Když jsem psal před rokem o tom, jak se mi úspěšně povedlo přestat kouřit, abych se stal sám pro sebe méně toxickým a především méně závislým na tabákovém průmyslu, souběžně jsem provozoval nepití alkoholu. Nedovolil bych si tvrdit, že jsem již abstinent - profesionál, ale na verzi 2.0 už jsem to bezesporu dotáhl. Dnes bych se rád pokusil odpovědět na otázky, zda-li je můj život díky tomu lepší nebo horší a kdy se opět přestanu vyhýbat vínu či plzeňské dvanáctce? 

Oslavil jsem nedávno čtyřicáté třetí narozeniny a oslavil je bez alkoholu. Vlastně se již třetím rokem obejdu bez tradičního přípitku  šampaňským a následné konzumace vína či piva. Na tvrdý alkohol jsem nikdy moc nebyl, takže se o něm ani nezmiňuji. Když se objeví příležitost si tzv. „ťuknout na zdraví,“ používám nealkoholické varianty, které by většina lidí patrně označila za předražený mošt, ale v mém okolí nemá nikdo podobné komentáře zapotřebí, stejně jako vnucování mi něčeho jiného a zaručeně  lepšího. Zvykli si. A já si toho cením!