29. října vychází, po dlouhých čtyřech letech, pokračování herní série Watch Dogs s názvem Legion. Tento třetí díl nás zavede do Londýna blízké budoucnosti po Brexitu. Ambiciózní herní systém nabídne hraní za všechny NPC postavy ve hře, takže se můžeme těšit na rozdílnou a zábavnou hratelnost. Hrát půjde za drzého mladíka i akční babičku hackerku. Než se však do nového dobrodružství pustíme, pojďme si krátce připomenout Watch Dogs 2!
Příběh
Samotným příběhem bych si dovolil hned začít a spoilerů se bát nemusíte. Pointu neprozradím, ačkoliv během hraní sami poznáte, že se žádné dramatické překvapení rozhodně nekoná. Ne, že by to celé nebylo zajímavé, ale v zásadě mi příběh nepřišel nijak výrazný a musím dokonce přiznat, že konec hry se mi v prvním dílu Watch Dogs líbil mnohem více! A to včetně finálního rozhodování, jak to vlastně uzavřít?
Hlavním hrdinou je mladý Afroameričan Marcus Holloway, který se jako schopný hacker aktivně zapojí do odhalování špíny a korupce ve virtuálním světě o čtyřech částech: San Francisco, Oakland, Marin a Sillicon Valley. Vzpoura proti systému a korporacím začíná v hackerské skupině nazvané DedSec. Tam v roli Marcuse najdete několik kamarádů, kteří vám budou přímo i nepřímo pomáhat s jednotlivými úkoly a pro které jsou přístupné i postranní mise.
Přestože mi žádná z těchto hlavních postav nepřirostla k srdci, snaží se vzbudit dojem, že nějakou osobností každá z nich je. Na to by však mohli skočit tak akorát hráči pod deset let, nikoli vyzrálý já! Já mohu pouze s čistým svědomím uznat, že Sitara Dhawan má opravdu sexy prdelku a stylové punčochy, ale tím bude mé hodnocení patrně u konce.
Možná se najdou místa, kdy dialogy nepůsobí až tolik infantilně, ale to jsou opravdu výjimky. Většina rozhovorů, zejména mezi členy DedSecu, jsou na úrovni béčkového hollywoodského „trháku“ a to jsem ještě přidal. Nelze vyloučit, že právě tento aspekt mi trochu kazí dojem ze samotného děje. Ten totiž není úplně špatný, zejména díky bezkonkurenční hratelnosti.
Hratelnost
Příběh nás plynule a zcela nenásilně zavádí na různé lokace v, opravdu nádherně zpracovaném, otevřeném světě. Nesnáším hry, kde se až příliš dlouho lopotíte na jednom a tom samém místě. Zde se s ničím podobným naštěstí nesetkáte. A kromě variability prostředí, kde plníte své úkoly, je variabilní také způsob jejich řešení. Právě variabilita a volnost pojetí – jak splnit danou misi – jsou naprosto unikátní a neuvěřitelně zábavnou stránkou Watch Dogs 2! Zdánlivě jednoduché zadání – hacknout dva servery v dobře střeženém objektu – se rázem promění v produkt vaší nápadité mysli a dává vyniknout smyslu pro taktiku a bojovou strategii.
Nemusítě totiž ihned vystřílet armádu hlídkujících pošmourníkú (můj pracovní název pro NPC), ale pokusit se proniknout k cíli, pokud možno, nepozorovaně. Občas to bez trochu toho kraválu z létajících kulek (myšleno nábojů ve zbraních) sice nepůjde, ale většinou si můžete pomoci přímo moderními technologiemi! Konkrétně dronem či autíčkem na dálkové ovládání. Jistě mi každý, kdo druhý díl Watch Dogs okusil, dá za pravdu, že právě dron s autíčkem posunují hratelnost velmi vysoko!
Nejspíš není potřeba dlouze popisovat, že s dronem je možné zaletět do míst, odkud se nenápadně seznámíte s nástrahami lokace. Marcus jej ovládá pomocí notebooku a když jste s dronem ve vzduchu, máte pochopitelně omezený dosah signálu a tedy jasně vymezenou vzdálenost, kam lze ještě zaletět a kde hrozí nebezpečí, že dron spadne. S dronem se můžete pohybovat také v budovách a nad hlavami nepřátel, ale pozor, nejsou to úplní tupci, kteří by si nedokázali všimnout, že jim něco krouží nad hlavou! Je třeba opatrnosti a jisté rozvahy.
Ve chvíli, kdy je vaše kvadrokoptéra odhalena, nastává povyk, který může skončit až vaším odhalením. Tedy v případě, že jste se s notebookem usalašili na nějakém idiotsky nápadném místě, blízko povykujících vykuků. Váš dron však nemá pouze funkci špionážní, nýbrž zvládne i jednodušší hackerské aktivity. Umí hacknout kolemjdoucí, včetně strážných, kterým odcizí systémový klíč pro odemknutí důležitých dveří a samozřejmě se dokáže napojit na jakoukoliv kameru v dosahu (nejen bezpečnostní CCTV, ale také webkameru v notebooku či mobilu pohybující se osoby). Jediné, co dron neumí, je nabourat se tam, kde je vyžadován fyzický kontakt, tzn. zadání pinu.
S tím si však hravě poradí dálkově ovládané autíčko! Tahle další skvělá hračka najde své využití především tam, kam se s dronem nevlezete. Mluvím tu o větracích šachtách, které jsou dostupné téměř všude, ale otvory pro vniknutí dovnitř, mohou být vtipně připraveny tam, kde se zrovna nachází stanoviště některé z hlídek, kterou je potřeba nejprve odlákat a následně, pokud možno co nejrychleji, zmizet v útrobách plechového hada. Autíčko má schopnost skákat, vydávat zvuk, který vyprovokuje stráže, aby jej následovali, disponuje ovládacím zařízením připomínající robotickou ruku, díky které hackne již zmiňovaná zařízení vyžadující fyzický kontakt.
Hlavní prvky, které jsou většinou v závěru mise, může hacknout pouze Marcus osobně. To znamená, že dron s autíčkem vám mohou pouze připravit a zjednodušit cestu k hlavnímu cíli, ale nemůžete je použít k dokončení úkolu. Netýká se některých vedlejších misí, kde bylo nutné jen vyskákat s autíčkem k dané ústředně a pak ji hacknout.
Díky kvadrokoptéře se hratelnost hackovacích miniher, které už známe z předchozího dílu, stala o něco zábavnější. Mapa uzlů, které je potřeba odemknout, se rozšířila o místa, jenž jsou dostupná pouze z určitého úhlu a výšky. Je tedy nezbytné použít k hacknutí vzdálené stanice dron. A tak si poletujete od jednoho uzlu ke druhému, hledáte příslušné spojení, aby se kýžený zámek mohl odemknout. Ze začátku to může působit trochu frustrujícím dojmem, ale já jsem si časem zvykl a nebyl problém se později zorientovat i ve složitějších výzvách. Občas se mi sice stalo, že jsem nestihl časový limit pro dokončení hacku, ale více jak jednou jsem žádnou minihru nemusel opakovat. Chce to jen postřeh a dobrou paměť.
Grafika a prostředí
Jak už jsem částečně naznačil, otevřený svět Watch Dogs 2 je propracovaný a bohatý na detaily. To už ale bývá u herního studia Ubisoft zvykem, že vývojáři věnují velkou pozornost a péči grafickým nuancím (teď mi to opět potvrzuje čerstvě, v akci, zakoupená akce Tom Clancy’s The Division – jistě o ní brzy také napíšu)! Jedním slovem: krása! Dívá se na to vážně skvěle. Ať už jde o západy a východy slunce nebo konečně realistickou vodu! O co více mě nadchla grafika, o to méně jsem nadšený z fyziky a jízdních vlastností aut.
Je sice pravda, že úplně nejhorší situace byla bezprostředně po vydání hry, kdy bylo řízení všech osobních vozidel na hranici černého humoru a připomínky herní komunity donutily vývojáře vydat po nějaké době opravu tohoto, zatraceně nešťastného, jízdního modelu, ale stále si nemyslím, že je to v současné chvíli ideální. A nejde jen o dojmy někoho, kdo právě „vylezl“ z GTA 5 a teď se prohání někdy jinde. Ubisoft se řídit asi nikdy nenaučí, což je u městské akce tohoto typu zásadní vada na kráse.
Závěrem
I přes všechny větší či menší nedostatky, beru Watch Dogs 2 jako sympatickou a nesmírně zábavnou hru! Pěkné jsou i doplňkové aktivity v podobě závodů plachetnic, dronů, motokár a řada vedlejších, byť často stereotypních, misí. Klidně zde mohli nechat poker a šachy z předchozího dílu, což se mi zdálo celkem povedené. Multiplayer bohužel musím vynechat. Ačkoliv jsem myslel, že to bude první, na co se po dohrání hlavní linie vrhnu, nakonec jsem se k tomu neodhodlal.
Zdroj: vlastní Foto: Watch Dogs 2
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
