Klikař


Načapal jsem před měsícem kolegu, jak si po použití pisoáru neumyl pracky. Dost mě to vyděsilo, protože už takhle se snažím nemyslet na to, co všechno mají za sebou ruce těch, kteří se dotýkají stejných předmětů jako já. Teď už alespoň vím, u kterého kolegy si tím můžu být naprosto jistý. A dobře mi z toho opravdu není. 

Zrovna nedávno potřeboval kolega mojí asistenci u PC, což by pro mě nebyl takový problém, nebýt myši a klávesnice. Copak klávesnice, tam můžu přinejhorším použít nehty, když správně zkroutím prsty, ale ta myš, ta je nejhorší! Tu musíte vzít hezky celou do dlaně a pak ještě opakovaně klikat! Jako bych kolegovi klikal na pinďoura, tak drastická byla moje představa! 

Dalším problémem jsou potom kliky. Raději teď chodím se staženým pravým rukávem, což pomáhá zároveň klikám, aby se neustále leskly. A já mám zase pocit bezpečí, i když jen dočasný. Ve světě těch, kteří nepovažují za běžné, mít si po každé návštěvě toalety ruce, jsme ale pořád. Jen doma si totiž můžeme být opravdu jisti, že nám nic podobného nehrozí. A to je zatraceně smutná zpráva! 

Vzpomínám si, že jsem kdysi v hospodě močil vedle kamaráda a když jsme z toalety odcházeli, já zamířil k umyvadlu a on ke dveřím. Dokonce to vypadalo, že ho vysloveně zdržuju od dalšího piva a ve chvíli, kdy už jsem svůj opovržlivý výraz neudržel na uzdě se ještě zeptal: “Tys sahal na něco špinavýho, že si meješ ruce?” Tak to mě opravdu dodělalo. Když přišel závěr naší schůzky a kamarád se loučil podáním ruky, můj toaletní výraz byl zpátky a já ho raději poplácal po rameni. “Měj se!” A mazal jsem co nejrychleji pryč. 

Nazývejte mě klidně okresním hygienikem, nebo se jinými přezdívkami posmívejte mé úzkostlivosti, ale ten pocit, že je v takových případech něco špatně u těch druhých, nikdy nezmizí. Stejně jako nezmizí pohoršení nad tím, jak se něco takového nemohlo zvládnout naučit, když už ne doma, tak ve školce nebo ve škole?! Je to návyk, který snad nevyžaduje až tak velké soustředění a pozornost. Kde se stala chyba? 

Netvrdím, že jsem lepším člověkem, když si umím umýt pracky, ale rozhodně bych bez téhle automatizované činnosti už nedokázal fungovat. A v přírodě si taky zvládnu najít nějaký ten potok nebo říčku, když už zrovna táhnu krajinou. Co naplat, jen ať se v práci ty kliky lesknou dál! 

PS: O kom to v kolektivu klikař ještě neví? Kolik jich je? Potřebuju to vědět, kvůli přání k narozeninám!

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: / 5. Celkem hlasů:

Zatím nikdo nehodnotil.

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš