Přestože tu dnešní deskovku bude většina z vás pravděpodobně znát, nemohu si příspěvek o Carcassonne – jednoduché a přitom skvělé hře, odpustit. Nedávno ji totiž našli pod vánočním stromečkem moji rodiče, abychom si čas od času dopřáli zábavné odpoledne.
Máma s tátou už nejsou ve věku, kdy by se jim do hlavy snadno dostávaly složitější herní manuály a na dlouhé seznamování s pravidly už nemají tolik trpělivosti. Proto jsem hledal takovou hru, se kterou by neměli sebemenší problém a zároveň by nezabrala více jak 30 – 60 minut. A pak jsem si vzpomněl na Carcassonne, které jsem v minulosti několikrát vyzkoušel s partou kamarádů.
Jak se ukázalo, volba to byla více než dobrá! Velmi jednoduchá pravidla si totiž zapamatujete ihned po prvním kole a pokud vás zajímá praktická ukázka, doporučuji nahlédnout do videa níže. Na zadní straně herní krabice hned najdete rychlé zobrazení tří základních mechanismů, na kterých Carcassonne stojí: umístíte kartičku, nasadíte figurku a sbíráte body. Body většinou nezískáváte ihned, ale v průběhu hry.
Naše varianta obsahuje také minirozšíření Řeka a Opat, které doporučuji začlenit co nejdříve po osvojení základní hry. Rozšíříte si tak, alespoň v případě opata, taktické možnosti během hraní. Řeka navíc poskytne zajímavější vizuální podobu samotné mapy, která se postupně rozšiřuje do všech koutů našeho stolu. Velikost herní plochy proto není dobré podceňovat!
Základní balíček obsahuje 84 kartiček krajiny, na kterých najdete vyobrazeny kláštery, cesty, křižovatky a části měst. Mezi tím vším jsou samozřejmě zelené louky. Vaším úkolem je přikládat náhodně vytaženou kartičku tam, kde vhodně navazuje na jinou (např. rozšiřuje cestu nebo zvětšuje město) a následně se rozhodnout, jestli objekt, který jste právě umístili, obsadíte svoji figurkou. Obsadit můžete pouze ten objekt, který nenavazuje na již obsazenou část herního plánu.
Pokud položíte např. kartičku s cestou k jiné cestě, na které už stojí figurka jiného hráče, nemůžete ji zabrat pro sebe. Stejné je to i v případě rozšiřování města. Koneckonců, je to i logické – nemůžete obsadit již obsazené území. Ovšem rozšířit jej můžete! Tedy pokud chcete jinému hráči pomoci rozšířit jeho zabrané panství. A to byste dělat rozhodně neměli, protože Carcassonne má totiž počitadlo bodů a pouze ten, kdo se dostane nejdále vyhrává!
Herní počitadlo je samostatná karta, na které posouváte figurku své barvy podle získaných bodů. Body můžete nasbírat během hry tím, že uzavřete vámi obsazené objekty, ale také na konci hry při závěrečném sčítání zbývajících bodů. I když se vám totiž obsazené město nepodaří do konce hry (vyčerpání všech kartiček) uzavřít, dochází ke sčítání zbylých figurek a jejich objektů. Závěrečné hodnocení je pouze za jeden bod.
Za objekty, které se vám podaří uzavřít během hry, dostáváte body ihned. Jednotlivé části města jsou za dva body a pokud kartička obsahuje také erb, jsou to dva bonusové body navíc. Pokud na kartičku klášter umístíte figurku, uzavírá se tato lokace až ve chvíli, kdy je obklopena sousedícími kartičkami ze všech osmi stran a za každou kartičku získáte 1 bod. Celkem tedy za uzavřený klášter můžete utržit krásných devět bodů.
Naštěstí nemusí jít pouze o bezúčelné navazování nových kartiček na aktuální herní plán, ale nabízí se uvažování důmyslné a taktické! Můžete např. svoji kartičkou uzavřít objekt někomu jinému, aby se jeho území nemohlo více rozrůstat. Stačí jen přiložit koncovou část města tam, kde by mohl soupeř pokračovat s jeho dalším budováním. Nebo se můžete dostat do situace, kdy obsadíte část města, která nenavazuje na zabrané území, ale později se může s touto lokací někoho jiného spojit. Pak získávají oba hráči stejný počet bodů. Tedy za předpokladu, že jeden z nich nemá početní převahu (viz návod ve videu).
Hráči mají k dispozici 7 figurek, kterým se říká družiníci. Osmá figurka se umístí na kartu s bodovým hodnocením. Každý hráč má svoji vlastní barvu (jsou tu červená, zelená, černá, žlutá a modrá). V případě opata si můžete přidat ještě jeho figurku. Opat může obsadit kromě kláštera také zahradu a jeho speciální vlastností je to, že jej můžete odvolat bez uzavření objektu a započítat si po jednom bodu za sousedící kartičky. Poté jej můžete znovu umístit, pokud přikládáte kartičku s novou zahradou či klášterem.
Družiníkům byste také správně měli říkat lupiči – pokud obsazují cestu, mniši – pokud je umístíte do kláštera a rytíři – pokud se vyskytují ve městech. Alespoň takhle nás k tomu nabádají pravidla hry, která jsou sice napsána celkem srozumitelně, ale mnohem lépe hernímu principu porozumíte např. z tohoto video návodu:
Ve třech se nám hra Carcassonne hraje zhruba půl hodiny, takže většinou si dopřejeme dvě partie. Vždycky se při tom skvěle bavíme a možná, že si ještě v budoucnu pořídíme nějaké další, z osmi dostupných, rozšíření, které přidávají do základní hry nové prvky. A co vy? Hrajete Carcassonne a máte také další herní balíčky? Které jsou podle vás nejzajímavější? Napište pod článek do komentářů!
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
