Stačí odpolední nákup, cesta rozpáleným autem nebo pár hodin na zahradě bez čepice – a tělo přestane zvládat horko. Úpal a úžeh si lidé pletou skoro pokaždé, jenže ve chvíli, kdy jde o vážné příznaky, už není čas na slovíčkaření. Poradíme, jak je rozeznat, kdy začít chladit a kdy bez váhání volat 155.
Léto má dvě tváře. Tu slunečnou, kterou má většina z nás ráda, a tu zákeřnou, kdy se rtuť teploměru vyšplhá vysoko a parkoviště před obchodem se leskne jako rozpálená pánev. Právě v takových dnech může lidské tělo začít selhávat rychleji, než bychom čekali. Přehřátí organismu přitom nepostihuje jen lidi, kteří se celé hodiny opékají na přímém slunci – uhnat si ho lze i ve stínu, v nevětrané místnosti nebo v autě, které se po nákupu promění v saunu. Vyznat se v základních pojmech a umět zareagovat se proto hodí každému.
Začněme úpalem. Tak se označuje celkové přehřátí organismu, při kterém začíná selhávat naše vlastní termoregulace – tedy schopnost těla udržet si stabilní teplotu. K úpalu nepotřebujeme ani paprsek slunce; stačí pořádné horko, vysoká vlhkost vzduchu a málo tekutin. Když tělo nemá z čeho tvořit pot, který by ho ochlazoval, vnitřní teplota stoupá. Mezi typické varovné signály patří mdloby nebo závratě, nadměrné pocení, chladná, bledá a vlhká kůže, nevolnost či zvracení, rychlý a slabý puls a svalové křeče. Je to nepříjemný stav, ale při včasné pomoci obvykle rychle odezní.
Úžeh je jiný kalibr. Jde o těžké přehřátí, které už přímo ohrožuje životní funkce, a podle následující infografiky Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje se pozná podle jiné sady příznaků: silné bolesti hlavy, suché, červené a horké kůže, tělesné teploty nad 39 °C, rychlého a silného pulzu, nevolnosti a v krajním případě i ztráty vědomí. Klíčový rozdíl oproti úpalu? Postižený se přestane potit – a právě absence potu je varovným znamením, že tělo už ztratilo kontrolu nad svým chlazením. V medicínské a lidové mluvě se mimochodem oba termíny často prohazují; někdo úžehem rozumí přehřátí mozku přímým sluncem na nepokrytou hlavu. Pro laickou první pomoc ale tahle terminologická přetahovaná naštěstí nehraje roli – důležité je všímat si příznaků a jednat podle nich.
Zrádnost přehřátí spočívá v jeho načasování. Potíže se totiž nemusí dostavit okamžitě. Není výjimkou, že člověk odejde z koupaliště nebo ze zahrady jen „trochu připálený“, cítí se v pohodě – a bolest hlavy, nevolnost či zvýšená teplota ho přepadnou až večer nebo dokonce v noci. Proto bychom měli zpozornět vždy, když se někdo po dni v horku začne chovat jinak než obvykle: je zmatený, malátný, podrážděný nebo si stěžuje na pulzující bolest hlavy.
Ne všichni jsme vůči vedrům stejně odolní. Nejohroženější skupinou jsou děti a senioři, jejichž termoregulace pracuje hůř než u zdravého dospělého. Velké nebezpečí představuje rozpálené auto, městská hromadná doprava i přetopené, nevětrané místnosti. Riziko stoupá i při fyzické zátěži v horku – ať už jde o práci na zahradě, sport, nebo o nadšence na letním festivalu. Společným jmenovatelem bývá kombinace horka, námahy a nedostatku tekutin.
Co dělat, když k přehřátí dojde? U úpalu je postup poměrně přímočarý: postiženého co nejdřív přesuňte do chladného nebo klimatizovaného prostředí, uvolněte mu oblečení u krku a zajistěte přísun čerstvého vzduchu. Pokud je při plném vědomí, podávejte mu tekutiny – ideálně vlažnou vodu nebo iontové nápoje po malých douškách, nikdy ne najednou, aby nezvracel. Tělo zchlaďte chladnou sprchou nebo studenými obklady. Drobnost, na kterou se často zapomíná: pozor na teplotní šok. Rozdíl mezi venkovním horkem a třeba klimatizovaným autem by neměl být příliš velký, jinak tělu prudkým ochlazením spíš uškodíme.
V případě úžehu platí jednoduché pravidlo – neváhejte. Pokud dojde k poruše vědomí, zmatenosti, křečím nebo se stav během chvíle nelepší, okamžitě volejte tísňovou linku 155 (nebo využijte aplikaci Záchranka). Do příjezdu sanitky postiženého přesuňte do stínu, zajistěte větrání a začněte ho ochlazovat: studené obklady přikládejte na hlavu, zátylek, a pomohou i třísla a podpaží, kde vedou velké cévy. Voda by ale měla být vlažná, ne ledová – ledová sprcha tělu způsobí další šok. A celou dobu postiženého sledujte a nenechávejte ho samotného.
Nejlepší úžeh i úpal jsou pochopitelně ty, které vůbec nenastanou. Prevence je naštěstí jednoduchá a všem dobře známá: vyhýbat se přímému slunci, zvlášť mezi jedenáctou a patnáctou hodinou, kdy je záření nejsilnější. Nosit světlé, prodyšné oblečení a pokrývku hlavy, nezapomínat na opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a hlavně pít, pít a zase pít – i tehdy, když ještě žízeň necítíme. Přes nejteplejší část dne je rozumné odpočívat ve stínu nebo v chladnu a nepřehánět to s fyzickou aktivitou; náročnější pohyb si raději nechte na ráno nebo na večer.
Vedra k létu patří a není třeba se jich bát. Stačí být o krok napřed, vnímat signály vlastního těla i těla svých blízkých a vědět, kdy už domácí ochlazování nestačí. Při vážných příznacích, zejména při poruše vědomí, neváhejte ani minutu a volejte 155. Pár minut pozornosti totiž v horkém dni může znamenat rozdíl mezi nepříjemným odpolednem a opravdovým ohrožením života.
Zdroj: vlastní, zzspk Foto: pixabay.com, zzspk