New York, New York, kam se podíváš! A všude jen ulice, auta a budovy, ale také spoustu sběratelských předmětů, agresivních nepřátel a občas nějaký ten civilista, který potřebuje pomoc. Konec hlavní recenze. Následovat budou podružné informace, které mi dovolila uspořádat moje děravá paměť. Abych si vzpomínky na hru oživil a zároveň pořídil několik obrázků a krátké video, The Division jsem dnes znovu spustil.
Ano, chápete správně. Této střílečce se bohužel nepodařilo to, co jiným hrám, tedy – udržet mě na dobu delší než jeden či dva měsíce. Přesto bych si nedovolil tvrdit, že je to špatná hra. Herní systém, fyzika střelby a grafika, to vše je na celkem vysoké úrovni. Má to ale jeden velký háček a tím je stereotyp. Začněme ale nejprve příběhem.
Když jsem se poprvé objevil v Tom Clancy’s The Division, bylo mi jasné, že půjde o další hru s postapokaliptickým námětem. V tomto případě jde o zákeřnou epidemii, která během krátké chvíle dokázala vytvořit z civilizovaného města divokou a nebezpečnou oblast, ve které je přežití to jediné, co vás zajímá. Obchody jsou vyrabované, ulicemi se motají gangy, uprchlí vězni a všude kolem cítíte nejistotu a strach. Zbytky pouličního násilí a jiných dramatických událostí vidíte na každém kroku.
Co jsem na hře obdivoval asi nejvíce byl způsob vyprávění sledu všech událostí a jejich pozadí. To se totiž děje nejen prostřednictvím video scén v rámci hlavního příběhu, ale rovněž putováním po New Yorku. Na různých místech totiž odhalujete mnoho doplňujících informací, které vás spolehlivě vtáhnou do děje a často působí opravdu silným dojmem. Zejména tzv. vzpomínkové boxy, díky kterým aktivujete režim vyvolání konkrétní události na daném místě v podobě všech zúčastněných postav – zastavených v čase. Slyšíte dialogy, ale kolem sebe máte jen odrazy minulosti v tmavě modrém tónu. Slyšíte hlasy lidí, kteří v dané situaci přišli o život a okolnosti jejich utrpení.
Tato kombinace vzpomínek na konkrétní osoby, jejich příběhy a váš vlastní příběh, se mi zdá velmi povedená. Bez “retro zážitků” by to celé působilo výrazně méně zajímavě. Za agenta tzv. Divize se snažíte obnovit pořádek tam, kde je to možné a zároveň zlepšujete podmínky pro samotný boj s epidemií. Vaším hlavním zázemím je základna, ve které postupně rozšiřujete tři křídla – zdravotnické, technologické a bezpečnostní. V závislosti na progresu jejich vylepšení se vám odemykají dovednosti vaší postavy, které lze mezi sebou libovolně kombinovat. To dává možnost pro rozmanitou škálu schopností, se kterými vstupujete do boje.
Můžete se zaměřit na podpůrnou roli a využívat nejrůznější nástroje pro léčení sebe a svých spoluhráčů nebo vynikat v obraně a používat silnějších štítů a dalšího vybavení, díky kterému bude krytí vašeho týmu mnohem efektivnější. Když už padlo slovo tým, rozhodně se vyplatí procházet jednotlivé mise společně s dalšími hráči. Užijete si mnohem více adrenalinu a zábavy, než kdybyste hráli sólo. Ze začátku jsem několik misí sice zvládl sám, ale jakmile jsem nechal Division vyhledat skupinu a zažil kooperativní hru, bylo mi jasné, že jedině takhle to má smysl!
Přidělení náhodných hráčů se v této hře rozhodně bát nemusíte, protože jedinou taktikou je zde postup k cíli a hlavním nepřátelům. Střídání ústupu a rychlého výpadu je nevyhnutelné a často se budete muset vzájemně oživovat, pokud se nerozhodnete v danou chvíli správně. V každé části mapy se objevují vlny různého typu nepřátel, jejichž sílu poznáte podle barvy. Červená nad hlavou znamená běžný hajzlík, fialová znamená pacholek zatracený a žlutá barva nad hlavou postavy říká, že se přiblížil vykuk nejhoršího ražení, vážení!
Příběhové mise jsou zajímavé a přestřelky mají vyvážený spád. Oproti tomu vedlejší mise jsou v podstatě stále stejné variace na opakující se aktivity: přines, ubraň, deaktivuj, přežij. Ze začátku jistě fajn, ale opakované hraní je matka blbosti, takže se po nějaké době stávají poněkud nudné. Bohužel jsou potřeba k získání bodů na rozšiřování základny, takže tu není čas na fňukání a je třeba se tím vším zkrátka prostřílet až do posledního levelu.
Kromě PVE misí najdeme ve hře ještě PVP oblasti, kde se můžete setkat s dalšími agenty Divize. V tzv. Temné zóně, která se leveluje zvlášť, sice nejde o klasický souboj hráčů proti hráčům, ale často se tam podobné akce dějí. Je totiž na každém, jestli se rozhodne zapojit do započaté šarvátky nebo vyhledá bezpečí úkrytu. A o co se vlastně bojuje? O kořist! Tu musíte dostat z evakuačního prostoru a záleží na tom, jestli se hráči rozhodnou spolupracovat nebo se někdo odtrhne a bude chtít získat lup pro sebe. Jakmile se jeden nebo více hráčů rozhodnou, že se o něco takového pokusí, přepnou se do stavu “rogue” a je na ně vypsaná odměna. V případě, že to celé ustojí, řádně se napakují na cizí účet. A zrada může přijít dokonce i z vlastních řad!
Osobně mi tento druh PVP příliš nesedl a proto se teď zmíním o DLC, které považuji za daleko zajímavější. Nese název Survival a skvělé je, že tento obsah můžete hrát jak sólo, tak i s kamarády – buď proti umělé inteligenci nebo jako PVP! Tento herní režim je však skutečným bojem o přežití! Agent je infikován virem a vydává do oblasti mimo hlavní hru. Jeho mise se odehrává za obrovské sněhové bouře v -40°C. Žádná výstroj, žádná zbraň a pouze hodina na to, abyste se dostali do Temné oblasti, tam našli antivirotika a přivolali vrtulník k vyzvednutí.
Na své cestě bojujete s virem, zimou, hladem a žízní, ale také nepřáteli, kteří mají na Manhattanu podobný problém. Začínáte pouze s malou pistolkou a základní výstrojí a všechno ostatní si musíte obstarat sami. Poblíž pamětihodností či havarovaných helikoptér můžete nalézt spoustu užitečného vybavení. Ale pozor, kromě nepřátel zde můžete narazit na ostatní hráče, kteří vám tyto zásoby mohou sebrat přímo před nosem. V případě PVP režimu si to nemusíte nechat líbit. U PVE je nutné být u daného místa dříve než ostatní, ale pokud se nějaký hráč stane obětí nepřátel, můžete ho o jeho zásoby připravit také.
Svoji zásadní roli zde hraje crafting. Pokud nemáte štěstí na získání zásob výše uvedeným způsobem, vaši jedinou nadějí na přežití je výroba vlastních předmětů. Ze součástek, které naleznete nebo sestavíte, lze vyrobit oblečení proti mrazu, lepší zbroj i zbraně, modifikace i lékárničky. Vaším cílem před vstupem do Temné oblasti, je mít připravený filtr, abyste mohli dýchat a také světelnou pistoli, kterou zavoláte helikoptéru. Zkrátka vítězství není v přídavku Division: Survival, nic jistého.
Crafting je sice také v základní hře, ale příliš efektivní zrovna není. Výrobě předmětů jsem se většinou věnoval jen ze zvědavosti. Zbraně i zbroj můžete rozebírat na součástky a také modifikovat, což značně rozšiřuje jejich vlastnosti. Modifikace může být i vizuální, takže si svoji oblíbenou odstřelovačku změníte k obrazu svému. Rozsáhlé jsou potom možnosti kombinovat různé druhy oblečení u své postavy. Velmi nepraktický je ovšem způsob řazení jednotlivých částí outfitu, kde máte na jednom místě až desítky předmětů a obtížně se mezi nimi orientujete. S ohledem na množství těchto doplňků je tento způsob inventáře buď čirá schválnost s jasnou škodolibostí nebo vyloženou hloupostí.
Vývojáři si však zaslouží přeci jen chválu. Prostředí New Yorku je vskutku nádherné a smysl pro detail obdivuhodný! Herní studio Ubisoft nezapomíná ani na konzolích přidat českou lokalizaci a toho se u většiny společností v herním průmyslu patrně nikdy nedočkáme. Tom Clancy’s The Division je v každém případě povedená hra, přestože ne každému bude vyhovovat stereotypní prostředí ulic či podzemí velkoměsta, navzdory jeho vizuální přitažlivosti a jedinečnosti. Za lepší výbavou se teď ale honím v jiné hře, takže můj agent musel nastoupit nucenou dovolenou.
Zdroj: vlastní Foto: Tom Clancy’s The Division
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
