Michal Nedůvěřivec by vám o této knize řekl, že je to neuvěřitelná pitomost, která se vydává za naučnou duchovní literaturu, stavějící na vratkých základech pseudovědeckého bádání a hypnoterapeutických metod amerického psychologa a spisovatele Dr. Michaela Newtona. Michal Důvěřivec by vás naopak začal urputně přesvědčovat, že tuhle knihu si zkrátka musíte přečíst, abyste věděli, kam se podějete, až se za vámi nemilosrdně zavřou brány vaší pozemské pouti.
Přestože nejsem ani jeden z těchto Michalů, umím si představit, že většina čtenářů tohoto rozsáhlého díla bude patřit k jednomu či druhému uvedenému extrému. Můj přístup ke knize O duších byl od začátku velmi rezervovaný, až skeptický, ale v průběhu čtení se postupně měnil a mám-li upřímně hledat pravou podstatu lidského bytí, nesmím vynechat ani takové teorie, které mohou na první pohled působit příliš svérázným, či dokonce šíleným dojmem.
Zdálo se mi totiž, že některé kapitoly nemají k šílenství daleko, ale pak jsem musel připustit, že takové hodnocení je ovlivněno jen moji subjektivní interpretací uvedených příběhů, vyprávějících o světě, který se slovy popsat snad ani nedá. Klienti Dr. Newtona rovněž interpretují vjemy, které, ať už považujeme za skutečné či smyšlené, představují zážitky nejasného původu a jazykem neuchopitelné povahy.
Knihu O duších proto vnímám jako sdělení, které může obsahovat stejně tak čirou pravdu, jako naprostou fikci, a záleží jen na pocitu, který při čtení budeme mít. Když se oprostím od formy vyprávěných příběhů, nemám problém připustit, že se po smrti odehrávají jisté záležitosti popisovanými způsoby, které rozhodně není potřeba vykládat doslova. Dokonce bych řekl, že takhle se k této knize přistupovat ani nesmí.
Ostatně odhodlání a motivace, s jakými se do čtení O duších pustíte, značně ovlivní váš čtenářský zážitek a velmi záleží, jaké otázky si ve svém vlastním duchovním hledání vnitřně kladete, stejně tak jako úroveň poznání, ke které jste se již dopracovali. A pokud se k této literatuře dostanete dobrovolně, předpokládám, že duchovními hledajícími patrně jste. Alepoň já to o sobě netajím.
Jak tedy tato kniha zapadá do kontextu mého vlastního procesu hledání pravdy o tom, jaký smysl má můj život? Pomineme-li teorii fatalismu a představu, že jsem se k tomuto čtení dostavil v podstatě na čas, jsem upřímně rád za tuto pozoruhodnou zkušenost, potvrzující, třebaže místy jen částečně, filozofické i náboženské teze, se kterými jsem se, v rámci vlastního hledání, již ztotožnil. Není možné posoudit, jak to dopadne u vás, pokud se pro tuto knihu rozhodnete, ale rozhodně by to nemusela být úplná ztráta času.
O knize
Dílo Michaele Newtona je světově proslulé a výjimečné. Popisuje souvislosti a zákonitosti našeho bytí: proč se rodíme do různých podmínek, máme různé vlastnosti a čelíme konkrétním problémům, čemu se tím učíme, ale i co se děje po smrti a mezi jednotlivými inkarnacemi. To vše se tu vysvětluje tak precizně, detailně a systematicky, jako nikde jinde. Veškeré poznatky autor získal prostřednictvím hypnózy; po dobu mnoha let ji úspěšně používal u tisíců klientů. Pozoruhodné je, že určité zážitky jednotlivých osob byly nápadně podobné. Ty Newton vybral a utřídil podle témat. Každá tematická oblast v knize sestává z vysvětlení, myšlenek či komentářů autora, jež jsou „prokládány“ autentickými výpověďmi lidí, kteří se jeho průzkumu zúčastnili.
Tato publikace je spojením čtyř knih: Cesty duší, Osudy duší, Učení duší a Vztahy duší. Cesty duší Jak vypadá „návrat domů“ po smrti; jak se duše dělí podle barev a stupně vyspělosti; jak je to s duchovními průvodci. Osudy duší Jaký je rozdíl mezi různě vyspělými dušemi; jak si duše vybírá další pozemský život a nové tělo; jak si duše hledá partnery pro daný život. Učení duší Jak je organizovaný duchovní svět; jak se duchové zemřelých spojují se živými; jak se opět setkáme s našimi milovanými po smrti; jak probíhá duchovní obnova energie a nové zrození duší. Vztahy duší Duševní partneři a spřízněné duše; duše, které nám ublížily; organizace skupin duší; přechod na pokročilejší úrovně; mladé duše; duše zvířat; volba těla; svobodná vůle.
Zdroj: vlastní, Eugenika Foto: DALL-E 3.0
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
