Dneska by se to mohlo jmenovat klidně v Českém ráji je ráj, ale tento titulek bude příznačnější, ač na rozdíl od Voskovce a Wericha alespoň částečně na nirvánu, Olymp i nebe věřím. Jsem s nimi ale zajedno v názoru, že my sami jsme strůjci svého vlastního štěstí a že náš pohled na svět a vše, co je v něm, ovlivňujeme zase jenom my. 

Ač všichni víme, že do jedné řeky se nedá dvakrát vstoupit, rádi bychom se o to  párkrát za život aspoň pokusili. Nevím, jestli má cenu patlat se v minulosti a vracet se ve vzpomínkách do dob dávno odkvetlých, pokoušet se hledat a vyvolávat pocity dávno zapomenuté. Ale ruku na srdce, že to také děláte!