Recenze psaná více jak rok po vydání hry sice není nejaktuálnější, ale snad bude o to poctivější. Druhý díl stroje času Kingdom Come Deliverance jsem během té doby dohrál celkem třikrát. Dvakrát na Xboxu v režimu normální hry a hardcore a jednou na Playstation 5 Pro pouze na hardcore (jen tři negativní perky – mám se rád). Na obou platformách jsem dohromady strávil více než 500 hodin čistého herního času a mohu tedy zcela zodpovědně říct, že hru znám podstatně lépe, než většina recenzentů. Zejména pak ti, jejichž herní tempo se stalo téměř závodním, jen aby stihli vydat svůj článek včas, nemohou ani zdaleka docenit všechny detaily a rozměr tohoto nejlepšího českého virtuálně středověkého zážitku! Pohodlně se usaďte, protože tohle bude dlouhé! 

Na hru jsem se těšil od jejího oznámení a samozřejmě jsem musel předobjednat přímo sběratelskou edici (můj unboxing zde). V první vlně byla okamžitě vyprodaná, ale naštěstí mě zachránil jeden velký český e-shop, který bohužel logisticky nezvládl předobjednávky zpracovat tak, aby se hra ke svým majitelům dostala včas: tedy v den vydání. Představa, že jsem se na premiérový večer s pokračováním Kingdom Come Deliverance 2 připravil marně se mi ani trochu nezamlouvala! Chystal jsem symbolický přípitek, chlebíčky, zkrátka slavnostní okamžik jak má být. Několik měsíců se těšíte na hru, kterou nakonec spustíte až den po vydání? Nepřijatelné! A tak jsem kromě sběratelky pořídil ještě digitální distribuci přímo v obchodu na Xboxu. Když si totiž každý rok, po sedm dlouhých let, říkáte ‚Bude dvojka letos?‘,  radost z prvního okamžiku, kdy vstoupíte do herního světa, vám nemůže překazit ani logistický chaos a neschopnost Alzy. Polehčující by sice mohla být okolnost, že nejde o čistě herní obchod, ale přesto mi jejich lhostejný přístup přijde nepochopitelný. 

Teď, když už víte to nejdůležitější: koupil jsem hru, tak se můžeme pustit do samotné recenze! Moje první dojmy byly bezesporu zkresleny příliš velkou náklonností k této značce a ještě větším očekáváním. Přesto jsem byl odhodlaný vnímat prostředí a začínající děj hry nejen s nadšením, ale také s otevřeností vůči případným nedostatkům či nedotaženým místům. Nutno podotknout, že nedostatky a nedotažená místa jsem během prvního průchodu hrou, zejména na Trosecku, kde příběh začíná, prakticky nepotkal. V tomto směru studio Warhorse ukázalo, že mít hru v dobrém technickém stavu ihned po vydání je stále možné. Z toho jsem měl opravdu velkou radost, protože se taková úroveň technické kvality v dnešní době často nevidí. Na druhou stranu, příchod na Kutnohorsko, a zejména pak do Kutné Hory, byl před vydáním prvních opravných balíčků, trochu zklamáním – hra se ve městě nepříjemně trhala, perk „Místní hrdina“ dělal problémy. A to jsem do druhé mapy rozhodně nepospíchal!  

KCD 2 má tedy herní svět rozdělený na dvě mapy: menší – Trosecko, větší – Kutnohorsko. S příchodem posledního DLC Mysteria Ecclesiae přibyla ještě třetí, nejmenší – Sedlecký klášter, kde se odehrává samostatné uzavřené dobrodružství. Jindra se s Janem Ptáčkem nejprve objeví v přírodních scenériích, obklopeni nádhernou krajinou s rybníky a skalními útvary, aby se postupně dostali do hlubokého lesa a teprve po delší úvodní části zavítali do obce Troskovice. Plynulý přechod mezi těmito místy ve mě zanechal silný dojem a zejména pak skvělá hudba při úvodních titulcích společně s ukázkami Troskovického okolí, byly pro mě nezapomenutelným zážitkem! Ihned jsem věděl, že ani ve druhém dílu nechybí cit pro zvýraznění síly okamžiku dokonalou symbiózou vizuální a hudební složky. Tenhle dokonalý cit je přítomný neustále, po celou hru a opět se potvrzuje, že Jan Valta je geniální skladatel. Jen škoda, že si toho odmítli všimnout na Game of the Year, kde mohla být hudba alespoň nominována!

Pro hráče, kteří se s Kingdom Come Deliverance setkávají poprvé a nemají zkušenost s předchozím dílem, je v úvodní části, ale i během různých dějových zvratů, připraveno několik retrospektivních momentů, které vás vrací k událostem z doby minulé. Z doby, kdy se ještě Jindra s Ptáčkem vsázeli o to, kdo uloví více zajíců, aby pak nakonec jeden z nich skončil v zajetí Kumánů. Pro nás, kteří jsme první díl KCD hráli, jsou to velmi užitečné i nostalgické vzpomínky zároveň. Je vidět, že na propojení souvislostí z předchozího děje si dávají autoři opravdu záležet, aniž by to bylo jakkoliv rušivé nebo dokonce nadbytečné. Každý „flashback“ má svoje místo a správné načasování. 

Jsem hráč, který má rád volnost a otevřený svět, takže mi postup v příběhu téměř pokaždé komplikuje rozmanitost okolí a různorodost příležitostí zkoumat prostředí, kde se zrovna nacházím do nejmenších detailů. Svět Kingdom Come Deliverance 2 nabízí v tomto směru opravdu enormní zážitek! Okolí Troskovice mi poskytlo hned několik možností vyžití: od prvního nadšeného sběru bylin až po toulání se polními i lesními cestami, vždy pomalu a důkladně, po vlastních nohách. Tohle dobrodružství jsem si chtěl záměrně užít volným tempem, bez zbytečného spěchu za dalšími událostmi v hlavní dějové lince. 

Hra nabízí až neuvěřitelně velké množství vedlejších úkolů, které se často zpřístupní až ve chvíli, kdy dávají smysl, korespondují s hlavním dějem, případně mají návaznost na nějaké aktuální herní události. Tento způsob objevování nových interakcí a postav je nastavený až překvapivě dobře a celý svět tím vnímáte podstatně živěji, než kdybyste na vedlejší úkoly naráželi způsobem příznačným pro RPG žánr: NPC stojí jak vidle píchlé v hnoji a jen čekají, až si vezmete zadání úkolu. Vývojáři se pokusili o něco netypického a mimořádného: nechat události plynout tak, jak by zřejmě plynuly i bez vás. Tahle iluze většinou vychází naprosto skvěle a díky tomu jsem se ve hře cítil skutečně přítomný! Kouzlo a sílu této iluze objevíte teprve při opakovaném průchodu hrou, protože najednou zjistíte, že například postavu, kterou jste předtím nestihli zachránit, tentokrát zachránit můžete. Uvědomíte si, že spoustu věcí lze udělat jinak, protože k nim jinak přicházíte a přistupujete. 

V tak velkém světě, jako je KCD 2, jsou tyto dynamické úkoly vývojářskou výzvou, protože vždycky existuje riziko, že hráč provede kombinaci nestandardních či méně předvídatelných interakcí, což může způsobit kolizi a následně bug. Rád bych řekl, že jsem nikdy nepotřeboval načíst starší uloženou pozici, protože k něčemu takovému naštěstí nedošlo, ale to bych lhal. Škoda, že se mi u posledního průchodu hrou v nějakou chvíli rozbily opakovatelné úkoly pro hospodského Škvíru z kovářského DLC a už se mi nenabízejí, přestože u předchozího hraní dostupné byly. Komplikovanost výše popsaných herních mechanik tak zřejmě způsobila, že se mi v každém průchodu rozbilo trochu něco jiného a někdy to ani starší „save“ bohužel nezachránil. S tímto jevem je třeba počítat a raději nemazat starší uložené pozice pro případ, že se objeví problém, který ještě vývojáři nestihli nebo ani nemohou úspěšně vyřešit. Jedná se o fenomén většiny velkých her, takže to Warhorse nevyčítám, ale čím více máte Kingdom Come Deliverance rádi, tím hůře takové chyby snášíte, zejména pokud vám zcela zablokují některou oblíbenou aktivitu či herní postup.

Abychom však v této recenzi postoupili trochu dále, zaměřím se teď na příběh, bez spoilerů a prozrazování důležitých událostí. Jindra a pan Ptáček se na začátku druhého dílu vydávají na cestu na hrad Trosky, kde mají doručit důležitý dopis tamnímu pánovi Otovi z Bergova. Co by to však bylo za dobrodružníky, kdyby se jim tento, zdánlivě jednoduchý, úkol nezkomplikoval a nezačala tak cesta úplně jiná! Cesta, která sahá za hranice Trosek i samotného Bergova a Jindru s Ptáčkem na čas odloučí i sloučí, bez louče i s loučí. KCD 2 obsahuje středně dlouhé části, ve kterých hrajete za jinou postavu, než je samotný Jindra. Vžijete se tak i do role faráře Bohuty, mého oblíbence, který bojoval na Kosově poli a své válečné dovednosti si připomene i zde. 

Pokračování již ve čtvrtek 9.7.2026!

Zdroj: vlastní Foto: Warhorse KCD 2, vlastní