Herní série Zaklínač má tu výhodu, že vychází z díla jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy Andrzeje Sapkowskeho. Pokud máte rádi tento druh literatury a ještě jste nečetli žádnou z jeho povídek či přímo ság o zaklínači Geraltovi z Rivie, rozhodně byste to měli napravit. Dnes se ale podíváme na třetí díl počítačové verze zaklínače s názvem Divoký hon.
Třetí Zaklínač se může chlubit tím, že získala přes 800 herních ocenění a já se v tomto článku zaměřím na to, čím si toto dílo získalo moje sympatie. Divoký hon jsem pořídil i s datadisky Srdce z kamene a O víně a krvi. Budete-li o Zaklínači uvažovat, rozhodně doporučuji zakoupit titul právě s tímto obsahem!
Samotná hra má dlouhou herní dobu a nepočítejte s tím, že byste to měli za sebou během několika večerů. Tedy alespoň v případě, že nebudete přeskakovat dialogy a příběhem se začnete brodit tempem pozvolným a vychutnávat si postupně všechny úžasné detaily hry. Často se mi stávalo, že jsem zabředl u vedlejších úkolů, které upoutaly moji pozornost stejně silně, jako hlavní děj. První pohled na hru už na stránkách blogu Prasklá moucha, který předcházel eListům sepsal Alahar, takže zde nebudu opakovat již zmíněné skutečnosti, ale uvedu všechny přednosti Divokého honu, které se mi právě divoce honí v hlavě!
Kvalitu příběhu musím rozhodně dát na první místo! To, co vás spolehlivě vtáhne do děje a zanechá hluboké zážitky, je neuvěřitelné množství filmových scén, které se v Zaklínači objevují. Jsou dlouhé, dialogy v nich zajímavé a vizuálně dokonale zpracované. Myslím, že i jednotlivé záběry ve scénách jsou důmyslně zvoleny tak, aby si divák nepřipadal pouze jako pozorovatel děje, ale aby všechny ty události vnímal jako jejich objevitel.
Dlouhé scény jsou přerušované výběrem vašich odpovědí v dialozích a tahle vynikající spoluúčast na scénáři je zkrátka podmanivá a velmi rychle si vás získá! Jste tak mnohem více součástí rozhovorů postav, než by tomu mohlo být u jiných her. Záhy nabudete dojmu, že vaše rozhodování ve hře je klíčové a stále více uvažujete v kontextu všech událostí. Na některé volby máte dokonce omezený čas a musíte se rozhodnout rychle. Taková rozhodnutí jsou většinou náročná a mívají svůj morální podtext. Není čas situaci příliš promýšlet, musíte jednat a zvolit srdcem či rozumem. A důsledky? Přijdou. Dříve nebo později vás tíha vašeho rozhodnutí dožene.
Také vedlejší úkoly, kterých je ve hře opravdu úctyhodné množství, mají svůj půvab a skvělou atmosféru. Zpracování vedlejších úkolů věnovali vývojáři stejnou pozornost jako hlavnímu příběhu. Opět si užijete výborné dialogy a seznámíte se s prostředím i lidmi, kteří v něm žijí své virtuální životy. Často zjistíte, že autorům nechybí smysl pro humor, ale zároveň berou osudy všech postav velmi vážně!
Hlavní hrdinové jsou samozřejmě charismatické osobnosti a pominu-li samotného Geralta a další hlavní postavy jako Vesemira, Triss, Yenefer, Zoltana či Marigolda, jsou tu ještě vedlejší a epizodní role, které vás překvapí, dojmou, rozveselí i rozzlobí, potěší i zklamou, ale především si jejich přítomnost vychutnáte a určitě jen tak nezapomenete, že jste byli, alespoň na chvilku, součástí jejich vlastního příběhu. Nebojte se proto zapojit do problémů vesnice, kterou právě projíždíte, aby vás to náhodou nezdrželo od „důležitější“ práce. Odměnou vám bude intenzivnější herní zážitek!
Už bych se měl pomalu přesunout k prostředí jako takovému. Každá vesnička, každé údolí, mlýn či chalupa na samotě – to jsou jedinečná místa plná drobností a detailů, ze kterých přímo dýchá fantasy svět Zaklínače. Na většině míst nebo v jejich blízkosti, na vás číhá nějaké dobrodružství a všechno to překypuje skvělou atmosférou! Přiznám se však, že jsem zprvu bojoval s grafickým pojetím světa, ale snad jsem si nakonec zvykl, že barvy občas nemají daleko ke kýčovitosti. Koneckonců, lze to pojmout jako styl, kterým se Zaklínač značně odlišuje od všeho ostatního, tak ať je ta pohádka barevná, jak sama chce!
Na druhou stranu, co hře rozhodně odpustit nemohu, jsou pohyby stromů ve větru. Opravdu se divím, že se nad tím v recenzích málokdo pozastavuje, přitom je to do očí bijící nedostatek. Byla to první věc , která se mi nezdála tak úplně v pořádku. Chápu, že v horách to musí pořádně fičet! Aby se ale ohýbaly také celé kmeny vysokých smrků – udatníků, to už by musel být jóóó tajfůn! Tenhle jev mi zkrátka přišel více než nepřirozený. Stejně jako pohyb samotných korun stromů, které tak připomínají spíše papírové kulisy, rychle kmitající ze strany na stranu! Nevím, jestli je to problém pouze konzolové verze, ale tenhle úlet se zkrátka přehlédnout nedá.
Reputaci grafické části napravuje především smyslnost všech ženských postav a bezesporu i možnosti Geraltových vilných romancí. A že jich není málo! Je pravda ta, že všechny postavy se vyznačují smyslem pro detail a je radost na ně pohledět. Nejpůvabnější ženské pohlaví? Za mě Cirilla, ale v datadisku Srdce z kamene jsem ocenil i půvabnou léčitelku Shani, se kterou si Geralt může i trochu pošpásovat!
Hudba?
Je geniální! Skvěle vykresluje atmosféru všeho, co vidíte na obrazovce a rozhodně doporučuji navštívit tento příspěvek, kde se nachází video z přípravy hudební stránky hry. Kromě zajímavých dobových nástrojů, je možné vidět osobitý přístup autorů k jejich mimořádnému dílu. Jestli bych si měl vymyslet nějaké specifické označení některých výrazných pasáží, asi by ze mě vypadlo slovní spojení: středověký punk-rock. Takhle jsem to občas slyšel já, ačkoliv jsou tam nádherné melancholické melodie, které vám v hlavě zůstanou také.
Soubojový systém?
Zábavný! Zaklínač je profese, která se zabývá likvidací všelijakých potvor, jako je třeba bazilíšek, přelud, půlnočnice, topivec a nespočet dalších, ať už létajících, běhajících nebo podvodně plavajících! Každý typ nepřátel má jiné bojové vlastnosti a schopnosti, takže kvalitu boje většinou ovlivní vaše schopnost taktické přípravy. Často je nezbytné si namíchat příslušný typ elixíru či oleje na meč, což výrazně pomáhá v boji s danou příšerou či zvířetem. Stejně tak je důležité vhodně kombinovat používaná kouzla během boje a zároveň pohotově řešit úskoky a výpady.
Boj je proto velmi dynamický a také animace jednotlivých pohybů podporují tvorbu adrenalinu nejen u Geralta, ale také hráče za monitorem, který jej zběsile ovládá! Skvělým prvkem je rovněž toxicita, díky které do sebe nemůžete nalít jakékoliv množství různých elixírů, abyste si dočasně vylepšili nějaké vlastnosti. Je třeba jednat uvážlivě, aby byl souboj co nejvíce efektivní a Geralt vůbec přežil. Je fajn, že je možné měnit v průběhu hry obtížnost. Ta může totiž na maximální úroveň klidně připomínat frustraci ve hře Dark Souls! Ne vždy se vyplatí – hrát si na hrdinu.
Výroba předmětů?
Originální! Geralt přeci není žádný všeumětel, který by si dokázal vyrobit úplně všechno, na co si vzpomene. Proto velmi oceňuji způsob, jakým se dají předměty (kromě alchymie, kterou Geralt ovládá) vyrobit. Mimo vlastnictví nákresu daného vybavení, je potřeba navštívit také mistra řemesla, které jej vyrábí. Kvalitnější zbroj vám vyrobí šikovnější zbrojíř, lepší zbraně zase zkušenější kovář. Systém může na první pohled působit jako otravné cestování a hledání příslušného řemeslníka, ale nakonec mi to přišlo jako logické a nikterak hrozné.
Mám-li se ještě závěrem zmínit o něčem podstatném, budou to bezesporu dovednostní body a schopnosti. Způsob, jakým se mohou vylepšovat a také aplikovat, včetně jejich rozšíření pomocí tzv. mutagenů, mi přijde nanejvýše přehledný. Nad svými naučenými schopnostmi tak máte opravdu kontrolu a snadno se zorientujete v jejich použití. Strom dovedností sice není tak rozsáhlý jako např. ve Skyrimu, ale to je zde, díky nutnosti vhodně používat elixíry, oleje či kouzla, v podstatě žádoucí. Krom toho si myslím, že jen hard-core blázny baví přemítání nad nesmrtelností skillů ve stylu Path Of Exile.
Zaklínač 3 Divoký hon je jedna z mála her, kterou si, díky výše uvedeným vlastnostem, zapíšete navždy za uši a přestože se k ní nemusí každý, díky její rozsáhlosti, v budoucnu vrátit, bude nezapomenutelným audio-vizuálním zážitkem, nemající konkurenci! A karetní minihra Gwent? Počkejte si na další článek o její samostatné verzi…
Zdroj: vlastní Foto: Zaklínač 3 Divoký hon
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
