Vzpomínka na Oblivion

V online verzi Tamrielu se letos objeví nové rozšíření s názvem Gates of Oblivion (více v tomto příspěvku). Do časopisu Prasklá moucha, který předcházel těmto eListům, napsal již v roce 2006 svoji první recenzi na čtvrté pokračování The Elder Scrolls Oblivion náš bývalý kolega Petr Přibyl. Dnes si jeho článek připomeneme a zavzpomínáme na dobu, kdy nás Oblivion poprvé oslovil:

Každý díl série Elder Scrolls byl v něčem revoluční. Začalo to kdysi dávno, kdy našim stolům vévodily stroje 486, na světlo světa vykoukl produkt tehdy velmi neznámé firmy Bethesda, který uchvátil celý svět hráčů RPG her – The Elder Scrolls – Arena. A dnes, když na mém stole vévodí stroj, o kterém jsem tehdy mohl akorát snít, je na světě již čtvrté pokračování této ságy.

Celá hra je na 1 DVD a po instalaci zabere něco kolem 4GB, což v dnešní době je již standard. Po spuštění se intro nekoná a tak jsem ihned po nastavení grafiky a zvuků spustil hru samotnou. Začínáme opět ve vězení. Všimli jste si, že všechny díly tam začínají? To je hlavní hrdina pěkný recidivista. Poté se začíná rozvíjet zajímavý příběh, kde si na začátku nenásilně vyberete rasu a povolání své postavy. A poté co se dostanete z podzemí si vlastně můžete dělat co chcete.

Můžete se dát na stranu dobra nebo zla, můžete se přidat do jakékoliv gildy, kterých je ve hře nepočítaně, nebo jen tak se procházet krajinou a plnit úkoly, které dostanete skoro v každém městě nebo vesnici. Já hlavní dějovou linii dohrál za měsíc, ale přiznám, neseděl jsem u Oblivionu denně, ale postranní úkoly plním doteď, což je další 2 měsíce po nainstalování.

Obtížnost hry je výborně vyvážená, na své si přijde jak začátečník, tak hardcore hráč RPG her. Na nejvyšší nastavení, věřte mi, bude každá krysa nepřekonatelný problém a na nejnižší je sedm stráží lehká překážka. Já hrál na střední obtížnost, tak abych se nenudil lehkostí hry, ale také aby se mé hraní nezvrhlo v nahrávání pozic.

Grafika, co o ní říci? Že je Oblivion první hra, kvůli které jsem si koupil novou grafickou kartu? Že člověk někdy přemýšlel, na které straně obrazovky je vlastně realita? Prostředí této hry je vyvedeno do tak fantastických detailů, že každé stéblo trávy nebo každý lístek na stromě se ve větru hýbe. Dynamická změna počasí je tak neskutečná, že jsem se občas zastavil a jen koukal jak slunce zapadá za hory.

Což jsem v pozdější části hry už nemohl, protože se ze mě po kousnutí stal upír, takže jsem se mohl pohybovat pouze v noci a byl jsem ochuzen o nádhernou denní scenérii, ale na druhou stranu i v noci se je na co dívat! Tuto hru statické obrázky nemohou popsat, to se musí vidět na vlastní oči! A již obrázky jsou úchvatné, tak si představte, jak to vypadá, když se v reálu vše hýbe! Nádherně jsou také vytvořeny postavy, přísahal bych, že jeden elf měl na nose beďár…

Zvuková kulisa je výborná, zbraně řinčí, postavy se baví mezi sebou, každý předmět ve hře má svůj vlastní zvuk. Interaktivita s prostředím je vyvedena do extrému, prakticky vše se dá sebrat, přenést, odnést, zahodit nebo položit. Akorát si člověk musí dát pozor, na jakých klávesách má předvolenu interakci s prostředím a na které je útok, nejhorší je, když stojíte před postavou a spletete se, navíc když daná postava je jedním z nejmocnějších kouzelníků ve hře, to jsem zažil na vlastní kůži a nestačil se divit.

Po dlouhé době jsem se u hry tolik nebavil jako u Oblivionu, byly okamžiky, kdy jsem přestával vnímat okolí a najednou jsem se zděsil kolik že je vlastně hodin a že už svítá. Odvažuji se nazvat Oblivion hrou tohoto roku a kdo chce pochybovat, toho přesvědčím o opaku.

Zdroj: vlastní Foto: TES 4: Oblivion

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Celkem hlasů: 0

Zatím nikdo nehodnotil.

Napsat komentář