Ne, J. K. Rowlingová nenapsala příběh k této hře a popravdě řečeno je to vlastně dobře, protože jen díky tomu Hogwarts Legacy nezískává v recenzích ta nejvyšší hodnocení a nezpochybňuje tak tvrzení, že nic není dokonalé. Ne, ani Harry Potter není hlavní postavou tohoto nového příběhu ze světa Bradavic a to je jedině dobře, protože RPG by mělo být o hrdinovi, kterého představuje hráč sám. Ne, nepíši tuto recenzi týden před vydáním hry, aniž bych se dostatečně seznámil s celou příběhovou kampaní a řadou vedlejších úkolů. Ano, mám dohráno a předem prozradím, že to byl jeden z mimořádně příjemných herních zážitků za dlouhou dobu!
Hogwarts Legacy je první dílo studia Avalanche Software od jeho akvizice společností Warner Bros, ke které došlo v roce 2017. Na hře se začalo pracovat již v roce 2018 a první oficiální oznámení přišlo v roce 2020. Není proto divu, že se do vývoje vložila velká očekávání a výsledek jsme mohli posoudit letos v únoru. Já se tedy ke hře dostal až v polovině dubna, s příchodem nové redakční konzole Xbox Series X. Mimochodem, více o mé šílené „nákupní story“ se dozvíte ve druhé části dubnového Herního ePodu!
Nepatřím mezi fanoušky kouzelnického světa Harryho Pottera, ale zároveň mi tento fenomén tak trochu přerostl přes hlavu. Když jsem totiž rozehrál Hogwarts Legacy, rozhodl jsem se splnit rest v podobě zhlédnutí zbývajících čtyř filmů, které jsem zatím neviděl. Nikdy nebyl čas, ani chuť. Doplnit si tedy aktuální herní zážitky o ty filmové mi přišlo jako celkem dobrý nápad. Jak se ukázalo, nakonec to posunulo mé vnímání Bradavic a okolí o další level a nápad to byl bezpochyby ten nejlepší!
Vytváření hlavní postavy na začátku hry můžete věnovat opravdu velkou péči a je velmi dobře, že jsou dostupné nejrůznější detaily, počínaje výběrem pohlaví, odstínem pleti a barvy vlasů, konče velikostí jednotlivých partií obličeje a těla. Tyto možnosti však k RPG žánru dnes již neodmyslitelně patří a jejich absence by patrně neudělala, hned úvodem, moc dobrý dojem. V této fázi se u každé hry zdržím neobvykle dlouho, neboť mi vzezření mého hrdiny není úplně lhostejné a většinou jej stylizuji do své vlastní podoby, když jsem byl mladší. Samozřejmě pouze tehdy, pokud zrovna nedostanu zálusk na ženskou představitelku, což se v tomto případě nestalo.
Samotný příběh začíná velkolepou podívanou a tak máte pocit, že vás čeká přinejmenším velkolepá zábava a já se od prvního okamžiku těšil, co bude dál. Někdy mám sklony si hlavní příběh poněkud šetřit, abych se nedostal na konec až příliš rychle a přestože jsem věděl, že herní doba u Hogwarts Legacy rozhodně není krátká, nádherná atmosféra Bradavic mě přímo vybízela k průzkumu a tak jsem si ji chtěl užít svým vlastním tempem. To znamená bez jakékoliv myšlenky na účelové a co nejrychlejší dohrání titulu a následné napsání recenze. Na našich stránkách tento přístup rozhodně nepěstujeme!
Aniž bych jakkoliv spoileroval a prozrazoval něco podstatného, příběh nabízí tradiční střet dobrého a špatného, přeneseně tedy dobré a špatné magie a samotný děj se točí okolo hlavního záporáka Ranroka, kterému jste trochu překazili záporácké plány. Jeho stoupenci vás budou nenávidět stejnou měrou jako on sám a poznáte to ve všech lokacích, kde se tento typ nepřátel vyskytuje – zříceniny, opuštěná zákoutí Zapovězeného lesa, ale i místa od Bradavic velmi vzdálená, na druhém konci obrovské mapy.
Vaším hlavním společníkem, který s vámi sdílí nelehké břímě jménem Ranrok a jeho věrní udatníci, je profesor Fig. Postarší páprda, se kterým budete konzultovat další postup a odhalovat tajemství prastaré magie. Na nějaké kouzelnické kejkle je už bohužel starý, takže vás doprovázet, až na jeden úkol, přímo nebude, ale poskytne vám cenné rady a především psychickou podporu!
Vyprávění hlavního příběhu bychom mohli rozdělit do tří až čtyř větších kapitol, které na svém konci nabídnou vždy více či méně náročný „trial“. Jeho součástí jsou, kromě tradičního zdolání protivníků, také jedinečné hádanky typu: „jak vylézt na tamhleten sloup, když z každé strany magického zrcadla vypadá uspořádání prostoru odlišně?“ Využívat přitom musíte také naučená kouzla, která vám pomohou některé předměty přemístit jinam, nebo s nimi manipulovat tak, aby vám pomohly situaci vyřešit.
A právě tohle je jedna z neuvěřitelně zábavných a skvěle fungujících vlastností hry, bez ohledu na hlavní příběh – kouzla a jejich interakce s okolím! Procházení a průzkum světa je totiž doslova prošpikovaný nejrůznějšími drobnými, nenáročnými, ale i složitějšími hrátkami s fyzikou věcí, které něco otevírají, přesouvají, vrací zpět, nebo jen tak levitují. Abyste například otevřeli dveře do jeskyně, není potřeba jen přesunout kvádr se symbolem ohně na podstavec s ohnivým symbolem před vstupem, ale musíte ještě použít ohnivé kouzlo pro aktivaci. Jinde je zase potřeba podobný systém aktivovat mrazem a věřte nebo ne, ale až po delším čase mi došlo, že ta truhla, která se na mě dívá velkým mrkajícím okem, vyžaduje moji neviditelnost, abych ji mohl otevřít! Nemluvě o dalších nápaditých hádankách, které čekají téměř na každém kroku.
Jinými slovy, tohle je maximálně využitý potenciál kouzelnického světa ve videohře, jaký jsem kdy viděl! Všechno působí velmi hravě a přitom kreativně, takže když se do Hogwarts Legacy ponoříte naplno, probudíte v sobě zvídavého ducha a rázem se z vás stane dítě, které velmi rádo objevuje všechno nové, zejména to schované a zdánlivě nepřístupné. Prostředky (vaše kouzla), které k objevování máte, vhodně kombinujete podle potřeby dané hádanky či místa a snad poprvé v životě jsem měl pocit, že hledání tzv. „sběratelských předmětů“ není jen ztráta času a umělé prodlužování herní doby, ale příjemné rozptýlení, které si rádi dopřejete.
Aby toho rozptylování od hlavních a vedlejších úkolů nebylo málo, Hogwarts Legacy navíc obsahuje zajímavý režim chovatelství, který potěší zejména příznivce série Fantastická zvířata. A jasně, také jsem si doplnil vzdělání ohledně těchto filmů a zatímco k Harrymu jsem ochoten se časem třeba vrátit, v tomto případě mi jedna divácká zkušenost úplně stačila. A nezachránil to ani Johny Depp, nebo Jude Law. Nicméně ve hře jsou zvířátka opravdu působivá. Chytáte je do brašny tam, kde mají svá hnízda či obydlí, což je na mapě vyznačeno symbolem tlapy, a následně je můžete vypustit do výběhu ve své Komnatě nejvyšší potřeby.
Komnata nejvyšší potřeby představuje v Hogwarts Legacy vaše kouzelnické zázemí, kde můžete vařit lektvary, pěstovat květiny, vylepšovat oblečení a všechny dostupné místnosti měnit k obrazu svému. K dispozici je opravdu velké množství dekorací a nábytku, ke kterému se dostáváte díky vybírání truhel a také některým vedlejším úkolům. Součástí komnaty jsou také výběhy pro zvířátka, která můžete rozmnožovat a starat se o jejich šťastný život. Za odměnu vám poskytnou materiál, který je potřeba pro vylepšování oblečení a jeho vlastností. Ze začátku jsem měl z každého nového tvora vyloženě radost, ale později se ta údržba zooparku stávala, díky rutinně, bohužel nudnější a nudnější, až nadšení z této „mini hry“ zmizelo úplně. Pohladit, nakrmit (nebo počkat, až se nakrmí), vzít materiál a tohle všechno opakovat dle potřeby a vypršení časového cyklu? Jen pokud vás to baví, nebo nechcete utrácet za materiál v obchodě. Nicméně to k Bradavicím zcela jistě patří, takže ať už jste nebo nejste cílová skupina, fantastické zpestření to být může.
Ve hře je, kromě hlavní příběhové linky, ještě několik větších úkolových celků, které jsou spojené s určitými postavami a velmi hezky doplňují celé dobrodružství. Svým rozsahem a zpracováním jsou srovnatelné s hlavním dějem, někdy dokonce napínavější. Osobně doporučuji neodkládat úkol pro Sebastiana Sallowa, na jehož konci se můžete naučit jedno z nejsilnějších kouzel temné magie – Avada Kedabra, které zneškodní i toho největšího protivníka tzv. „na jednu ránu.“ Když to navíc vhodně zkombinujete s kouzlem Crucio, můžete na bojišti udělat poměrně velkou paseku!
Když už jsme u těch kouzel, musím zmínit své opravdu velké nadšení pro to, co se vývojářům povedlo. Používání a především kombinování jednotlivých kouzel je totiž neskutečná zábava a velmi rychle se vám dostane pod kůži! Ze začátku to sice může vypadat, že přepínání mezi čtveřicí kouzelných efektů bude minimálně krkolomné, ale záhy zjistíte, že má tento systém a uspořádání svoji logiku. Celkem můžete přepínat mezi čtyřmi kombinacemi čtyř kouzel a to, jak si je rozložíte, záleží především na vašem herním stylu. Každý kouzelník přeci využívá své schopnosti trochu jinak a pokud si najdete to, co vám bude nejlépe vyhovovat, přepínání mezi čtveřicí kouzel už nebudete tolik řešit. Navíc je v tom neustále přítomno jisté napětí, které dělá z každého souboje, alespoň ze začátku, adrenalinový zážitek.
Skvěle je také vymyšlený způsob, jakým se v kouzlení hráč orientuje. Vzhledem k tomu, že kouzla mají barevná označení, snadno se naučíte vnímat soubojový mechanismus, který je v zásadě jednoduchý, přitom zábavný a rychle zapamatovatelný. Ve chvíli, kdy na vás nepřátelé útočí různým typem poškození, můžete těsně před zásahem poznat, jestli raději uskočit, nebo se bránit ochranným kouzlem Protego. Žlutá aura u vaší hlavy znamená, že můžete použít Protego a jeho přidržením dokonce poslat svůj vlastní zničující úder. Červená aura pak varuje, že je nutné rychle uskočit, protože tady vás Protego už neochrání. Útoky nepřátel můžete také přerušit, ještě než k vám dané poškození vyšlou a to např. použitím kouzla stejné barvy, nebo kletbou Crucio, případně pomocí objektů, které je možné v okolí sebrat a hodit na nepřítele.
Často si někteří protivníci vyčarují vlastní ochranné kouzlo Protego a mají kolem sebe bublinu v barvě, která vám ukazuje, jaké kouzlo jejich ochranu rozbije. Takže pokud má kolem sebe protivník například žlutou bublinu, nedostává žádné poškození, dokud ji pomocí nějakého žlutého kouzla nerozbijete. Totéž platí pro bubliny modré, které je nutné zrušit modrým kouzlem apod. Jakmile pochopíte tyhle jednoduché základy, budete schopni nejen efektivně vyhrávat souboje, ale také si je užívat. Ne náhodou jsou někteří rošťáci na vyvýšeních místech, odkud na vás sesílají kouzla či šípy. Díky kouzlu Accio je totiž můžete přitáhnout k sobě a sebrat jim tuto výhodu. Moje oblíbená kombinace je také proměna nepřítele ve výbušný sud, který pak hodím na dalšího protivníka. Ten ohňostroj je pak učiněná paráda!
Vizuální efekty kouzel jsou jednoduše úžasné, stejně jako celá vizuální stránka Hogwarts Legacy a musím se vám přiznat, že navzdory možnosti rychlého cestování jsem téměř pokaždé nasedl na koště, nebo na hippogriffa, abych si užil ten zážitek z létání, který je totiž naprosto senzační! S jakou lehkostí se povedlo nastavit ovládání a jak přirozeně to celé vypadá je bezesporu obdivuhodné! Bonusem je pak trojice závodních tras, kde se můžete v létání ještě více vydovádět a zlepšovat svůj nejrychlejší čas!
Velmi silnou stránkou hry je potom soundtrack, který díky vydavateli WB, čerpá také ze slavných filmů s Harry Potterem a na celkovém dojmu je to opravdu znát. Všechno to tak nějak hezky ladí a zapadá do sebe, že musí fanoušci žánru přinejmenším chrochtat blahem! Jsem si jistý tím, že jde zatím o nejlepší herní zpracování Kouzelnického světa, kterého se až do této chvíle prodalo přes 15 milionů kopií a autoři tak mohou být opravdu spokojeni.
Navzdory obrovskému množství vedlejších úkolů a drobných aktivit, je však Hogwarts Legacy po dohrání tzv. mrtvá hra. Některé lokace můžete sice znovu vyplenit, ale úroveň protivníků se bohužel nezvyšuje s vaší tak, jako je tomu například u pátého dílu The Elder Scrolls – Skyrimu. Nenajdete zde žádné opakovatelné úkoly a jedinou aktivitou, která vám po dohrání a splnění všech výzev zbývá, jsou dvě „battle arény“ (tři v případě Deluxe edice) a chování fantastických zvířat, což je na tak velký otevřený svět docela málo. Chybí Famfrpál, hřiště za hradem je pouze dekorace. To hře nevyčítám, jen je mi líto, že se v tomto kouzelném světě nenajde další důvod, proč se zdržet ještě déle! Ale od toho jsou tu nekonečné MMORPG, které můžete hrát klidně celý život.
Pokud bych měl závěrem zmínit nějaké negativní zkušenosti s Hogwarts Legacy, byla by to asi místy horší optimalizace grafiky na Xboxu Sereis X při nastavení s ray tracingem, kdy to občas nepříjemně škubalo. Naštěstí se to týkalo stále stejného prostoru, který je na vykreslování zřejmě náročnější. Hra mi během odehraných 60 hodin tzv. „spadla“ jen dvakrát a nikdy to nemělo trvalé následky. Další nepatrné chyby se týkají běžných neduhů otevřených světů – lehké zaškobrtnutí v textuře apod. Nic výrazně rušivého jsem naštěstí nezaznamenal, což je na dnešní dobu, kdy vycházejí hry v katastrofálním technickém stavu, téměř unikát!
A mimochodem, pokud máte rádi Harryho Pottera, nezapomeňte si vyzkoušet náš kvíz, který vychází už tuto neděli 14. května!
Zdroj: vlastní Foto: Hogwarts Legacy
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
