Koncem května se mi podařilo na obloze zachytit nezvyklou scénu, kterou možná znáte i vy: hejno čápů, něco mezi jedenácti a osmnácti ptáky, se vznášelo vysoko v oblacích. Neletěli v rovné řadě jako na podzimním tahu, ale pomalu kroužili ve velkých spirálách – jako by se procházeli po neviditelném vzdušném schodišti. A přitom se celé hejno postupně sunulo jinam, jako by mělo jasný cíl, jen k němu nijak nepospíchalo.

Vzniklo z toho necelé dvouminutové video, které najdete níže. Chtěl jsem ale vědět víc – co takové kroužení vlastně znamená? A souvisí to nějak s tím, že je konec května? A tak jsem začal pátrat.

Vzdušné výtahy: jak čápi šetří síly

Čáp je velký pták s těžkým tělem a širokými křídly – mávat jimi po dlouhou dobu je energeticky náročné. Příroda ale čápům nabízí elegantní řešení: tam, kde se vzduch nad zahřátou krajinou začne zvedat (takzvaná termika, tedy teplý stoupavý proud), se čáp jednoduše nechá tímto proudem nadnášet a krouží v něm vzhůru, téměř bez mávání křídly. Jakmile vystoupá dostatečně vysoko, vyklouzne z proudu a kus cesty propluje směrem, kam potřebuje. A pak si najde další termiku a celé se to opakuje.

Přesně tahle technika vysvětluje to, co je na videu vidět: hejno krouží na místě, a přitom se pomalu přesouvá. Není to nic neobvyklého – je to jen čápí verze cestování bez placení „za benzín“.

Proč právě teď, a ne až v srpnu?

Tahle technika je nejvíc vidět na konci léta, kdy se čápi před odletem do Afriky shromažďují ve velkých hejnech a společně stoupají do výšky, než se vydají na náročnou cestu na jih. Konec srpna je totiž klasickým obdobím čapího tahu.

Konec května je ale úplně jiná situace. Podle aktuální ornitologické zprávy pro květen 2026 v tomto období čápi (i volavky) usedají na svá hnízda a starají se o vejce nebo už vyklubaná mláďata. Páry jsou tedy v tuto chvíli pevně vázané ke svému hnízdišti a v žádném případě se nepřesouvají v hejnech po krajině.

To znamená, že hejno jedenácti až osmnácti ptáků, které se v tomto období objeví společně na obloze, téměř jistě nejsou hnízdící páry z okolních střech a komínů. Kdo to tedy je?

Volný let nedospělých čápů

Čápi nezačnou pravidelně hnízdit hned po návratu z Afriky. Mladí ptáci ve věku zhruba jednoho až tří let zůstávají bez vlastního hnízda a bez páru a přes léto se volně pohybují krajinou, často v menších i větších skupinách, a hledají místa s dostatkem potravy. Stejně tak se k nim mohou přidat i dospělí čápi, kterým se hnízdění v daném roce nevydařilo.

Takové „nehnízdící“ hejno se chová úplně jinak než pár vázaný k hnízdu – může se kdykoli zvednout a přeletět jinam, jen podle toho, kde právě najde nejvíc žab, hrabošů nebo velkého hmyzu.

Příklad z praxe: čápi za pluhem

Podobnou situaci popisují i ornitologové v souvislosti s hejny čápů, která se nečekaně objeví nad krajinou mimo dobu tahu. V minulosti se nad jedním středočeským městem objevilo hejno asi šedesáti čápů! Podle odborníků je přilákalo čerstvě zorané pole, kde po orbě zůstali na povrchu hraboši a velký hmyz. Hejno se po nasycení v klidu rozptýlilo zpět k jednotlivým hnízdištím.

U hejna, které jsem 25. května pozoroval já, mohlo jít o obdobnou logiku, jen v menším měřítku a bez vázanosti na hnízdo. Byla to nejspíš jen skupina čápů, která systematicky obhlíží krajinu z výšky a hledá další zajímavé místo k zastávce.

Co si z toho odnést

Nelze s jistotou říct, co přesně se v hlavách těch čápů ve skutečnosti odehrávalo. Ale všechno nasvědčuje tomu, že jde o volné, nehnízdící hejno bílých čápů, které využívá termiku k pohodlnému přesunu mezi dobrými lovišti. Přesně tu techniku, kterou jinak známe z velkého podzimního tahu, jen v menším a klidnějším měřítku.

Je to krásná připomínka, že nad našimi hlavami se neustále odehrává neviditelný svět vzdušných proudů, ve kterém čápi umí číst jako v otevřené knize.

Zdroj: vlastní Foto: GPT 5.5 Video: vlastní