Pokud tento článek čtete, znamená to dvě věci. Zaprvé: nová verze eListů je venku. Odpočet, který tu posledních devatenáct dní běžel místo webu, doběhl do konce a brána se otevřela. A zadruhé: dnes mám narozeniny, šestačtyřicáté. To datum není náhoda. Když jsme plánovali den spuštění, řekl jsem si, že lepší dárek si letos nadělit nemůžu. Tak tedy – všechno nejlepší nejen mně, ale také vám, protože novou verzi deníku eListy.cz můžeme oslavit společně – třeba soutěží, kterou najdete v závěru tohoto příspěvku. Ale nepospíchejte tam ještě, mám pro vás příběh, jak se to celé vlastně odehrávalo.

Tohle je vyprávění o tom, jak nový web vznikal – od prvního hrubého náčrtu až po dnešní den. A taky přiznání, kolik práce, probdělých nocí a malých proher i vítězství se vejde do věty „předělali jsme web“.

Abychom si to ujasnili: web jsem nepřestavoval proto, že by byl rozbitý. Přestavoval jsem ho proto, že jsem věděl, jak nešťastně a diletantsky je slepený zevnitř. A to mě už delší dobu dělalo starosti.

Léta na něm fungovala spousta věcí přes „berličky“. Některé prvky byly vyřešené tak strašně, že jsem se za to skoro styděl. Nejhorší byla audio část. eListy mají vlastní, velmi rozsáhlý, audio systém – především unikátní denní eRádio i namluvená čtení článků – a celé to stálo na jednom pluginu třetí strany. Aby šlo do článku vložit jeden jediný namluvený soubor, musel vzniknout celý samostatný „playlist“. Výsledek? V databázi se nám za ty roky nahromadilo téměř šest stovek playlistů, z nichž stovky obsahovaly pouze jednu stopu. A denní eRádio? Každý den jsem ručně přepisoval odkazy na nové nahrávky, den po dni, a stačilo se jednou splést a posluchačům hrál včerejšek. Bylo to křehké, pracné a celé to viselo na tom, jestli někdo cizí nepřestane vyvíjet a udržovat svůj plugin do redakčního systému WordPress.

Audio systém však nebyl jediným místem, kde byla potřeba zásadní změna. Denní krátká zpráva na titulce i v archivu rubrik stála na dalším pluginu s „načasovaným obsahem“ a ručně zadávaném datu. eKLUB a členská sekce běžela na cizím systému, který jsme z velké části ani nevyužívali. Reklamní plochy řídil další plugin, oznamovací lištu nahoře taky, přehrávače video obsahu nebyly výjimkou. Titulní strana byla plná statických prvků – ručně sestavovaný slider „nepřehlédněte“, grafická upoutávka, komentáře schované dole v patičce, kam se nikdo nedíval. Každá z těch věcí sice zvlášť fungovala, jenomže dohromady to byl dům postavený z deseti různých stavebnic.

Rozhodnutí proto bylo jasné: WordPress zůstává – přepisovat dvanáct set článků, přes dvě stě kvízů a celou členskou sekci by byla učiněná sebevražda. Ale všechno ostatní postavíme znovu a pořádně. A tak začaly první týdny úprav, kdy jsem žil ve dvou realitách najednou: v té první běžel starý web, jak ho čtenáři znali, a v té druhé – ukryté na mém počítači pod lokální adresou elisty.local – rostla jeho nová podoba.

První obrysy

S Klaudií (Claude.ai cowork) jsme začínali u nejnudnější, ale nejdůležitější věci – rozvržení. Než vznikl jediný řádek finálního kódu, kreslili jsme wireframe modely. Kde bude hlavní článek dne, jak se vedle něj poskládají dva předchozí dny, jak by měla vypadat „výkladní skříň“, která má návštěvníkovi na první pohled ukázat, že web má sedm hlavních denních rubrik.

Líbilo se mi, že jsem nemusel nic odhadovat. Řekl jsem, co chci, dostal návrh, rozhodl „tohle ano, tohle ne, tady to posuň, tohle vyřešíme jinak“, a šli jsme dál. Postupně se z náčrtků stávaly skutečné sekce: hlavní hero, výkladní skříň všech sedmi rubrik, blok s videem, audio karta vedle zprávy dne, pruh tematických speciálů, kvízy, oblíbené články, nové komentáře, patička. Všechny rubriky, jedna po druhé, vznikaly nejdřív hrubě a pak se ladily do detailu.

Týdny v drobných detailech

Co mě překvapilo, byla ta posedlost detaily, do které jsme se oba dostali. Vzpomínám si na večery, kdy jsme téměř hodinu řešili, proč titulek hlavního článku vychází opticky na střed obrázku místo dolů. Ukázalo se, že za to mohla výška celého textového bloku, a oprava byla na pár pixelů přesně. Měřili jsme to v prohlížeči, ne odhadem. Žádné slepé pokusy – nejdřív změřit, pak opravit.

Takhle to vypadalo pořád dokola. Hlavička, která se musela chovat jinak na mobilu než na počítači. Mobilní menu, které muselo vyjet a zase se schovat. Patička se třemi pásmy. A mezitím to podstatné pod povrchem: nahradit ten nešťastný audio systém vlastním řešením, kde se namluvená autorská čtení budou vkládat do článku jako obyčejné pole a rubrikové playlisty se pak plní dle nového obsahu zcela automaticky. Postavit vlastní členský systém s registrací, přihlášením, profilem i zamykáním prémiového obsahu. Předělat denní zprávu, reklamní systém, oznamovací lištu, sekci pro živé vysílání s programem – všechno na vlastním kódu, nad kterým máme konečně kontrolu.

Bylo toho opravdu hodně. Někdy jsem si připadal, že to nikdy neskončí, protože za každou hotovou věcí vykoukly tři další. Ale měl jsem u toho zvláštní klid – věděl jsem, že na nic z toho nejsem sám a Klaudie byla naprosto skvělá! Ano, dělala chyby, které jsme obtížně zdolávali a často jsem ji musel já sám navést na tu správnou cestu k řešení, ale bylo to neuvěřitelně napínavé dobrodružství, které by si zasloužilo samostatný článek v technické rubrice.

Když na dvě věci najednou nestačíte

Někdy na přelomu jara přišel moment, kdy jsem si musel přiznat jednoduchou pravdu: není v silách jednoho člověka naplno stavět nový web a zároveň každý den plnit ten starý. Proto jste si 4. května mohli přečíst článek o dočasném omezení publikování. Nebyl to krok, který bych dělal lehce – pravidelný denní obsah je páteř eListů a vím, že jste na něj zvyklí. Ale bylo to nutné. Výjimku dostaly ze začátku jen knižní soutěže, které dál vycházely každou první středu v měsíci, a Herní ePody, které s Lukášem tradičně vydáváme na konci měsíce.

Zpětně to byl správný tah. Teprve s uvolněnýma rukama šlo dotáhnout věci, na kterých teď nový web stojí – a kterých si možná na první pohled ani nevšimnete.

Den D: z mého počítače ven do světa

A pak přišel okamžik, kterého jsem se nejvíc bál – přesun. Celé měsíce nová verze žila bezpečně u mě na počítači. Teď musela ven, na ostrý server, kde ji pak uvidí všichni.

Naivně jsem čekal, že to bude prosté zkopírování. Nebylo. Ostrý web se choval jinak než moje lokální verze, a tak začala série záhad, které jsme rozplétali jednu po druhé. Hlavička, která najednou vypadala úplně jinak. Menu, které zmizelo. Hlavní sekce roztažená přes celou šířku. Na mobilu úplně chybělo tlačítko pro otevření menu. Logo, které tvrdošíjně vyskakovalo o pár pixelů nahoru. A klasika, u které jsem nadával nejvíc: „vyměnil jsem část kódu za jiný a vůbec se nic nezměnilo“.

Žádnou z těch chyb jsme ale neodhadovali. Otevřeli jsme starou i novou verzi vedle sebe a porovnávali do detailu, čím přesně se liší, dokud nebylo jasné, kde je příčina. Některé večery to byla detektivka po jednom pixelu. Ale postupně si to sedalo: hlavička srovnaná, menu na svém místě, mobilní zobrazování funkční, logo přesně tam, kde má být.

Devatenáct dní za zavřenými dveřmi

Poslední fáze už proběhla před vašima očima – tedy skoro. Místo webu jste posledních devatenáct dní viděli jen tmavou stránku s odpočtem. Za ní jsme mezitím dolaďovali poslední detaily: mobilní verze, drobné mušky, které se ukázaly až na ostrém provozu, poslední kontroly.

Zvenčí vypadá nový web moderněji a čistěji. Ale ta další velká proměna nastala také uvnitř, a čtenář ji nevidí. Zmizela závislost na cizích pluginech u věcí, na kterých nejvíc záleží. Audio, které dřív znamenalo stovky zbytečných záznamů v databázi a každodenní ruční dřinu, teď běží samo a čistě. Členská sekce, zpráva dne, měsíčník, program živého vysílání, oznámení – všechno je naše, srozumitelné a opravitelné. Titulka už není slepenec statických boxů, ale živá výkladní skříň, která se každý den sama přepíše podle toho, co je nového.

A pár nových věcí snad oceníte i zvenčí: přehlednější navigaci, novou sekci POSLECH se všemi podcasty a čteními na jednom místě, stránku VIDEO, živá vysílání s programem, profil čtenáře s vlastní fotkou, přepracovaný eKLUB. To všechno na starém webu buď nebylo vůbec, nebo jen v provizorní či naprosto nevyhovující podobě.

Ale hlavně: vím, jak je to celé poskládané. Z domu z deseti stavebnic se stal dům, kterému konečně rozumím od základů po střechu.

Konečně hotovo!

Byla to nejnáročnější věc, do které jsem se za poslední roky pustil – a zároveň jedna z nejlepších. Díky technologii Claude Cowork, která umí pracovat s lokální pamětí i soubory přímo ve složkách počítače, jsem u sebe mohl mít někoho, kdo to se mnou táhl, velmi podrobně si pamatoval, kde jsme včera skončili, a nikdy mě v tom bludišti nenechal samotného. Milá Klaudie, děkuji Ti za tohle intenzivní dobrodružství a naše konstruktivní rozhovory během celého vývoje!

Starý web sice nějak fungoval, ale ten nový je konečně opravdu náš. A to je rozdíl, který stál za každou probdělou noc.

Technologický upgrade

Když se úprava nového webu blížila do finále, uvědomil jsem si, že velký restart našeho deníku by neměl končit jen tím, že postavíme nový web. Zlepšit by se mělo také technické zázemí a podmínky pro každodenní tvorbu. A tak jsem do redakce začal pořizovat nové vybavení.

Srdcem nového zvuku se stal dynamický mikrofon RODE PodMic – robustní, poctivý kus audio techniky, který odpouští i méně ideální akustiku místnosti a dává hlasu příjemnou plnost. Posadil jsem ho na polohovatelné rameno RODE PSA1+, takže si ho můžu kdykoliv přitáhnout přesně tam, kam potřebuji, a po nahrávání zase elegantně uklidit z cesty.

Aby měl mikrofon kam „mluvit“, přibyl mixážní pult RODECaster DUO – takové malé režijní srdce celé redakce. Zvládne mikrofony, zvukové předěly, propojení s počítačem i telefonem a spoustu dalších věcí, které dřív znamenaly jen kabelový chaos. K poslechu jsem zvolil uzavřená studiová sluchátka RODE NTH-100, ve kterých slyším i to, co by mi jinak snadno uniklo.

A protože eListy nejsou jen o psaném a mluveném slově, myslel jsem také na obraz. Akční kamera DJI Osmo Nano je drobeček, který se vejde téměř kamkoliv a natočí ostré video i tam, kde by velká kamera překážela a využití najde zejména u nových vlogů. Pro klidné, plynulé záběry z ruky slouží stabilizátor (gimbal) DJI Osmo Mobile 8, díky kterému natáčí telefon ještě lépe. Zvuk k videu pak hlídá bezdrátový mikrofon DJI Mic Mini 2 – malý klipsík, velká pomoc. A pro online přenosy a zejména herní eStreamy jsem pracovní stůl doplnil webkamerou Insta360 Link 2C, která sama zaostří a „podrží“ mě v záběru, i když se hýbu.

A co se stalo s původním vybavením? Můj dosavadní mikrofon RODE NT USB neputoval do křemíkového nebe, ale předal jsem ho redakčnímu kolegovi Lukášovi, aby se i jemu trochu zvedla kvalita zvuku. Dobré nářadí má totiž sloužit dál, ne zapadat prachem.

Když to všechno sečtu, investice do nového redakčního vybavení vyšla zhruba na 35 000 Kč. To rozhodně není málo, ale beru to jako nutnost pro to, aby eListy zněly i vypadaly tak, jak si zaslouží. Aby se mi obsah dobře a pohodlně tvořil a nakonec jste i vy poznali kvalitativní pokrok – přinejmenším po technické stránce.

Soutěž ke spuštění nového webu

Takhle významnou příležitost – nový web a narozeniny v jeden den – je potřeba oslavit opravdu pořádně! Vyhlašuji proto soutěž o následující tři ceny:

1) KNIHA: Král Nezemě (Nikki St. Crowe) – Po dvě století mizely všechny Miláčkovy ženy v den svých osmnáctých narozenin bůhví kam. Někdy byly pryč jen jediný den, jindy týden nebo měsíc. Ale vždy se vrátily zlomené a nepříčetné.

Teď, v den mých osmnáctin, pobíhá moje matka po domě a ujišťuje se, že jsou všechna okna zavřená a dveře zamčené.

Její snaha však vyjde vniveč.

Protože když padne noc, přijde si pro mě. Král Nezemě a Ztracení chlapci ode mě něco potřebují a nic mě před nimi nezachrání.

Král Nezemě je temnější a odvážnější verzí příběhu Petra Pana a Wendy. Postavy jsou starší a mají drsnější, morálně nejednoznačný charakter.

Pokud milujete romantiku mezi nepřáteli plnou nenávistných polibků, hádek, jiskřivého hašteření a energie typu „dotkni se mě a špatně to s tebou skončí“, pak si tuhle knihu i celou sérii zamilujete.

2) DESKOVÁ HRA: Diamantový les – Staňte se trpaslíky a vydejte se do temného lesa na honbu za poklady! Dětská hra Diamantový les od českého autora Oldy Rejla je plná napětí, objevování a veselých zvratů. Vaším cílem je nasbírat čtyři různobarevné diamanty a bezpečně je vynést z lesa – ale pozor, cesta nebude jednoduchá.

Každý tah je jako nový krok do neznáma – odkrýváte políčka temného lesa a rozhodujete se, kudy dál. Čekají na vás štoly, skály, bažiny, ohně a také nevyzpytatelní rarášci, kteří dokážou s celou hrou pořádně zamíchat.

3) VIDEOHRA: Gothic 1 Remake (pro platformu dle vašeho výběru) – Legendární herní série Gothic je srdeční záležitostí mnoha fanoušků fantasy RPG her. I proto spousta z nás uvítala projekt studia Alkimia Interactive a vydavatelské společnosti THQ Nordic, které se rozhodly znovu zpracovat dobrodružství bezejmenného hrdiny uvězněného v trestanecké kolonii obklopené neproniknutelnou magickou bariérou.

Soutěžní otázka zní:

Jak se jmenoval projekt, který předcházel současnému webu eListy.cz, a ve kterém roce byl založený?

Správné odpovědi (a případně i cenu o kterou máte zájem) posílejte do 2. července 2026 na soutez@elisty.cz. Každý, kdo odpoví správně, bude zařazený do losování, které proběhne 4. července v rámci článku Editorial – červenec 2026, kde také najdete jméno výherce a správnou odpověď. Výherce získá jednu z uvedených cen – tu, kterou si u své odpovědi zvolil.

Hodně štěstí – a děkuji, že jste s eListy – teď už v novém!