Kdyby to nabídl pouze scenárista, asi by ho vyhodili z místnosti: muž, který v Harlemu provozuje nelegální loterii a distribuuje heroin, uzavře spojenectví s kazatelem, jenž káže o očistě černošské Ameriky. Jenže tohle přátelství skutečně existovalo. Bumpy Johnson a Malcolm X se znali od čtyřicátých let, kdy jeden ovládal harlemské ulice a druhý se na nich ještě jako „Detroit Red“ protloukal jako drobný podvodník. A přesně v této trhlině mezi zločinem a spravedlností postavili tvůrci Chris Brancato a Paul Eckstein svůj seriál, který jsem před časem s nadšením zhlédl na platformě Disney+.

Godfather of Harlem měl premiéru na podzim 2019 na stanici Epix (dnes MGM+) a za tu dobu se z něj stalo jedno z nejúspěšnějších dramat stanice a zároveň jeden z nejpodceňovanějších titulů poslední dekády. Letos v červenci bylo oznámeno, že se čtyřmi řadami sice skončí, ale dostane ještě dvouhodinový finální díl. Natáčí se od 10. července a datum premiéry bude oznámeno později, stejně jako obsazení hostujících hvězd.

Muž, který se vrátil

Rok 1963. Ellsworth „Bumpy“ Johnson (Forest Whitaker) vychází z Alcatrazu po deseti letech a vrací se do čtvrti, kterou kdysi ovládal. Harlem, jak ho opustil, neexistuje. Ulice patří italské mafii – konkrétně rodině Genovese v čele s Vincentem „Chinem“ Gigantem (Vincent D’Onofrio) – a heroin je téměř všude.

Bumpy si chce vzít své zpátky. Ale zatímco válčí s Italy, do jeho světa vstupuje politika: kazatel Malcolm X (Nigél Thatch, od třetí řady Jason Alan Carvell), kongresman Adam Clayton Powell Jr. (Giancarlo Esposito v jedné ze svých nejlepších rolí), mladý Cassius Clay. Bumpy zjišťuje, že jeho osobní válka o pár bloků je jen zlomkem války mnohem větší – a že hnutí za občanská práva a organizovaný zločin sdílejí stejné ulice, stejné zkorumpované policisty a někdy i stejné zájmy.

Tohle je jádro celého seriálu: kolize podsvětí s hnutím za občanská práva. A je to kolize nepohodlná. Malcolm X káže o záchraně černošské komunity a jeho spojencem je muž, který tu komunitu zásobuje drogami. Bumpy pomáhá lidem ve čtvrti a zároveň je nechává umírat pod drogovou závislostí. Seriál z toho nedělá morální rovnici s nějakým hezkým výsledkem a všechny souvislosti dlouho nechává viset ve vzduchu.

Každá řada přitom posune časovou osu o rok dopředu – 1963, 1964, 1965 – takže sledujeme, jak se dekáda pod postavami láme. Harlemské nepokoje roku 1964, atentát na Malcolma X, nástup Černých panterů a příchod Franka Lucase (Rome Flynn), tedy muže, kterého později v American Gangster hrál Denzel Washington.

Co mám na seriálu nejraději

Forest Whitaker. Není to překvapivé, ale je to podstatné. Whitaker hraje Bumpyho jako muže s dvojí duší – bezohledného gangstera, který se podle vzpomínek svého bývalého bodyguarda dokázal osobně zapojit do přestřelky, a zároveň sečtělého pána s vytříbeným vkusem, kterého ničí drogová závislost vlastní dcery. Whitaker je zároveň výkonným producentem a je znát, že tuhle postavu nechtěl zjednodušit. Vedle něj D’Onofrio jako paranoidní, brutální Chin Gigante a Esposito jako Powell tvoří trojici, kterou by unesl i seriál s poloviční ambicí.

Hudba. Tohle je další velmi působivá věc na celém seriálu. Soundtrack produkuje Swizz Beatz a je záměrně a provokativně anachronický: přes záběry z roku 1963 jede současný hip-hop – Dave East, A$AP Ferg, Pusha T, Jadakiss, Rick Ross, DMX, Jay Electronica. Není to laciný trik. Je to teze: tohle není minulost, tohle je pořád tady. Swizz Beatz sám pochází z Harlemu a Bronxu a hudbu píše na míru konkrétním scénám. Vznikly tak čtyři samostatné soundtrackové desky, každá k jedné řadě.

Vizuál. Úvodní titulky si v roce 2020 odnesly dokonce cenu Emmy – jsou poctou kolážím afroamerického výtvarníka Romarea Beardena, který skládal obrazy z útržků dobových časopisů. Ambice je čitelná: americký sen viděný Bumpyho očima.

Historický kontext. Diváci na IMDb i Rotten Tomatoes se v tom shodují nejčastěji: bez těch historických vazeb by šlo jen o další mafiánskou show. S nimi jde o něco jiného. Seriál občas prokládá hrané scény dobovými dokumentárními záběry – pochod na Washington, atentát na Kennedyho, souboj Clay–Jones.

Co říká kritika

První řada má na Rotten Tomatoes 92 % (průměr 7,5/10 z 25 recenzí) a na Metacritic 72 bodů ze 100. Kritický konsenzus RT to shrnuje elegantně: seriál je stejně dobře oblečený jako dobře napsaný a po známých blocích chodí vlastním krokem.

Výhrady ale existují a jsou konzistentní. Ta hlavní, kterou vnímám až od druhé řady: seriál chce vyprávět příliš mnoho příběhů najednou a občas se pod tíhou vlastní ambice zapotácí. Jinde namítali, že mísit gangsterská klišé s dějinami boje za rovnoprávnost znamená nutně odbýt jedno či druhé. Část diváků pak označuje třetí řadu za nejslabší a čtvrtou za návrat ke kořenům.

Ocenění: jedna cena Emmy (za titulkovou sekvenci), řada nominací na Image Awards NAACP včetně Whitakera za hlavní roli, nominace Writers Guild. Doprovodná dokumentární série By Whatever Means Necessary: The Times of Godfather of Harlem z roku 2020 získala Image Award za režii.

Kolik je na tom všem vlastně pravdy?

Odpověď zní: hodně a zároveň málo. Seriál sám se hájí opatrnou formulkou o inspiraci skutečnými událostmi, přičemž postavy, incidenty i dialogy byly pro účely dramatizace fikcionalizovány.

Co sedí:

Ellsworth Raymond Johnson se narodil v Charlestonu 31. října 1905. Přezdívku „Bumpy“ dostal kvůli bouli na zátylku. Když mu bylo deset, rodina musela poslat staršího bratra na sever před hrozícím lynčem; o čtyři roky později, v roce 1919, poslali rodiče do Harlemu k sestře i jeho – báli se jeho výbušné povahy a otevřené vzdorovitosti vůči bílým.

Vypracoval se jako vymahač u Stephanie St. Clair, přezdívané „královna čísel“. Tzv. numbers byla nelegální pouliční loterie, tehdy jeden z hlavních zdrojů peněz v Harlemu. Bumpy přežil válku o tento byznys s Dutchem Schultzem a po Schultzově vraždě v roce 1935 uzavřel dohodu s italskou mafií – jako vůbec první černošský gangster, kterému se to podařilo. V roce 1952 dostal patnáct let za obchod s heroinem, většinu si odseděl na Alcatrazu a v roce 1963 byl podmínečně propuštěn. Zemřel 7. července 1968 na srdeční selhání, u snídaně, ve dvaašedesáti – což je v jeho branži skoro exotické.

Sedí i jeho pověst. Byl to muž, který o Díkůvzdání rozdával krocany, pořádal vánoční večírky, kázal dětem z ulice, aby se učily, a stýkal se s Billie Holiday a Sugar Rayem Robinsonem. Zároveň však dokázal v podniku napadnout muže nožem tak brutálně, že mu oko zůstalo viset z důlku. Sedí přátelství s Malcolmem X, včetně toho, že mu Bumpy poskytoval ochranu poté, co se Malcolm rozešel s Národem islámu. Sedí i tragédie dcery Elise, která skutečně bojovala se závislostí na drogách.

Co nesedí:

Ta nejdůležitější věc: Bumpy Johnson s Vincentem Gigantem žádnou válku nevedl. Rodina Genovese byla jeho partnerem, ne nepřítelem. Celý ústřední konflikt seriálu je tedy dramaturgický vynález, ale nutno podotknout, že velmi působivý a funkční!

Když se Bumpy v roce 1963 vrátil, uvítal ho v Harlemu spontánní průvod. V seriálu ho čeká jen manželka Mayme a hlouček prosebníků. Seriál také slučuje postavy – dceru Elise a vnučku Margaret, kterou Bumpy s Mayme skutečně vychovávali, aby zaostřil na konflikt mezi impériem a rodinou. A vydatně přeskupuje chronologii.

Zajímavý paradox: seriál vznikl na základě knihy Harlem Godfather: The Rap on My Husband z pera Bumpyho vdovy Mayme Johnsonové (2008) – tedy knihy, kterou napsala mimo jiné proto, aby vyvrátila mýtus vytvořený American Gangsterem. Podle ní byl Frank Lucas obyčejný poskok, který občas řídil auto, ne důvěryhodná pravá ruka, a u Bumpyho smrti vůbec nebyl. Ve čtvrté řadě si přesto Lucas střihne výraznou roli.

Proč se na to podívat?

Protože Godfather of Harlem není pouze o gangsterech! Gangsteři jsou jen záminkou. Je to především seriál o tom, co si člověk může dovolit chtít v systému, který mu předem řekl, kolik smí mít – a co je ochoten za to překročení zaplatit. Bumpy Johnson u mě není hrdina ani padouch. Je to muž, který prošel jedinými dveřmi, které mu zůstaly otevřené, aby pak zjistil, že vedou do místnosti, ze které už se nedá odejít.

A když k tomu přes dobové kulisy roku 1963 zahřmí beat z roku 2025, není to omyl střihače. Je to poznámka pod čarou, kterou seriál píše kurzívou: tohle ještě neskončilo.

Čtyři řady máme za sebou, dvouhodinové finále teprve před sebou. Není to dokonalé. Chvílemi je toho na jeden seriál opravdu moc a já to bohužel cítil taky. Ale málokterý seriál si troufne na tolik náročných témat najednou. A ne vždy to některý zvládne dotáhnout tak, jako se to povedlo Kmotrovi z Harlemu!

Zdroj: vlastní, IMDb, Rotten Tomatoes Foto: MGM+