Doba covidová mimo jiné ukázala jednu naprosto jasnou věc. Většina Čechů ke svému životu nepotřebuje kulturu a umění. Jsou to právě oblasti, kterých se lidé zbavili jako prvních, bez připomínek a s poměrně lehkým srdcem. Poskytuje to vcelku tristní obraz naší společnosti, která nikterak kulturní nebyla ani v době předcovidové. Ono nestačí, že ministr kultury je akulturní a nehnul ani prstem, aby situaci zvrátil. Ono nestačí, že kromě několika online akcí se neděje nic; ono je třeba si do umělců také sem tam kopnout. Nazvat všechny herce šašky, muzikanty šumaři, obecně je nazvat darmošlapy a darmožrouty, kteří můžou leda tak táhnout do fabrik nebo za kasu supermarketu. To je, prosím, většinový názor Čechů.
Ovšem takovým Čechům nemá vůbec smysl vysvětlovat, že počet pracovních míst v továrnách a v hypermarketech není nekonečný a že některé umělce ani do zdravotnictví nevzali. Ti, co o nás rozhodují, kvůli své chaotičnosti a nabubřelosti neomezené moci hodili přes palubu většinu našeho národa – děti, rodiče, školy, živnostníky, kulturu, zkrátka všechno, co není ve spektru jejich zájmu. Po roce už jsme tak nějak otupělí a jen čekáme, až to konečně skončí. Chtěla jsem přispět k tomu všeobecnému blahu a nechala se naočkovat, ačkoli jsem byla zásadně proti. A co se tím změnilo? Moji žáci se mi do školy nevrátili, musím nadále nosit respirátor a nikam nemůžu.
O tom jsem ale rozhodně psát dnes nechtěla. Berte to jen jako takový úvod do problematiky. Zajímalo by mě totiž, co celé dny lidé dělají a hlavně, jakou si našli alternativní zábavu.
Tak nejdříve to začalo minulý rok tím, že lidi šili roušky. Krásné, barevné, vychytané – stále je upgradovali. Spousta z nich začala péct chleby, housky atd. Hodně lidí začalo také sportovat. Pak se nám ta situace kapánek uvolnila. Minulý rok to vůbec bylo nějaké lepší. Celé se to odehrálo na jaře v krásném počasí.
Teď se zase stalo hitem otužování. Ano, to je zcela jistě bohulibá činnost. Bohužel musím konstatovat, že pro mě vhodná není. Nikdy jsem neměla ráda ledovou vodu. Každý máme ten práh chladu asi někde jinde. Ovšem takovým vykřičníkem bylo „doporučení“, rozumějte zákaz, mé babičky: „Neskákej do tý ledový vody, nebo se ti zastaví srdce!“ A já si tu větu nějak rozšířila na veškeré potencionální ponořování, byť s předchozím osmělením. A vždycky když jsem lezla do studeného bazénu v sauně, cítila jsem, jak mi tuhne krev v žilách a pomalu zastavuje srdce 😊 Takže jsem se jen tak přešplouchla a běžela zase do vedra. Ne, každý je ale taková „dámička“ jako já. Otužují se muži i ženy nejrůznějšího věku. A já je obdivuju. Někdy ani ne za to, že lezou do studené vody, ale spíš za to, že lezou do vody špinavé. Podlehli jste otužování? Fajn. Zlepšíte si imunitu.
To otužování se ale přesunulo i mimo vodu. Jdu si takhle jednou odpoledne po cyklostezce na Běloky, v uších Louskáčka a zničehonic, bez jakéhokoliv varování, kolem mě proběhne téměř nahý chlap. Podotýkám, že v tu chvíli sněžilo a celkově bylo nevlídno. A on tu nahatý! Pouze v kraťasech a botách a se psem. Nejdřív jsem se lekla, ale pak jsem si vzpomněla na moji bývalou kolegyni, která podobnou „událost“ popisovala. Tak jako proti gustu žádný dišputát. Ale proč kolem mě musel proběhnout hned třikrát? To nevím, to nevím! Jako by chtěl říct: „Pořádně si mě prohlídni.“ Ještě že měl toho psa. Špatný člověk to tedy být nemohl.
Tak to máme otužování, leckde spojené s během, tedy sportem obecně. To je asi přínos této doby – lidé začali sportovat. Všeobecně jsme ale ztloustli. Protože spoustu frustrací si kompenzujeme jídlem. A co tu máme dál? Jakou zábavu, která se smí provozovat?
Tak asi takové to domácí pochlastávání. To provozuje také spousta lidí, soudě dle obsahu nákupních košů v obchodech. Chlast, žrádlo a televize – to vždycky patřilo ke kultuře v Česku. Takže v tom jedeme vesele dál.
Na druhou stranu musím konstatovat, že Netflix je docela dobrá věc. Začalo to nevinně, kdy jsem zhlédla seriál o Romanovcích, následoval seriál The Queen’s Gambit – mimochodem, obojí doporučuji, pak Unorthodox. Pořád dobré. Ovšem když mě uchvátil 1. díl seriálu Cable Girls, ze španělského originálu Las chicas del cable, a zjistila jsem, že má 42 dílů, už jsem trochu zpozorněla. To už není normální, Laděno! Dobré díly střídaly ty horší, ale dala jsem to! A to už vám rovnou Netflix nabídne seriál High Seas (Alta Mar) od tvůrců Cable Girls. Celé se to odehrává na luxusní lodi a končí to rozsáhlou epidemií, všichni nosí roušky, všichni kromě hlavní hrdinky se nakazí, ale dobře to dopadne. Taková jakoby paralela, že? Poslední seriál z Netflixu byl o meditaci. Ta je v tuto dobu obzvlášť potřebná k udržení harmonie.
U Netflixu se ještě chvilku zastavme. Každý si tam najde to své. Moje dcera se mi jednou svěřila, že se jí líbí Hugh Grant. Ano, ten. Láska nebeská nesmí chybět již několik let v naší domácnosti večer 23.12. Johanko, počkej, mám super film s Hugh Grantem, byla jsem na něm kdysi s kamarádkou v kině. A naběhl mi titul Notting Hill. Po prvních minutách filmu si říkám, kde je ta Annie Mc Dowell a proč tam hraje Julia Roberts? Vím, že Notting Hill byl asi známý film, ale já ho vlastně viděla teď poprvé. A to jenom proto, že jsem si ho spletla s filmem Čtyři svatby a jeden pohřeb. Prostě nejsem znalkyně herců a filmů. Většinu z nich si pletu. Ale vím, že zbožňuju Meryl Streep. V roce 1995 jsem ji viděla v Císařské konírně Pražského hradu na výstavě Gustava Klimta a od té doby je to „moje herečka“. A tak vznikl můj projekt zhlédnout všechny filmy s Meryl Streep a Hugh Grantem. A když se dokonalost těch dvou snoubí ve společném díle a la Florence Foster Jenkins aneb Božská Florence, je to paráda!
Další moje zábava je sledování streamů Jaroslava Mareše na youtube i a na webu Badatelé. Zpracovává historická a tajemná témata nejen z české historie. Takže Mareš je součástí naší domácnosti každou neděli od 20 hodin a jednou za 14 dnů v pátek ve 22 h. Jeho záběr je skutečně široký. Mě osobně nejvíc zaujalo povídání o pražském Golemovi, krásy Transylvánie, polemika o milevském relikviáři a cokoli o českých hradech. Tenhle pán nám malinko pomáhá se v této době nezbláznit.
Člověka ale potěší, že při tom veškerém brouzdání weby, TV pořady, rozhlasem, objeví něco, o čem neměl ani potuchy. Například včera na Vltavě hráli naprosto skvělou skladbu. Na první poslech to znělo jako hudba z nějakého filmu o indiánech. Přiznávám, že tento typ filmů se mi nelíbí. Ale ta hudba byla skvělá, veselá, pozitivní. Kritizujeme sice přetechnizovanost doby, ale to, že si nahrajete na mobil z TV hudební ukázku a aplikace vám během chvilky odhalí, o jakou skladbu jde, je dokonalé. Mimochodem – Symphony No.1 in E minor od skladatelky Florence Price.
Někdo možná v této době také propadl nákupům v e-shopech. I já jsem zatoužila po obměně svého outfitu a s chutí jsem si pár kousků objednala. Něco stálo za to, něco mě rozesmálo a naštvalo. Čekáte 6 týdnů, až vám přijdou dvoje cool boyfriend kalhoty a po šesti týdnech přijde první hadr, který se tomu, který jste objednali absolutně nepodobá. Má hodnotu nanejvýš 20 Kč, ale vy jste za něj dali 40násobně víc. Mohla bych poskytnout pár srovnávacích fotografií na téma: Objednali jste toto a Přišlo vám toto.
Další mojí zcela jasnou zábavou je tvorba aktivit pro mé žáky. Ovšem čas a úsilí do těchto aktivit vložené, je zcela nepřímo úměrné době, kterou žáci stráví jejich realizací😊 To je úděl učitele, který zápasí se svojí nešikovností, ale nevzdává to.
A pak mě baví ten běh a jóga. No, baví! K běhu se musím poslední dobou dosti přemlouvat. Jenomže sezení u počítače mi nedělá dobře. Bolí mě záda, kazí se mi oči, a tak je třeba tohoto pohybu, který navíc jako jediná činnost obnovuje nervové buňky. A ty já potřebuju.
Vcelku s gustem jsem vždycky říkala, že kvůli své předchozí práci, kdy jsem měla možnost během dne spatřit až 560 lidí, se ze mě stal asociál. Roční izolace od větších mas mě ale poučila o tom, že to se mnou zas tak špatné není. I když je spousta lidí zoufale nekulturních, dávám jim šanci, zajímají mě. Co dělají proto, aby jim nehráblo? Jak se baví a tráví čas? A tak se ptám slovy báby Jechové: „Máte doma nějakou zábavu? A mohla bych ji vidět?“ Mám lidi ráda, ale až se spustí koncerty, budu je radši sledovat zase jen z backstage. A ten čas snad přijde.
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
Ja se vždycky nějak zabavím! Třeba přenosy z poslanecké sněmovny jsou velmi zábavné!! 😀
Ještě, že máme tu komerční obludu jménem Netflix!!! 😀