Osvěta


Drogy jsou špatný. Jedno cigáro a máš černý plíce! Rakovina tlustého střeva. Končíš. Už se bojíš? Máš důvod, protože jsi před školou bafala jak tovární komín! Co mozek? Slouží ještě? Po trávě nebude! Zblbneš a nebudeš se moci vrátit! Podívej se na ten obrázek, co strážmistr promítá ve své prezentaci. Už se bojíš? Ještě ne?! 

Do školy dorazila osvěta, aby se osvětlila drogová problematika z jiného úhlu, než může nabídnout partička vysmátých kamarádů na chatě. Ošklivé obrázky, znepokojivé informace a vzorek omamných látek, který se během přednášky záhadně ztratil. Vyslýchán byl každý, kdo se vzdálil ze třídy na podezřele dlouhou dobu. 

Malér! Patočkovi chyběla levá pantofel. Ihned byl podezřelý a strážník Drahokoupil si ho vzal nenápadně stranou. Duchapřítomná učitelka rychle běžela pro školní rákosku, bezpečně uzamčenou v trezoru ředitele školy. Patočka se na zbytek třídy stihl jen jízlivě ušklíbnout a vzápětí byl odvlečen do sekretariátu. 

Do školy dorazila osvěta, aby si i Patočka uvědomil, že by nikdy nikomu neměl brát žádné drogy. Ani vzorky. Ani na přednášce. Ani ve škole. Ani doma. Ani na hřišti. Ani na zastávce. Ani tam, kde ztratil levou pantofel. Ani za nic na světě by neměl nikomu brát jeho drogy!

Kafe. Sladkosti. Nesladkosti. Pivo. Nepivo. Všechno to, co nám fetkám dělá ten život snesitelnější, je třeba užívat v rozumné míře. A běda těm, kteří nás o naše snesitelnosti chtějí připravit! Všichni máme svoje drogy, ale jen některé naše zdraví huntují tak, že se do hrobu dostáváme v bolestech a žalostném stavu. 

Za nejhorší považuji drogy tolerované společností, jako jsou alkohol a cigarety. Dopřával jsem si je řadu let pravidelně a dokonce bez výčitek. Pivo se mi nebáli nalejvat už na lyceu, takže jsem si na jeho chuť stačil poměrně rychle zvyknout. Tvrdému jsem nikdy příliš neholdoval, ale opilecké večírky, kdy přede mnou v hospodě přistál kýmsi “otočený” několikátý panák, mám v živé paměti. 

To, že se chlast prodává na každém rohu a často i nezletilým je vážná věc. Ale mnohem závážnější je způsob, jakým se vztah k alkoholu veřejně zlehčuje. Příspěvek, který je pro mě daleko za hranicí přijatelnosti a zároveň absolutním výsměchem těm, kteří se závislostí na alkoholu bojují pro záchranu svého života, jsem nedávno našel na Facebookuvém profilu TV Óčko: “Každej známe někoho, kdo pije tak nějak… hodně Označ ho ”  

Vážně se máme smát proto, že někdo pije hodně? Vážně je to pro lidi v Óčku taková legrace? Vážně chtějí touhle podbízivou upoutávkou dělat na mladé lidi dojem, že nadměrné pití chlastu je vlastně běžná věc, nebo dokonce zábava? 

Kdybych kolem sebe neměl několik známých, kteří jsou díky závislosti na alkoholu v mnoha ohledech naprosto nepoužitelní a většinou také nebezpeční (nejen) sami sobě, a kdyby mi na těchto lidech ani trochu nezáleželo, nebo jsem měl stejný problém, možná bych se na tento příspěvek díval jinak. Možná bych se mu taky smál a přemýšlel, koho asi tak označím…

Závislost na alkoholu nemění jenom naše životy, ale také životy lidí, které máme kolem sebe. A to nemluvím o zdravotních problémech, na které si alkoholik úspěšně zadělal. Ze zdravého člověka se postupně stane nemocný pacient. A přitom na začátku bylo jen tzv. koření života, kterým se okořenila každá oslava, setkání a pak už jen zbylo několik prázdných láhví po každém víkendu. Jakákoliv závislost začíná nenápadně a pokaždé jsme si naprosto jisti, že všechno máme pod kontrolou. Jakmile však přijdeme o práci, rozpadne se nám vztah, nebo se jenom po rušné kalbě v noci pomočíme, začne nám docházet, že je to s tou kontrolou úplně jinak. 

Rád bych vám závěrem nabídl jedno video. Kdykoliv se podívám tuhle holčičku s mozkovou obrnou, která poprvé zdolává schody, stydím se za to, jak lacino a především dobrovolně jsem své vlastní zdraví odevzdal jedům jako je chlast. Vždycky si díky tomu uvědomím, jak nedobrovolné jsou pro řadu lidí jejich zdravotní problémy a přestože nemají vůbec žádnou možnost to změnit, snaží se překážky osudu statečně zdolávat. 

Jsem hluboce přesvědčen, že zdolat se dá opravdu všechno. I závislosti, i když to bezesporu není jednoduché! Ale pro Lilac také nebylo jednoduché vyjít schody a povedlo se. Kéž je inspirací pro každého, kdo ztrácí naději i sílu ve vlastní uzdravení, nebo změnu k lepšímu! 

Little Girl with Cerebral Palsy Climbs Stairs for the First Time

Our God > Our obstacles. 💪🏼💕 Little girl with cerebral palsy climbs stairs for the first time! 💕

Zveřejnil(a) The Bible Series dne Úterý 23. července 2019

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 4 / 5. Celkem hlasů: 1

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš