Obchod s blažeností je nezničitelný a boj proti drogám všeho druhu nekonečný. Postarat se však o jednu sektu v imaginární oblasti Hope County, nacházející se v nádherných kulisách Severní Ameriky, to by snad většina hráčů mohla zvládnout. A tak jsem se, s nástrahami Pepíčka Semínka a jeho povedené famílie, rozhodl vypořádat i já.
Bylo potřebí ochránit zbylou hrstku statečníků, kteří se ještě organizaci Rajská Brána nejen, že nepodvolili, ale dokonce prováděli krvavý odboj. Bez hlavního statečníka, osvoboditele a toho nejlepšího velitele, by to ovšem nešlo. Proto jsem se na scéně objevil já a můj arsenál nejrůznějších hraček, ze kterých jsem si, stejně jako ve Far Cry 4, oblíbil především luk a snajperku.
Jenže Montana a její hory mi doslova vyrazily dech, takže než jsem se do samotného odboje pustil, kroutil jsem hlavou všemi směry, abych si tu přírodu pomalu a s otevřenou pusou vychutnal. Pak mi něco vletělo do krku, patrně americká moucha, a já si uvědomil, že se nemůžu pořád jenom kochat. O tom, že tvůrci z Ubisoftu věnovali prostředí opravdu velkou péči, není pochyb. Dokonce se vypravili do divokých hor načerpat inspiraci a pořídili tisíce fotek zvěře, krajiny, měst i obyvatel a materiál následně zpracovali speciální metodou – tzv. fotogrammetrií.
Far Cry 5 jsem tedy po grafické stránce vnímal mnohem realističtěji, než je tomu u jiných her a přiznám se, že to byl trochu zvláštní pocit. Textury příliš nevybočují z běžného standardu a přesto jsem se v Hope County cítil jinak. Prostředí je zkrátka uvěřitelnější a to dělá opravdu hodně! Východy i západy slunce mají své kouzlo a snad jedinou vadou na kráse je vertikální pohyb kamerou v noci, kdy dochází k nepřirozenému kontrastu osvětlení. Ano, chápu, že když se dívám za tmy více dolů, může být pohled tmavší a naopak proti zářícímu měsíci světlejší. Tuhle změnu bych si ale představoval trochu mírnější. Jinak je noční krajina rovněž nádherná.
Ale teď zpátky k sektě Semínkových, kterou vede Joseph Seed, společně se svými bláznivými bratry Jacobem a Johnem a ještě bláznivější Faith, která své následovníky umí zdrogovat tak, že jsou v blaženosti i ve chvíli, kdy se řítí ze skály do náruče smrti. Celá tahle pošahaná parta je vykreslena opravdu skvěle a jejich charaktery jsou jedinečné! Než se dostanete k hlavnímu šéfovi sebranky, bude potřeba zlikvidovat všechny sourozence. V jakém pořadí? Na tom nezáleží.
Každý z nich ovládá své území na mapě a tak se nabízí systematická likvidace. Osobně jsem si nejprve vybral Johna, a když jsem osvobodil území, které ovládal, vtrhl jsem nelítostně na Faith. Celý herní mechanismus funguje tak, že zabíjením nepřátel a zneškodněním jejich stanovišť získáváte body progresu v dané lokalitě. Jakmile dosáhnete poslední úrovně, otevře se vám možnost odstranit bosse, bez ohledu na celkový počet osvobozených míst. Samozřejmě, že za vyčištění nepřátelské základny získáte více bodů, než za nějakou potyčku v lese či na silnici. Záleží na individuálním přístupu a vašem tempu.
Co velmi pěkně doplňuje jakýkoliv způsob vašeho herního řádění, v závislosti na celkovém postupu, jsou mezičásti – jakási dějová intermezza, díky kterým můžete poznat povahu jednotlivých vůdců sekty, trochu blíže. Seznámíte se tak s jejich myšlením, pohnutky a konkrétním vztahem ke komunitě. Díky tomu získáváte jasnější představu o zvrhlosti jednotlivých kandidátů na popravu. Na těchto scénách si dal Ubisoft opět záležet a kromě toho, že by bylo Far Cry 5 bez těchto momentů vlastně o ničem, je to celé mnohem působivější a mix stresu, překvapení i černého humoru, funguje výtečně!
Každý z rodiny Seedů vnímá svoji roli v sektě po svém a odlišně od ostatních. Díky tomuto rozdílu nemáte pocit, že jen likvidujete další hordu pokřivenců na jiné části mapy. Typy nepřátel se podle dané oblasti také liší – např. Jacobovi stoupenci používají v boji také vlky, Faith má zase zfetované “anděly”, kteří jsou mnohem odolnější a jistotu máte jen v případě zásahu do hlavy. Tohle by sice mohlo být pro někoho už trochu moc, protože mrtvolka anděla se občas zvedna a znovu se po vás sápe, ale já s tímhle nápadem rozhodně nemám. Alespoň je to zábavnější a o to přeci jde!
O zábavu se postarají také vaši společníci, protože hrou Far Cry 5 totiž nemusíte procházet sami! Využít lze dva pomocníky, které můžete buď naverbovat ze svého okolí nebo si postupně odemknete devět speciálních. Tedy pokud ovšem nechcete hrát společně s nějakým kamarádem online. Každý z pomocníků má nejen svoji vlastní roli (odstřelovač, voják, lovec apod.), ale také ještě dvě další specifické vlastnosti – např. za vás sbírá rostliny nebo díky jeho větší kapacitě můžete nést více munice apod.
Ti, které můžete naverbovat z okolí se však často vizuálně opakují (dokonce se mi povedla kuriózní situace, kdy můj aktuální parťák potkal svého dvojníka), ale do začátku je to lepší než nic. Mnohem zajímavější jsou pak speciální pomocníci, jejichž získávání je vždy spojeno s nějakou samostatnou – většinou záchrannou misí. A tohle je zkrátka moc dobře, protože tak můžete lépe poznat jejich vlastní příběh a osud. Díky tomu můžete mít k NPC postavám mnohem blíž, i když zde nejde o žádné sáhodlouhé odkrývání jejich minulosti, jako je tomu např. ve Fallout 4.
K těmto pomocníkům bych ještě rád poznamenal, že se mi velmi líbila možnost, nechat je řídit jakýkoliv dopravní prostředek. Jako spolujezdec jsem často zažil zběsilou jízdu a vymetání pangejtů, což působí komicky, ale berme to jako role-playing, prosím! Skvělý je také způsob, jakým můžete NPC pomocníky ovládat. Při zaměřování nepřátel můžete dokonce přidělit konkrétní cíl konkrétní postavě a to se počítá. Jinak si většinou dělají to, co chtějí, ale pokud jste v režimu plížení, rozhodně se chovají zodpovědně a vaši “tichou akci” nenaruší.
Důležitější než samotný příběh je zde jeho provedení, které má výbornou atmosféru a myslím, že se způsob jeho vyprávění více než povedl! A jestli jsem někdy zuřil, že mě hra násilně vtáhla do příběhové aktivity, navzdory tomu, že jsem si po náročné misi chtěl jít trochu zarybařit, budiž jí to odpuštěno, protože to nakonec byla celkem adrenalinová jízda!
A teď už k rybaření, na které jsem se těšil od chvíle, kdy mi bylo Hráčem 0 prozrazeno, že se ve Far Cry 5 nachází! Jen velmi málo her s otevřeným světem totiž nabízí právě tento způsob vyžití, a tak jsem byl doslova natěšen na první nahození mého virtuálního prutu. Vodních ploch je v Hope County poměrně hodně a pestrá je také nabídka ryb, které se v nich dají ulovit. Nechybí ani výběr návnady a lepších prutů, které jsou ve hře celkem čtyři. Ten nejlepší – Old Betsy Fishing Rod – získáte až po ulovení požadované váhy a typu ryb v každém ze tří regionů, podle rybářské nástěnky. Potěšila také jedna drobná, ale velmi zábavná rybářská mise, kdy se pokusíte chytit opravdu velkého macka!
Far Cry 5 nabízí ještě sběratelské úkoly, takže můžete hledat třeba zapalovače, baseballové kartičky, figurky, sudy chlastu a stejně tak si můžete projet nějakou ze závodních misí Clutch Nixon. Přestože mi některé z nich daly opravdu zabrat, nechápu, proč je nelze, po dokončení, opakovat. Klidně bych si dal některý hard-core závod s odstupem času znovu, ale z neznámého důvodu to není bohužel možné. Ještě teď mě pronásleduje vzpomínka na ten poslední průlet pod mostem, mezi skálami, kde jsem se, těsně před cílem, pokaždé vysekal. A pak plakal a plakal a plakal. Co čekáš? Že budu skákat radostí?!
Dokončíte-li všechny hlavní mise, můžete spustit Far Cry 5 v režimu Nová hra +, kde vám vybavení i schopnosti vašeho hrdiny zůstávají, ale příběh můžete projít na těžší obtížnost. Pokud už nic opakovat nechcete, můžete si nechat obnovit pouze nepřátelské tábory, případě se vrhnout do tzv. Arcade režimu. Ten lze spustit přímo ze hry (herní automat v hospodě nebo plakáty na nejrůznějších místech), případně z hlavního menu. Jsou to v podstatě online mapy (naštěstí úplně jiné, než prostředí Hope County), které můžete hrát sólo nebo společně s dalšími hráči. Z Arcade režimu se pak do vaší uložené hry přenášejí peníze i talenty. Ale já se přiznám, že jsem arkádil velmi málo, i když to, co jsem vyzkoušel, vypadalo dobře.
Navzdory všemu pozitivnímu, je Far Cry 5, stále jen Far Cry. To může někdo vítat s otevřenou náručí a jiný se slzou v oku. Pravda je, že se Ubisoft pokusil nabrat trochu jiný dech a oproti Far Cry 4, které si může podat ruku s Ghost Recon, je tu “něco” přeci jenom jinak. Virtuální pomocníci jsou super, ale postupem času stejně omrzí, jako zbytek toho, co už všichni znají. Nádherná grafika a možnost nechat se doprovázet společníky, bohužel nevyváží opakující se prvky, které mě osobně na jedno dohrání naprosto stačí. Vracet se do Hope County zřejmě nebudu, ačkoliv na tento zážitek jen tak nezapomenu!
Zdroj: vlastní Foto: Far Cry 5
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
