Jako první se mi vybaví filmová komedie Martina Friče z roku 1938 o studentech a kantorech na reálném gymnáziu.  Zápletka se točí kolem přípravy studentů  na sportovní závody o středoškolský pohár. Řediteli se však dostane do ruky recesistický třídní časopis "Řev septimy", ve kterém autor karikuje jednotlivé členy učitelského sboru. Ředitele to popudí natolik, že trvá na tom, že pokud se autor dobrovolně nepřihlásí, účast na soutěži bude studentům zapovězena. Ale to všechno určitě znáte....

Ve druhém plánu nás heslo Škola- základ života vybízí k zamyšlení. Téměř filozofickému. Ne nadarmo je toto heslo vděčným tématem slohových prací či dokonce prací maturitních. Škola by měla být základem života, stejně jako rodina je základem státu :-) Jenomže pro školu je to opravdu hodně náročná role.  Náročnost je daná obrovskou mírou zodpovědnosti, kterou na sebe aktéři učebně-vzdělávacího procesu berou. Mám tím, pochopitelně na mysli zejména učitele. Učitelů jsem si vždycky moc vážila. Patrně si moji důvěru a obdiv získali hlavně proto, že já konkrétně jsem měla v celé školní docházce neskutečné štěstí na skvělé a osvícené osobnosti.