Léto ještě zdaleka nemusí říkat poslední slovo. Odpoledne mohou být teplá, zahrady stále kvetou a kalendář ukazuje srpen. V přírodě už se ale pomalu rozbíhá jeden z nejpozoruhodnějších každoročních přírodních dějů. Zatímco lidé si užívají poslední prázdninové dny, miliony ptáků se připravují na cestu dlouhou stovky, někdy i tisíce kilometrů. Začíná podzimní migrace.

Pro některé druhy přitom „podzim“ přichází překvapivě brzy. První cestovatelé opouštějí svá hnízdiště už během léta a na přelomu srpna a září je stěhování ptáků v plném proudu. Nejde přitom o jediný velký hromadný odlet. Každý druh má svůj vlastní cestovní kalendář a tah probíhá postupně celé týdny.

Někteří vyrážejí už uprostřed léta

Mezi první posly blížícího se konce léta patří například rorýsi. Ještě nedávno jejich pronikavé volání patřilo k běžné zvukové kulise městských ulic, během srpna ale jejich počet rychle klesá. Rorýsi tráví mimořádnou část svého života ve vzduchu a na zimu míří až do subsaharské Afriky.

Na cestu se postupně vydávají také čápi. Mladí čápi bílí během léta opouštějí hnízda a koncem srpna už mnozí vyrážejí směrem k africkým zimovištím. Jejich migrace patří k těm nejnápadnějším. Čápi dokážou využívat stoupající proudy teplého vzduchu, v nichž kroužením nabírají výšku, a poté dlouhé úseky plachtí téměř bez mávání křídly.

A pokud jste ještě neviděli náš příspěvek, který se věnuje zajímavému úkazu spojeného s letem čápů, určitě se podívejte na tento Tanec ve výškách!

A potom jsou tu vlaštovky a jiřičky, jejichž shromažďování je jedním z nejhezčích symbolů pozdního léta. Před odletem je můžeme pozorovat ve stále početnějších skupinách sedících na drátech nebo lovících hmyz nad loukami a vodními plochami. I je čeká dlouhá cesta na jih.

Proč vlastně ptáci odlétají?

Na první pohled by se mohlo zdát, že před zimou utíkají hlavně kvůli chladu. Samotná nízká teplota však není pro mnoho ptáků tím největším problémem. Rozhodující je především potrava.

Hmyzožravým druhům začne s koncem léta rychle ubývat hmyz. Zamrzající vodní plochy omezí možnosti ptáků živících se vodními organismy a sníh může zakrýt další zdroje potravy. Přesun do oblastí, kde je jídla dostatek, je proto výhodnější než pokus přečkat několik měsíců evropské zimy.

Ne všichni ptáci ovšem postupují stejně. Některé druhy odlétají až hluboko do Afriky, jiné stráví zimu v jižní nebo západní Evropě. A část ptáků, které u nás během zimy pozorujeme, vůbec nemusí být stejní jedinci jako ti, které jsme vídali v létě. Zatímco naši ptáci mohou odletět jižněji, ze severnějších oblastí Evropy k nám přiletí jiní. Ptačí mapa Evropy se tak na podzim doslova překresluje.

Jak vědí, kam mají letět?

Právě orientace ptáků patří k nejúžasnějším stránkám migrace. Ptáci mohou při své cestě využívat polohu Slunce, hvězd, charakteristické body v krajině i magnetické pole Země. Jednotlivé druhy přitom kombinují různé způsoby navigace.

Ještě podivuhodnější je, že u některých druhů vyrážejí mladí ptáci na svou první velkou cestu bez rodičů, kteří by jim ukazovali směr. Část informace o směru a době migrace je tedy vrozená. Zkušenosti získané během života pak mohou navigaci dále zpřesňovat.

Před dlouhou cestou se ptáci také musí důkladně připravit. Zvyšují příjem potravy a vytvářejí tukové zásoby, které budou během letu fungovat jako zásobárna energie. Pro malého ptáka vážícího jen několik desítek gramů může následovat cesta, která by v lidském měřítku působila téměř neuvěřitelně.

Velká část stěhování probíhá, když spíme

Ptačí migrace se přitom nemusí odehrávat přímo před našima očima. Mnoho menších pěvců cestuje především v noci. Noční let jim může poskytovat klidnější podmínky a během dne mají možnost odpočívat a doplňovat energii.

Nad městy, vesnicemi i našimi domy tak mohou za podzimních nocí procházet migrační vlny, o jejichž existenci většina lidí vůbec neví. Jednou z připomínek jejich přítomnosti mohou být kontaktní hlasy, kterými spolu ptáci během tahu komunikují.

Ve dne se potom zastavují na místech vhodných k odpočinku a krmení. Velký význam proto mají mokřady, rybníky, louky, křoviny nebo další části krajiny poskytující dostatek potravy a bezpečné útočiště. Pro migrujícího ptáka může být podobné místo něčím jako čerpací stanice a odpočívadlo na dlouhé cestě.

Cesta plná překážek

Migrace je obdivuhodný výkon, ale zároveň jedno z nejnebezpečnějších období ptačího života. Ptáky čeká špatné počasí, nedostatek potravy, predátoři, rozsáhlé vodní plochy nebo pouště. K přírodním překážkám navíc přibývají ty vytvořené člověkem.

Nebezpečné mohou být například prosklené plochy budov, do nichž ptáci při letu narážejí, ale také úbytek míst vhodných k odpočinku a získávání potravy. U ptáků migrujících na obrovské vzdálenosti přitom nestačí chránit pouze jejich hnízdiště. Potřebují vhodné podmínky také podél migračních tras a na zimovištích.

Načasování tahu navíc může ovlivňovat i měnící se klima. Pokud se mění období, kdy je na určitém místě největší nabídka potravy, musejí se tomu ptáci přizpůsobovat. U některých druhů se proto v dlouhodobých pozorováních mění termíny příletů či odletů.

Stačí se na chvíli podívat vzhůru

K pozorování podzimní migrace přitom nepotřebujeme dalekou expedici ani profesionální vybavení. Někdy stačí louka, rybník, pole nebo obyčejná zahrada. Zajímavé může být sledovat skupinky vlaštovek, hejna pohybující se krajinou nebo dravce využívající vzdušné proudy.

Česká společnost ornitologická každoročně spojuje období podzimního tahu také s Festivalem ptactva. V roce 2026 připadá jeho hlavní termín na víkend 3. a 4. října a na různých místech republiky se při něm konají vycházky zaměřené právě na pozorování ptáků a jejich migrace.

Možná právě ptačí tah ukazuje konec léta lépe než datum v kalendáři. Nepřichází najednou. Nejdříve si jednoho dne uvědomíme, že už neslyšíme rorýse. Potom zahlédneme vlaštovky shromážděné na drátech. Čapí hnízdo, které celé léto žilo svým rušným životem, je najednou prázdné.

A vysoko nad námi mezitím pokračuje jedna z největších cest v přírodě. Každý rok znovu, po trasách starých tisíce generací. Léto pomalu končí a ptáci už vědí, že nastal čas vyrazit.

Zdroj: Česká společnost ornitologická – BirdLife.cz, vlastní Foto: pixabay.com