Dnes bych rád napsal pár slov o stroji času, který pro nás během šesti let sestrojilo české herní studio Warhorse, v jehož čele se hrdě tyčí Daniel Vávra. Asi nejzdařilejší Vávrův kousek z roku 2002 – první díl série Mafia – není třeba dlouze představovat. Jedná se totiž o jednu z nejúspěšnějších českých her v historii zábavního průmyslu. Nikdo se proto nemůže divit, že se vložila nemalá očekávání do jeho dalšího velkého projektu – Kingdom Come Deliverance.
Bude tahle středověká RPG hra úspěšnější než Mafie nebo se ztratí ve stínu slibů a očekávání? Značné míry popularity se Kingdom Come Deliverance dostává ještě před samotným vydáním. Videa z vývoje hry, stejně jako alfa a beta verze naznačují, že půjde o mimořádný titul. A přesně měsíc po vydání hry si můžeme říci, že se Kingdom Come stává celosvětově úspěšnou značkou s více jak miliónem prodaných kopií. Jak ale hra uspěla v naší redakci? To se dozvíte právě teď!
Upozornit musím hned úvodem, že jsem hrál konzolovou verzi, konkrétně na platformě Xbox One. Bohužel. Pokud jste ještě neviděli 6. Herní deník, kde je o některých nedostatcích také řeč, rozhodně se podívejte sem. Čekají vás rovněž první dojmy mého redakčního kolegy Lukáše – Hráče 0, který své zkušenosti zároveň popsal na svém blogu. Za mě je hra na konzoli vysloveně utrpení a lituji, že ještě nemám upgrade svého PC. Patch 1.2.5 sice vyšel poměrně rychle, ale po jeho instalaci začala hra padat ve chvíli, kdy jsem si, po určitém odehraném čase (nestávalo se to ihned po spuštění hry), zobrazil přehled úkolů. Dalších pádů jsem se pravidelně dočkal během rychlého cestování.
Vávra sice v rozhovorech tvrdil, že technické chyby se vždycky dají odstranit a mnohem horší by byla kritika samotného příběhu nebo herních mechanismů, ale já bych rozhodně špatnou technickou kvalitu Kingdom Come nezlehčoval! V kombinaci s nestandardním způsobem ukládání, o kterém bude řeč za chvilku, je nestabilita hry za hranicí mé trpělivosti a předpokládám, že nebudu sám. Nedivím se, když někdo odloží hraní až na dobu, kdy bude k dispozici více patchů a také mám pochopení pro vrácení hry jejím prodejcům.
Tahle frustrace z pádů a dalších nedostatků (např. vysoká četnost stejných obličejů postav), byla v mém případě překonána nadšením z nádherného zpracování české krajiny, díky kterému si opravdu připadáte jako doma! Pokud začnete hrát Kingdom Come s vědomím, že mapa (více či méně) věrohodně kopíruje reálnou předlohu a vy tak máte jedinečnou příležitost návratu do minulosti naší země, je zážitek ze hry velmi působivý! Kromě toho, na celém prostředí je zkrátka znát, že nejde o počítačem generované objekty, ale poctivou “ruční” práci.
Lesy, pole, louky, řeky, potoky a rybníky svým dokonalým zpracováním připomenou každému krajanovi, jakou krásou jsme obklopeni a že je naše vlast, ten nepatrný kout v srdci Evropy, místem, kde máme své kořeny, předky a kam patříme. Grafikům se skvěle podařilo přenést všechny prvky a rysy krajiny do virtuální podoby, která vás pohltí a třeba i dojme. A přestože se obličeje lidí ve hře nápadně opakují, máte pocit, že jsou to tváře skutečných českých obyvatel té doby. Tedy až na hlavní postavu hry Jindřicha, ten mi, bohužel, příliš český nepřipadá.
Příběh hry nás zavede do českých zemí roku 1403, kdy byl král Václav IV. v zajetí a jeho bratr Zikmund se pokusil převzít moč. Promiňte, moc. Děj, ve kterém se ujmete role kovářského syna Jindřicha, začíná ve Stříbrné Skalici zápletkou, která sice není příliš výrazná ani výjimečná, ale možná díky tomu působí daleko skutečnějším dojmem. A protože většina z vás už úvodní část patrně zná z oficiálního popisu hry, nedejbože z jejího hraní, neprozradím nic tajného, když řeknu, že Jindřich to na začátku své cesty nemá vůbec jednoduché. Ale tohle byste asi věděli i bez popisu, takže doplním, že zlí Kumáni vyčistili Skalici od tamních obyvatel a to včetně Jindřichových rodičů. Řečeno o něco méně drsněji, než to ve skutečnosti vypadalo!
Inu, středověk – to nebyla žádná slast a když k tomu všemu ještě přijdete o vzácný meč, který váš otec zhotovil pro váženého pána – purkrabího Racka Kobylu ze Dvorce, nemáte k myšlenkám na pomstu rozhodně daleko! Zapomeňte však na řešení typu: vlítnu tam, všechno pobiju, meč si vezmu a před Rackem i Kobylou pukrle vystřihnu. Tohle by vám tak možná prošlo v jiné hře, ale Kingdom Come Deliverance je téměř simulátor středověku, takže na podobný styl vítězství ihned zapomeňte. Tady se bojuje opravdu těžce. Nebo alespoň na začátku!
To, co jsem totiž v prvních chvílích na hře nenáviděl, abych to v posledních chvílích skoro miloval, je soubojový systém. Ze všech možných zbraní a kombinací jsem si vybral dlouhý meč, doplněný samozřejmě lukem. Nic důmyslného v tom nehledejte – zkrátka mám meče mnohem radši než sekery, halapartny či palcáty. Nemůžu za to. Než se ale naučíte ohánět čímkoliv, co vám padne do ruky, bude to chtít především trpělivost a trénink a zase trénink a trpělivost. A to je moc dobře! Tak jako se v životě nic nenaučíme ze dne na den, zlepšujeme se i tady na základě praxe. Nemám rád hry, které začnou dávat smysl teprve tehdy, dokud si u nich nevysedíš hemeroidy. Drsná hra, drsné přirovnání! Přestože má soubojový systém zkraje drsnou obtížnost, není to zase až tak dlouhá trať, po které se běží na cestě za nadějnějšími vyhlídkami.
Boje vnímám jako působivé a dobrá zpráva pro všechny nešiky je, že se jim lze bez problémů vyhnout. Tedy až na ojedinělý případ, kdy je nezbytné jednu postavu vlastnoručně zabít. Tady bych nabídl skromnou radu – až se s tou osobou potkáte (nebudu spoilerovat a prozrazovat, kdo to je) a budete mít problém se s ní vypořádat sečnými zbraněmi, zkuste použít třeba luk. Najdete-li ve svém inventáři ještě nějaké průbojné šípy, je zde pravděpodobnost, že ze souboje vyváznete živí! Tedy alespoň mě se toho nezbedníka a chladnokrevníka nepodařilo mečem upižlat za nic na světě! A možná, že si na tuhle radu vzpomenete i za jiných okolností.
Co se zmíněného luku týče, je potřeba si ujasnit, že se v zájmu realističnosti během střelby nemůžete orientovat podle zaměřovače na svém monitoru a to jednoduše proto, že se záměrně nezobrazuje. Ze začátku jsem opět Vávru věšel na pomyslnou oprátku a rozhoupal ho ještě víc, než ve chvíli, kdy mi hra spadla poprvé po hodinovém hraní bez uložení! Nakonec jsem ale dospěl k závěru, že naučit se používat luk tak, abych trefil i to, na co mířím, je celkem logická výzva a to zejména s ohledem na celé pojetí hry. A tak jsem přestal brblat a občas se zúčastnil nějaké té lukostřelecké soutěže v okolí, lovil zajíce i divokou zvěř v lesích, navštívil střeleckého mistra, aby mi poskytl nový trénink a když jsem se potom odvážil trefit hnízdo na stromě (vedlejší drobná aktivita hry), měl jsem opravdu radost, že mi k tomu stačil jeden šíp!
Asi nejzajímavější a bezesporu také nejzábavnější lukostřeleckou aktivitou je střílení do špalků na vodě, které v Ledečku organizuje jakýsi Vacek. Posedává u řeky a když se s ním dáte do řeči, zjistíte, že se můžete žúčastnit turnaje a vyhrát či prohrát pár grošů – podle toho, jak úspěšní budete. Trefit musíte pohybující se špalky, které unáší proud řeky, takže svoji pozici stále měníte. Musím uznat, že tahle vedlejší mini hríčka se opravdu povedla a kdykoliv projíždím Ledečkem, zastavím se na jeden “cvičný” turnaj.
V případě sečných zbraní je možnost procvičovat se v souboji s Bernardem, kterého najdete v Ratajích nad Sázavou. Kdykoliv je možné absolvovat trénink se cvičnou nebo s opravdovou zbraní. Pochopitelně musíte počítat s příslušným poškozením své zbroje i během tréninku, protože každá rána, která dopadne na vaše nevykryté místo, se počítá! Doporučuji tyto cvičné souboje nepodceňovat, protože si můžete výrazně zlepšit své bojové schopnosti a dovednosti. Ve hře je možné zbraně nabrousit a na to rozhodně také nezapomínejte! Kvalita vašeho vybavení totiž výrazně ovlivňuje jeho účinnost!
Jindřichovy dovednosti a schopnosti se zlepšují jejich používáním, tak jako je tomu např. v Oblivionu či Skyrimu. K dispozici jsou tzv. perky, pomocí kterých si můžete zlepšit konkrétní vlastnosti (např. u Síly – na úrovni 6 a výše – můžete investovat perk do schopnosti “Divočák” a zranit protivníka tím, že do něho vrazíte s rozeběhem):
Kingdom Come Deliverance navíc přichází s dalšími prvky jako jsou viditelnost, nápadnost a hlučnost, ale především je třeba zmínit odpočatost a nasycenost. Hodnota odpočatosti se odvíjí podle toho, jak je Jindřich unavený a kdy naposledy spal. Nasycenost zase určuje míru hladu, který postava má. Tento, nenápadně vypadající, doplněk ovšem dává hře zcela nový rozměr a celkovou hratelnost zbavuje určité neohroženosti, která by kazila realistický dojem ze života hlavního hrdiny. Navíc si myslím, že vývojáři chtěli vyvolat pocit ohrožení života i způsobem, jakým se hra ukládá. Není zde totiž klasická možnost uložení rozehraného momentu kdykoliv si vzpomenete, ale pouze když jdete spát, navštívíte lázně nebo vypijete lektvar Sejvovice (pokud máte Sejvovici v inventáři, menu hry aktivuje položku Uložit).
Tento způsob ukládání se může leckomu zdát jako krutý, ale ve výsledku plní velmi dobře svoji úlohu a hře tak přidává na jisté dramatičnosti. Nemusíte se však bát, že byste v důležité fázi úkolu cokoliv ztratili, protože hra ukládá také klíčové body vašeho postupu. Samozřejmě je dobré mít Sejvovici v zásobě a před důležitým rozhodnutím nebo chystaným soubojem, udělat “sejv”. A to nemluvím o situaci, kdy vám hra nevypočitatelně spadne, jako v mém případě. To se potom nejbližší uložení zatraceně hodí!
Vrátím se ale raději k samotnému příběhu, abych vás dále nenudil přílišnými podrobnostmi. Jindřichovo putování vás ze Stříbrné Skalice zavede na další místa jako je např. Sázava, Rataje nad Sázavou, Talmberk, Úžice a další. Naučíte se jedné z nejdůležitějších vlastností, kterou je výřečnost. Úkoly je možné splnit různými způsoby a nechcete-li používat násilí, můžete zkusit vhodně reagovat v dialozích s postavami. Variabilita v přístupu k řešení problémů, je úžasná a většina úkolů není zaměřena primárně na souboj. Zaznamenal jsem názory, že je díky tomu hra Kingdom Come Deliverance nudná. S tím rozhodně nemohu souhlasit, protože nudná se může zdát pouze tomu, kdo nečte dialogy, přeskakuje cutscény a čeká, že po “nabrání questu” dojede na místo jeho určení, tam zneškodní nepřátele, sebere úkolový předmět a vrátí se pro odměnu. Tak přesně takhle ne.
Kingdom Come nabízí skvělý herní zážitek a musím přiznat, že se mi hlavní příběh kováře Jindřicha opravdu líbil a snad bych se nebál tvrdit, že závěr moje srdce téměř dojal. A teď to rozhodně nemyslím ironicky! Pochválit musím také hudbu, která dává hře půvab a duši. Bez tohoto úžasného hudebního doprovodu, za kterým stojí Jan Valta, by to byla jen poloviční radost a já si na dobré melodie, vhodně doplňující vizuální vjemy, vyloženě potrpím! Navíc mi přijde, že to celé voní českým krajem a naší mentalitou. Počínaje úvodní skladbou Skalitz 1403, konče nádhernými tónyThings Worth Living For nebo Dream About Father, které jsou tak krásné, až srdce usedá! Mimochodem, soundtrack poslouchám také během psaní tohoto článku…
Kingdom Come Deliverance mi opět dokazuje, že video hra může být stejně hodnotným uměleckým dílem, jako např. film. Ani po dohrání hlavního příběhu, který záměrně nepopisuji, vás vedlejší úkoly nezklamou! Jsou totiž kvalitativně na srovnatelné úrovni a to se u podobných her nevidí často! Pomůžete obyčejným lidem s jejich starostmi a ovlivníte svoji reputaci v dané oblasti. Zneškodníte lapky, kteří se drze usalašili na okraji lesa a Kumány vyženete z jejich táborů! Ať táhnou za Zikmundem, verbeš jedna! A po té námaze si v krčmě dáte žejdlík piva a zahrajete kostky se starými známými (použít můžete i vlastní, které najdete v průběhu hry a mají různé schopnosti či vyvážení). Hospodskému při odchodu prodáte ulovenou zvěřinou, kterou ale nejprve upravíte na ohni, jinak by vás považoval za pytláka!
A když budete chtít vyrazit třeba na noční lov, připravíte si lektvar Sýček, který pomáhá lépe vidět za tmy. Nesmím v této recenzi za žádných okolností zapomenout na alchymii! Tenhle nápad, jak přiblížit výrobu lektvarů realitě, si zaslouží opravdu lektvar vděčnosti! Konečně máte pocit, že tuhle činnost skutečně děláte a nepotvrzujete jen pouhé nabídky v menu! Takhle má vypadat pravé a nefalšované herní RP! Vávro, já ti ty výpadky snad ještě odpustím, ty bejku jeden! A pokud jste neviděli, jak jsem vařil Sejvovici v lesní chýši, opět doporučím tento odkaz.
Píšu tuhle recenzi od rána a už je večer. Nechci svůj příspěvek ošidit sebemenším způsobem, protože si to hra Kingdom Come Deliverance nezaslouží. Chtěl jsem vám, se všemi detaily, předat svoji zkušenost s mimořádným počinem, který mi za celý měsíc nedovolil spustit jinou hru a já už teď vím, že se k ní budu rád vracet i v časech budoucích! Kdo ví, třeba se jednou dočkáme i českého dabingu nebo dalších herních možností, které by se mi líbily! Nedomítl bych třeba rybaření nebo psího společníka!
Zdroj: vlastní Foto: Warhorse
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
