Přiznávám, trochu jsem váhal, zda si toto téma nenechat až do samotné recenze, kterou určitě po dohrání hry mám v plánu připravit, ale nakonec jsem neodolal a ty nejlepší inovace v nádherném středověkém světě Kingdom Come Deliverance 2 musím zmínit už teď.
Mám totiž velkou radost z toho, že studio Warhorse vylepšilo přesně ty aspekty herního prostředí, které mě v prvním dílu nejvíce trápily či vyloženě rozčilovaly. Vylepšení a změn má samozřejmě KCD 2 mnohem více a podrobněji se jim budu věnovat ve zmíněné recenzi, ale dnes bych rád uvedl alespoň první tři, které mě potěšily asi ze všeho nejvíce!
Na prvním místě musím zmínit situaci, do které jsem se dostával při hraní KCD 1 celkem pravidelně a často jsem se díky tomu ocitl na hranici zuřivosti a šílenství zároveň. Pokud jste se nacházeli v interiéru společně s nějakou NPC postavou a měli jste v úmyslu odcházet dveřmi ven, ale toto NPC bylo rovněž na odchodu, dveře vám byly doslova zabouchnuty před nosem. Nejen, že něco takového zkrátka nedává smysl, protože zavírat soustavně dveře ve chvíli, kdy za vámi někdo jde, je čirá zlomyslnost, ale zároveň to působí, díky neustálému opakování tohoto jevu, přinejmenším nereálně. Jaké blaho jsem zažil u KCD 2, když jsem se ve dveřích s někým střetl a ta dotyčná osoba nechala dveře otevřené. Takhle je to rozhodně uvěřitelnější a mnohem veselejší (jen v Kutné Hoře to obyvatelé s otevíráním a zavíráním některých dveřích v exteriéru ještě moc neumí a vytvářejí nám pak nový fenomén, který když potkáte, tak raději zdrháte)!
Další inovace se týká interakce s Vořechem. V prvním dílu bylo oslovení psa nastaveno na tlačítko, kterým se zároveň sbíraly byliny. A protože je Vořech psisko neposedné, často se během této činnosti připletl pod nohy a vy jste pak místo sebrání rostliny vyvolali nabídku související s vaším zvířecím společníkem. Chápu, že pokud jste se sběru bylin nevěnovali, nebo jste Vořecha nechali ve mlýně s Terezou, tak jste byli podobných zážitků ušetřeni, nicméně já jsem ROLE-PLAY hráč, kterého alchymie a vše okolo velmi bavilo, takže jsem se k nechtěné interakci s Vořechem dostával častěji, než bych si přál! Díky tomu, že v KCD 2 je komunikace s Vořechem nastavená na jiné tlačítko, k těmto událostem již nedochází. Vořech se vám totiž bude pod nohy plést úplně stejně.
Do třetice všeho dobrého je to zcela jiný zážitek z jízdy koňmo! Tohle se opravdu povedlo a tři úrovně rychlosti koně vypadají nejen věrohodně, ale také prakticky. Zejména pak rychlá jízda, kterou aktivujete dvojitým stiskem, dává pocitu z jízdy úplně nový rozměr. Je bezesporu velmi pohodlné koně tímto způsobem „rozjet“ a pak už jen dalším stiskem, tedy pobídnutím, nechat zvíře cválat dál, přičemž tento způsob ovládání koně mi přijde zatím nejlepší, jaký jsem ve hrách s tímto způsobem dopravy a pohybu po mapě vůbec zaznamenal. A protože v rámci svého ROLE-PLAY stylu odmítám používat rychlé cestování, tuhle inovaci považuji za naprosto zásadní a skvělou!
A co vy? Které inovace se vám ve druhém dílu Kingdom Come Deliverance líbí nejvíce? Nestyďte se podělit o své dojmy a zážitky do komentářů pod tímto článkem!
Zdroj: vlastní Foto: Warhorse, KCD 2
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
