Čas od času v redakci narazíme na produkt, který nás svoji “kvalitou” šokuje do takové míry, že máme potřebu varovat před podobným nákupem ostatní. Mám pocit, jako by bylo moji povinností upozornit na výrobek, který by se mohl stát zklamáním i pro vás. Rozhodl jsem se proto zařadit na naše stránky seriál s názvem !NEKUPOVAT a podělit se tak s vámi o špatné zkušenosti, které se mi povedlo získat různým typem nákupu.
Dnes vám vřele nedoporučuji reproduktory značky C-TECH a konkrétně model SPK-14, 2.0. Objednal jsem je do ložnice k monitoru Philips 243V7QJABF, který využívám jako zobrazovací jednotku pro Apple TV. Díky tomu, že monitor nabízí také stereo výstup např. na sluchátka, rozhodl jsem se nahradit jeho slabé integrované reproduktory něčím o trochu lepším a objednal zmiňované dřevěné repro značky C-TECH za cca 450,- Kč.
Parametry reproduktorů mi vyhovovaly, neboť kvalitnější repro soustavu mám v obýváku a do ložnice jsem ochoten více investovat jen v případě pohodlnější postele. Na poslech rádia, podcastů, nebo třeba HBO mi bohatě stačí něco malého, klidně do 10 W výkonu. C-TCH SPK-14 mají 2x 6W, takže v tomto směru naprostý ideál.
Co ovšem ideální nebylo a po jejich zapojení jsem ihned zaznamenal, byl nepříjemný brum, který vydává zřejmě samotné napájení levé repro bedny. Brum totiž nezmizí ani po vypnutí reproduktorů (power tlačítkem), což by mohlo vyloučit chybu u zesilovače. Ať už za to nesnesitelné bručení může cokoliv, je to bohužel slyšet i 3-4 metry od zdroje, dokud nezačnete přehrávat nějaký zvuk, ve kterém se brum konečně ztrácí. Pokud ale budete chtít poslouchat vážnou hudbu nebo mluvené slovo, bude tento defekt vyloženě rušivý.
Nákup těchto beden bych mohl doporučit jen v případě, že byste od nich měli dostatečnou vzdálenost a přehrávali takový obsah, ve kterém brum zanikne. S ohledem na cenu bych však doporučil podívat se po jiné značce, protože jsem přesvědčený, že i do 500,- Kč najdete mnohem kvalitnější produkt.
Zdroj: vlastní Foto: web produktu, vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
