Když se ke mě dostala publikace o pivovarech, kterých je v Česku více než 500, řekl jsem si, že by bylo rozhodně lepší získávat nové zkušenosti a rozšiřovat pivní obzory nejen teoreticky, ale také prakticky. A tak jsem v roce 2020 začal na sociálních sítích zveřejňovat své dojmy z piv, které se do mých rukou dostávají nejrůznějšími cestami – od kolegů z práce, přátel a známých, nebo díky návštěvě konkrétního kraje.
A protože si této mojí aktivity na Facebooku všiml také redaktor těchto stránek a zároveň můj kamarád z místa bydliště Michal, byl jsem osloven s nabídkou spolupráce, kterou jsem rád přijal. Společně věříme, že tento unikátní seriál osloví každého, koho pivní kultura v naší zemi alespoň trochu zajímá.
Každý díl vám nabídne tři kousky, které jsem vyzkoušel a popsal v krátkém komentáři. Hodnocení je vždy založené na mých osobních chuťových preferencí a pokud máte zážitek z ochutnání vybraného moku více či méně odlišný, nestyďte se jej napsat do komentářů pod článkem. Každý úhel pohledu, nebo lépe řečeno chuti, se počítá!
VIK | no. 124
Hned úvodem se podíváme do Prahy, konkrétně kousek za hostivařské vlakové nádraží. Představuji vám rodinný pivovar VIK a jejich Lager 11°, 4,2%. Pivovar byl založen v roce 2020 v průmyslovém areálu v Hostivaři. Etiketa velmi strohá, ale na černém plechu se celkem vyjímá. Po otevření cítím kvasnice a hroznové víno. Po nalití barva moku kalně zlatavá, pěna bílá, hustá, ale rychle mizí. V chuti registruji tóny citrónu, slupky z mandlí a malinko mýdlo. Ocásek příjemně hořký, po ukrknutí chmel. K zakousnutí doporučím třeba utopence. Závěrem musím pochválit místo varny – stará zástavba skoro v centru města, nic nového na zelené louce. Pivko samotné je spíš na letní popíjení – lehké a hořké.
OTAVSKÝ ZLATÝ | no. 125
Teď zamíříme do Strakonic! Představuji Měšťanský pivovar Strakonice a jejich Otavský zlatý 11,8°, 4,8%. Pivovar byl založen v roce 1649. Etiketa působí v regálu nenápadně a na zadní straně najdeme trochu té historie. Zátka je dokonce s potiskem. Po otevření cítím kvasnice a slad. Po nalití barva moku zlatavá, pěna bílá, hustá, ale rychle mizí. V chuti pak poznávám slívu a chléb. Ocásek teple hořký a po ukrknutí chmel. K tomuto pivku doporučím k zakousnutí klobásu s křenem a hořčicí. Na závěr musím pochválit zadní etiketu (říkám tomu pivo s příběhem), krásné okolí pivovaru a okolí města celkově. Pivo samotné je průměrný český ležák, méně prosycený CO2. Neurazí, ale ani nenadchne.
VINOHRADSKÁ PIVOVAR | no. 126
Závěrem opět do Prahy, konkrétně ke stanici metra A Flora. Představuji pivovar Vinohrady a jejich Jantarovou 13°, 4,9%. Novodobý pivovar byl založen v roce 2014 a kvůli nedostatečné kapacitě v hlavním městě má novou pobočkou v obci Káraný u Čelákovic. Etiketa je opět strohá, leč pro turisty určitě viditelná. Po otevření cítim kvasnice a bílé pečivo. Po nalití barva moku jantarová, pěna bílá a drží. V chuti převládá slíva, jablko, malinko karamel. Tělo plnější, ocásek teple hořký a po ukrknutí nic. K zakousnutí doporučuji pečené kuře s nádivkou a šťouchané brambory. Na závěr poznamenám fakt, že je zde cíleno hlavně na turismus. Mínusem je voda z vodovodního řadu v Praze. Laicky bych toto pivko nazval obyčejným průměrným ležákem tmavší barvy.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní, pixabay.com
V roce 83 mne vyplivla kladenská porodnice ze svých útrob. Od malička se zajímám o vlaky a železnici obecně. Po jisté době jsem k tomu přidal ještě letadla. Mezi nejčastější cesty u mne patří jízdy do jižních Čech na milovanou chalupu a to jakkoliv: jednou autem, jednou vlakem, a klidně přes Brno a Přerov! Jako správný Čech miluji pivo. Mám pár svých favoritů, ale pak se mi dostala do ruky kniha o pivovarech a řekl jsem si: jdu do toho! Více než 500 pivovarů v ČR, to je brnkačka, ale věřte není. O pivech na sociálních sítí publikuji od roku 2020 a jsem rád, že je u nás taková kultura. A mé motto: “Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit!”
