité? Stejně jako můžeme být obyvateli jednoho panelového domu, jsme obyvateli svého vlastního života. Všechny postavy v tomto filmu jsou osamělé, ale rozhodně ne tak, jako jejich vlastní fantazie, kterou nesměle sdílí s kýmkoliv, kdo je ochoten naslouchat.
Proč na film Panelový svět nikdy nezapomenu? Protože mi připomněl, jaké by to bylo, kdybychom přestali naslouchat ostatním. Kdybychom se zbaběle spokojili pouze s tím, co máme a báli bychom se nových věcí více, než sami sebe. Pokud vás můj článek alespoň trochu zaujal, dejte tomuto filmu šanci, protože vás čeká mnohem více, než jsem dokázal napsat.
Zdroj: vlastní Foto: distributor filmu
To vypadá na zajímavý filmový tip! Snad to někdy budou dávat třeba na ČT2, kde je obvykle nabídka jiná, než u komerčních stanice…
Tohle vypadá jako zajímavý filmový tip, ale už jsem ho nedohledala a zatím nikde není… Snad ho uvedou nějaká art kina v budoucnosti! 🙂
Dík za tip na celkem zajímavý film, jen nevím, kde ho mám hledat? Úplně se mi nechce něco stahovat, tak snad se někdy objeví třeba na HBO, nebo v nějakém art cinema…