Středočeský kraj zažívá tiché, ale přelomové drama. Do lesů, kde se po desetiletích loveckého úbytku z přirozeného prostředí šelmy téměř vytratily, se pomalu a opatrně vracejí. A jedna mladá samice rysa se chystá napsat novou kapitolu tohoto příběhu!

Jmenuje se Jane a je teprve na začátku svého života. Přesto se stala symbolem naděje pro ochranáře, vědce i všechny, kdo věří, že česká příroda může být znovu divočejší.

Jde o samici rysa ostrovida, nalezenou jako sirotek v západní části Národního parku Šumava. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého – čas od času osiřelá mláďata šelem nacházejí záchranné stanice. Co je na příběhu Jane výjimečné, je to, co následovalo.

Poprvé v historii se podařilo osiřelé rysí kotě nejen zachránit, ale také ho úspěšně připravit na návrat do volné přírody. A to zcela bez kontaktu s lidmi! To je klíčové: rys, který si zvykne na přítomnost člověka, ztrácí svůj přirozený instinkt plaché šelmy a v divočině by přežíval jen stěží.

Péče o Jane byla dokonce mezinárodní záležitostí. Nejprve ji přijala záchranná stanice Správy NP Šumava v Klášterci u Vimperka. Odtud zamířila do specializovaného zařízení v Neuschönau v německém Bavorském lese, které disponuje unikátními podmínkami pro dočasnou péči o zraněné a osiřelé divoké šelmy – podmínkami, jaké v Česku zatím nemáme.

„Toto zařízení disponuje unikátními podmínkami pro dočasnou péči o zraněné nebo osiřelé divoké šelmy,“ řekl vedoucí zoolog Správy NP Šumava Jan Mokrý v rozhovoru pro MF Dnes.

Jméno dostala mladá rysice po legendární primatoložce Jane Goodallové, průkopnici výzkumu šimpanzů a celoživotní ochranářce. Symbolická shoda okolností: Goodallová zemřela pouhých deset dní před tím, než bylo kotě nalezeno.

Proč právě Brdy?

Brdy jsou jedním z největších a nejzachovalejších lesních komplexů středních Čech. Téměř půl století sloužily jako vojenský prostor uzavřený veřejnosti. A paradoxně právě tato izolace z nich učinila útočiště pro zvěř i přírodu. Dnes je tato oblast Chráněnou krajinnou oblastí a pro rysa ostrovida představuje ideální biotop.

Problém byl jediný: chyběly samice. Brdskými lesy občas prolétli samci migrující ze šumavské populace, ale bez samic se zde rysi nerozmnožili. Jane má tuto rovnováhu změnit.

Před vypuštěním dostane telemetrický obojek. Vědci tak budou moci na dálku sledovat každý její krok – jak se orientuje v novém prostředí, kde loví, kde spí, zda se setkává s ostatními jedinci.

Lesnická společnost AP Lesnická, která hospodaří na přibližně 4 000 hektarech brdských lesů, přítomnost rysa vítá:

„Stabilní populace rysa může být zároveň významným přínosem pro adaptaci brdských lesů na probíhající klimatickou změnu, protože pomáhá udržovat přirozenou rovnováhu zvěře a snižovat tlak na obnovu lesa,“ říká Josef Hrdina z AP Lesnická.

Rys ostrovid totiž není jen krásné zvíře – je to přirozený regulátor stavů spárkaté zvěře. Tam, kde rys loví, lesy se lépe regenerují, protože jeleni a srnci se pohybují opatrněji a nepasou se stále na stejných místech.

Kočka divoká: záhadný obyvatel Křivoklátska

Zatímco Jane míří do Brd, na jiném místě středočeského kraje se odehrává jiný příběh návratu – tentokrát o něco méně medializovaný, ale neméně pozoruhodný.

Na Křivoklátsku, v lesích jedné z nejstarších a ekologicky nejcennějších chráněných krajinných oblastí Česka, vědci potvrdili přítomnost kočky divoké (Felis silvestris). Jde o druh, který většina lidí zná jen ze starých přírodovědných atlasů. A přesto tu žije!

Fotopasti ji zachytily poprvé před dvěma lety. Loni v létě už vědci zaznamenali pohyb tohoto druhu na sedmnácti lokalitách, převážně v centrální a západní části CHKO. Aby zjistili víc, sbírali v terénu chlupy zvířat. Analýza DNA z nich odhalí počty jedinců, jejich pohlaví i způsob, jakým se pohybují krajinou.

Kočka divoká připomíná větší, robustnější verzi domácí kočky, ale je to divoké zvíře, plaché a soběstačné. Její návrat do středočeských lesů svědčí o tom, že ekosystém se postupně vzpamatovává.

Vlk: největší návratník s největší kontroverzí

A pak je tu vlk. Největší a nejspornější z navrátilců.

Do severních částí Středočeského kraje pronikají vlci, kteří jsou pravděpodobně potomky smečky potvrzené vědci v roce 2014 v okolí Máchova jezera. Jejich postup krajinou zachycují nejen fotopasti, ale bohužel i silnice. Ke srážkám vlků s auty došlo u Poděbrad i na dálnici D10.

Vlk se objevil i na místě zdánlivě nečekaném: na pastvině pro praturydivoká statná zvířata chovaná v přírodní rezervaci u Milovic.

Ve zmiňovaných Brdech vlky ochranáři rovněž monitorují. Jejich přítomnost se dostala do centra pozornosti veřejnosti poté, co se u Lázu na Příbramsku objevilo podezření z útoku na dobytek. Následovala veřejná beseda, na níž odborníci trpělivě vysvětlovali roli vlka jako vrcholového predátora v ekosystému.

Přesvědčit skeptiky ale není snadné. I když vědci opakovaně zdůrazňují, že vlk nepředstavuje výraznější riziko pro návštěvníky lesů a v přírodě sehrává nezastupitelnou regulační úlohu, část veřejnosti zůstává nedůvěřivá, nebo přímo odmítavá.

Co to znamená pro nás?

Návrat šelem do středočeských lesů není jen ekologická zajímavost. Je to zpráva o stavu krajiny, a o tom, kam směřuje.

Tam, kde se rysi, kočky divoké a vlci usazují, je příroda zdravá natolik, aby je uživila. Jsou to indikátory fungujícího ekosystému, živý barometr divočiny.

Jane ještě na svobodu nevstoupila. Ale až se to stane a telemetrický obojek začne vysílat první signály z brdských hvozdů, bude to okamžik, který si zaslouží pozornost. Nejen ochranářů, ale nás všech.

Zdroj: Středočeský kraj, Správa NP Šumava, AP Lesnická Foto: GPT 5.5