Když se řekne duben, většina zahrádkářů se jen pousměje. Je to totiž měsíc, kdy se zahrada definitivně probouzí k životu a práce na ní začíná dávat smysl. Půda se postupně prohřívá, dny se prodlužují a první zelené výhonky dávají jasně najevo, že sezóna je tady. Duben je ideální čas…
Březen je měsíc, kdy se krajina začíná probouzet pohybem. Nejdřív nenápadně, v drobných změnách, které si člověk všimne spíš pod nohama než očima. Zmrzlá zem povoluje, sníh se ztrácí v kapkách a voda, která byla týdny uvězněná v ledu, se znovu vydává na cestu. Právě voda je tím, co…
Začátek března je obdobím, kdy se zahrada po zimě postupně probouzí k životu. Jakmile roztaje sníh a půda začne vysychat, přichází čas na první jarní práce. Zahradníci kontrolují stav rostlin, půdy i zahradních konstrukcí a plánují novou sezónu. Březen je totiž měsícem příprav, prvních výsevů a postupného oživování zahrady…
Březen je měsíc, kdy se krajina začne měnit nejprve zvukem. Ještě nemusí být plně zelená, stromy mohou stát holé a rána zůstávají chladná, ale vzduch už není tichý. Návrat ptáků je jedním z nejspolehlivějších znamení blížícího se jara. Nepřichází naráz ani okázale. Začíná nenápadně – jedním hlasem nad polem,…
Leden bývá vnímán jako měsíc nehybnosti. Krajina je tichá a barvy utlumené. Přesto právě v tomto období příroda připravuje jeden ze svých největších návratů. Pod povrchem půdy, v pupenech, v kůře stromů i v mikroskopickém světě hub a hmyzu probíhá tiché čekání. Ne nečinnost, ale trpělivé vyčkávání na správný…
Na první pohled působí lednová krajina jako místo úplného klidu. Pole jsou prázdná, zahrady ztuhlé a lesní půda zakrytá vrstvou listí, sněhu nebo ledu. Mnoho lidí má v tomto období pocit, že půda je mrtvá a čeká na jaro, aby se znovu „probudila“. Ve skutečnosti se však pod povrchem…
Když v zimě opadne poslední listí a koruny stromů se zdají nehybné a prázdné, může to působit dojmem, že stromy přestaly žít. Ve skutečnosti se však nacházejí v jedné z nejdůležitějších fází svého ročního cyklu. Zima pro ně není obdobím nečinnosti, ale časem pečlivě řízeného útlumu, během něhož chrání…
Když se krajina se ukládá k zimnímu klidu, život v přírodě se nezastavuje. Jen se přesouvá z našeho pohledu jinam – pod zem, do dutin stromů, pod hladinu řek a rybníků. Zimující zvířata právě teď využívají strategie, které jim umožňují přežít období chladu a nedostatku potravy. Každý druh to…
Když v prosinci klesnou teploty pod bod mrazu a vzduch zvlhne, začne se příroda měnit téměř nepozorovaně, ale při bližším pohledu neuvěřitelně bohatě. Mrazivé jevy, které známe z oken, luk a větví stromů, nejsou náhodné. Jsou výsledkem přesné souhry fyziky a chemie, proměny vody z jednoho skupenství do druhého…
Když se dny zkracují, teploty klesají a potravy v přírodě ubývá, přichází pro zvířata období příprav na zimu. Každý druh se s chladem vyrovnává po svém – někteří se uloží k zimnímu spánku, jiní si vytvoří zásoby nebo mění srst, aby lépe odolali mrazu. Ačkoliv se zdá, že se…
Když se dny krátí a teploty klesají, listnaté stromy se pomalu chystají na zimu. Jejich zeleň mizí a koruny se zbarvují do žluté, oranžové, červené i hnědé. Změna, kterou bereme jako samozřejmost, je ve skutečnosti velmi složitý a přesně řízený proces. Za podzimní paletu barev může především chemie –…
Je srpnové odpoledne. Vzduch v horách je čistý a klidný, slunce se opírá do svahů a travnaté stráně svítí zelení. A pak ho zahlédneš. Jako kapka oblohy mezi trávou. Jasně modrý květ, hluboký a zářivý jako studánka v lese. Nejde o sen, ale o skutečný přírodní poklad – hořec…
Les je tichý. Po několika dnech sucha přichází konečně déšť. Kapky bubnují na listí, lesní vůně se probouzí. A právě tehdy, když většina tvorů hledá úkryt, se objevuje on. Jako stín mezi kapkami. Černé tělo s jasně žlutými skvrnami se ladně pohybuje po vlhké půdě. Je to mlok skvrnitý….
Je horké letní odpoledne. Na mírně zvlněné louce šumí tráva, bzučí hmyz a na každém kroku září bílá kolečka s jasně žlutým středem. Nejde si jich nevšimnout. Jsou jako úsměv krajiny. Ať už jste dítě, básník, nebo poutník, kopretina vás pozdraví svým něžným květem! Půvab, který nezestárne Kopretina bílá…
Je časné ráno. Všude kolem mlha, která se líně zvedá z hladiny rybníka. V rákosí to lehce šustí. A pak se to stane – náhlý výbuch zvuků, který prorazí ticho jako trubka na válečném poli. Přerývaný, drnčivý, občas zavrní, jindy zaskřípe. Je to zpěv, ale ne takový, jaký znáte….
Ticho. Vzduch nad tůní se ani nehne. A pak náhle – záblesk! Ne, to nebyl odraz slunce. To jen okolo vaší hlavy profrčela vážka. Ani jste si nestihli všimnout, jakou barvu měla, natož odkud přiletěla. A přece – během jediné sekundy změnila směr, zpomalila, skoro zastavila… a zase zmizela….
