Laďka
Klára a Slunce
Další dočtená kniha. Další pocit. Kupodivu se ve mně nerozhostil smutek a prázdnota, kterou běžně zažívám po dočtení knihy. K tomu mívám povětšinou dva důvody. Tím prvním je, že skončilo něco, co se stalo dočasně součástí mého života, že nadále nebudu prožívat osudy hrdinů knihy. Druhým důvodem žalu bývá fakt, že kniha neskončila tak, jak bych … Číst dál
Dvě tváře božského Santorini 2. část
Na úvodní informační schůzce se to jen hemžilo cizími termíny. Jelikož jsem se domnívala, že jsem jediný jeliman, který nemá ani tušení, o čem se hovoří, dělala jsem celou dobu, že vím, o co jde a nenechala na sobě nic znát. Tak nakonec význam slov jsme mohli odvodit z kontextu, ve kterém byla použita. Když … Číst dál
Dvě tváře božského Santorini
Mám pořád několik cestovatelských snů a doufám, že si je všechny postupně splním. S přibývajícím věkem se ze mě stává snad něco více než jen odškrtávač destinací. Veškerá místa, která navštěvuji se snažím poznat a prozkoumat. Proč mě lákalo Santorini, je asi vcelku jasné. Je to jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst na světě. Může za to úchvatná … Číst dál
Rozměrné léto
Chytré telefony mají své kouzlo. Znají vás mnohem lépe, než se znáte vy sami. Čtou vám myšlenky a opravují vás. Tuhletu automatickou opravu textu nám byl čert dlužen. Aspoň tedy nám všem, co raději píšeme zprávy, než voláme, a navíc jsme líní si po sobě své vzkazy číst. A tak se může stát, že váš … Číst dál
Řeka čaruje
Je to název filmu pro pamětníky z roku 1945. Hlavní hrdina je znuděn svojí nečinností a životem ve „vyšších“ kruzích a také je ovládán panovačnou manželkou. Z toho důvodu předstírá zdravotní kolaps, po kterém má odjet na zotavenou k moři. Nakonec se ale rozhodne odjet na Sázavu, do krajiny svého mládí. Tamější způsob života mu učaruje natolik, že … Číst dál
Není člověk ten…
Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Božena Němcová A jsme zase u mé oblíbené Boženy Němcové. Zbožňovaná i zatracovaná, ale zcela určitě originální a krásná. Mým cílem není vás přesvědčovat o její dokonalosti, ale zamyslet se nad jejím citátem, který se objevil v Babičce a více méně předurčil autorčin budoucí osud. Poprvé … Číst dál
A co teď?
Ve chvíli, kdy se vám narodí dítě nepřemýšlíte o tom, že vám jednou odejde z domu. Nepřipouštíte si to pěknou řádku let, kdy si ho pipláte a utváříte pozvolna k obrazu svému. Jenomže ten moment „dospělosti“ a osamostatnění se nenávratně blíží každým dnem. Je to přirozený proces, ale pro rodiče, a matky obzvlášť, nejtěžší chvíle života. Musíte … Číst dál
Spolek Jane Austenové
Určitě už jste někdy zažili ten pocit absolutní prázdnoty, která se ve vás rozhostí ve chvíli, když dočtete knihu, která se vám líbila, kterou jste svým způsobem žili. Je to zkušenost, kterou čas od času projde každý knihomol, milovník knih, nebo chcete-li bookworm. Nedá se to k ničemu moc připodobnit; je to prostě taková díra, která … Číst dál
Logla mého mládí
Chtěla bych poděkovat mému bývalému kolegovi, jehož nedávný komentář k fotografii na mém facebookovém profilu dal titulek tomuto článku. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych to dnes nazvala a toto mi připadá asi tak nejvýstižnější. Bude vysvětleno níže. Letošní prázdniny se pro mě staly takovou reminiscencí do mládí. Po letech, kdy pro mě léto znamenalo pracovně … Číst dál
Nebe na zemi
Dneska by se to mohlo jmenovat klidně v Českém ráji je ráj, ale tento titulek bude příznačnější, ač na rozdíl od Voskovce a Wericha alespoň částečně na nirvánu, Olymp i nebe věřím. Jsem s nimi ale zajedno v názoru, že my sami jsme strůjci svého vlastního štěstí a že náš pohled na svět a vše, … Číst dál
A jak se, prosím, bavíte vy?
Doba covidová mimo jiné ukázala jednu naprosto jasnou věc. Většina Čechů ke svému životu nepotřebuje kulturu a umění. Jsou to právě oblasti, kterých se lidé zbavili jako prvních, bez připomínek a s poměrně lehkým srdcem. Poskytuje to vcelku tristní obraz naší společnosti, která nikterak kulturní nebyla ani v době předcovidové. Ono nestačí, že ministr kultury je … Číst dál
Sbohem, má milovaná átéerko…
16.3. oslavím rok od svého posledního služebního letu. Odehrál se na airbusu 319 a směřoval do ruské Samary a zpět. Byl to noční let a jelikož noc před tím jsem pro změnu letěla do Kazaně, z té druhé noční už si pamatuji méně než z té první. V tu chvíli už se kolem nás začalo rozpínat něco, co … Číst dál
Cítit jaro ve vzduchu
Určitě to všichni znáte ze své vlastní zkušenosti. Z ničeho nic, klidně uprostřed tuhé zimy, se nadechnete a cítíte jaro ve vzduchu. Nevím, co to způsobuje, ale najednou něco dráždí smyslové buňky v nose a vy víte, že jaro se nezadržitelně blíží. Tento slastný pocit jsem pocítila asi před třemi týdny, takhle odpoledne, ve středu, když jsem … Číst dál
A life online less ordinary
Kde jsou ty doby, kdy jsem měla čas bezmyšlenkovitě brouzdat na sociálních sítích, začíst se do jakéhokoliv příspěvku a komentovat kdeco. Teď mi čas dovoluje jen sem tam něco lajknout, do komentářů se nepouštím a k Vánocům popřeji přátelům formou Gifu. Možná jsem se jen „sociálně“ vyčerpala, možná nemám nic přínosného k sdělení. Hlavním důvodem je ale … Číst dál
Musela jsem tam…
Nosím si v sobě utkvělé představy o tom, co bych měla udělat, kam bych měla jít nebo jet, co bych měla prožívat, s kým bych se měla vidět, koho bych měla oslovit. Tento výčet není zdaleka celý. V nečekaném momentě mi něco uvnitř mě napoví, kam bych se tak měla vrtnout, k čemu bych se … Číst dál