V našem 75. ePodu jsem popsal svůj osobní příběh o mém nepopíjení. Vzdát se alkoholu nakonec nebylo tak těžké, jak se původně mohlo zdát a tahle životní změna, která se před dvěma lety odehrála, je nejen mému tělu, ale především také mému okolí, velmi prospěšná! V dnešním blogu provedu další přiznání! Jsem Nekuřák 2.0!
Ano, druhá verze mého nekuřáctví už má odladěné chyby z verzí předchozích a tak mohu s radostí konstatovat, že jsem za uplynulé dva roky nevzal čvaňháka do úst! Bafal jsem přitom intenzivně už od čtrnácti let, kdy jsme v partě obecních výrostků dělali nejrůznější kejkle! Mezi majstrštyky v oblasti kouření patřila zkušenost s ořechovým a jahodovým listím, které si někteří balili do školního savého papíru, tzv. pijáku, jiní do čtvrtky a ti nejodvážnější pak do vytržených listů ze sešitu nejméně oblíbeného předmětu. Bylo to zkrátka dobrodružství, během kterého si někteří úspěšně vyprázdnili žaludek, jiní střeva a těm ostatním se jen zhoršil chrup.
S bafáním jsem pokračoval i na střední škole, kde bylo něco takového zkrátka součástí mého životního stylu a puberťácké frajeřiny. Jedna cigareta ráno před vyučováním, další o polední pauze, potom po škole a samozřejmě odpoledne v naší drsné partě. Příležitostí dát si “kouřovou” bylo na dospívající organismus víc než dost. Přitom u nás doma nikdo nekouřil a vždycky mě čekal dosti nepříjemný výslech, proč tak hrozně smrdím?! A to byla ta chvíle, kdy jsem piloval lhaní. Většinou mi věřila jenom babička a to ji ještě podezírám, že jen na oko. Našim bylo jasné, že jsem zvlčil, přestože se s tím odmítali smířit. Děda zemřel na rakovinu plic, tak asi proto tolik šíleli.
Na cigaretách jsem si bohužel vypěstoval nejen kombinovanou závislost, kdy jsem měl kouření spojené s pivem nebo kávou, ale i běžný druh závislosti, kdy si během dne chcete “dopřát chvilku pro sebe”. Taková zvláštní kuřácká siesta, kdy šlukujete tabák, vypouštíte kouř a máte pocit, že se svět kolem vás na okamžik zastavil. A tenhle pocit uvolnění je velmi zákeřná věc, které se dlouholetí kuřáci neradi vzdávají. Ale věřte mi, jde to!
Alfa verze mého nekuřáctví se počala v době, kdy jsem navazoval intimní vztahy s nekuřačkami a lhát bylo buď trapné, nebo nemožné. Smrad z huby totiž první žvýkačka tak úplně nevyžene. Beta verze následovala tradičně po Novém roce, kdy se nové předsevzetí vyloženě nabízelo. Ale pak jsem s nějakým kamarádem skončil na pivu a zase bylo všechno rázem jinak. S každým prohraným předsevzetím jsem byl zoufalý z toho, jak slabou vůli mám, nebo jak silnou závislost jsem si zvládl vypěstovat. Ani jedno není příjemné zjištění a tak jsem se rozhodl, že musím bojovat dál. Děda zemřel na rakovinu plic, tak bych to měl už konečně pochopit a přinejmenším z úcty k jeho památce se pokusit tenhle obtížný boj s tabákovým průmyslem vyhrát!
A jak se vlastně takový zápas vyhrává? Nekuřák verze 1.0 myslel, že bude stačit jednoduše nekoupit si krabičku cigaret. Jenomže, když si nekoupíte krabičku cigaret a máte ve svém okolí kamarády, kteří ji mají a rádi nabídnou, musíte odolávat. Odolával jsem statečně do třetího piva. Pak přišla zásadní argumentace – pasivní kouření je ještě horší a když jsem mezi kuřáky, už je prakticky jedno, jestli se zapojím aktivně, nebo budu jen přihlížet. Hlava pod vlivem alkoholu uměla pracovat pozoruhodným způsobem a to, co by mě za střízliva ani nenapadlo, bylo najednou realitou. Začínal jsem tušit, že by se měl Nekuřák 1.0 spojit s Abstinentem, který se však tou dobou nenacházel ani v alfa verzi, přestože se na ni usilovně připravoval.
Na moji povahu platí jediné – zbavit se příležitostí k prohlubování jakékoliv závislosti. A tak se ze mě stal rovnou Asociál verze 1.0, který přestal vyhledávat společnost tradičních hospodských povalečů a věčných alkoholiků a ve svém životě jsem si nechal jen ty, kteří ke štěstí a přátelskému družení alkohol, vymetání pangejtů a poctivou podnapilost, zkrátka nepotřebují. Asociál verze 1.0 se tedy zároveň stal Osamělcem 1.0 a trávení volného času konečně nabralo nedestruktivní směr. Býval jsem obklopen plejádou umělců, kteří ze všeho nejlépe uměli čarovat s půllitrem. Teď mi zůstal jen Honza, kamarád ze školky a expřítelkyně mého přítele se svým novým přítelem. Takže přátelé, vypadal jsem ze začátku trochu kysele!
Čas nakonec ukázal, že vhodné podmínky a prostředí jsou pro mě základem úspěchu. Nic jiného v mém případě nezabralo a tak je ze mě nejen Abstinent 2.0, ale také Nekuřák 2.0. I když se mi chuť na orosený půllitr plzeňské dvanáctky čas od času vrátí, v případě cigaret to mám úplně jiné. Jejich smrad už mi vyloženě vadí a narozdíl od plzeňské dvanáctky, kterou si pravděpodobně jednoho krásného dne jsem ochoten, například po obědě, dopřát, cigareta mě rozhodně neláká.
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
