Vzteklé leavnutí

Možná se vám to už také stalo. Hráli jste Overwatch, váš tým od začátku vytrvale prohrával a pak se někteří ze spoluhráčů začali odpojovat. Nebo jste byli v dungeonu v nějaké MMORPG hře a pižlali jste urputně tuhého bosse, když někdo vaši partu náhle opustil.

Podobné chování není ve hrách bohužel nic neobvyklého a vývojáři vedou marný boj jak takové situaci předcházet či zabránit. Overwatch potrestá hráče za opakované leavnutí dočasným omezením postupu ve hře, The Elder Scrolls Online zase na patnáct minut zablokuje vstup do dalšího dungeonu. Proč se nedokážeme ovládnout i přesto, že jde jen o “blbou hru”? Svědčí náš přístup o tom, že máme slabou povahu, nervy na pochodu, nebo nějaký vážnější psychický problém? 

Důvodů může být jistě několik a musím přiznat, že i já patřím k těm, kteří to čas od času zkrátka nevydrží a hru tzv. “leavnou,” přestože jsem si moc dobře vědom toho, jak nesportovní moje jednání je. Nechat ostatní ve štychu v lítém boji není hezké a samotného mě rozčílí, když to ostatní dělají. Proč to tedy občas udělám také?

Patřím totiž do skupiny hráčů, kteří se velmi snadno nechají herním prostředím pohltit natolik, že online události prožívají intenzivně. Pokud nehrajete s přáteli, ocitáte se v kolektivu neznámých spoluhráčů, jejichž dovednosti v dané hře mají různou úroveň, a podotýkám bez ohledu na věk. Nerad poslouchám, že viníkem jsou pouze malé rozjívené děti. Setkal jsem se v řadě případů s velkými rozjívenými dospělými, kteří pro vulgarismy nejdou daleko a svůj vztek si vybíjí verbální agresivitou v chatu.

Různá kvalita vašeho týmu pak znamená, že se daná situace neodvíjí podle vašich představ, takže máte silnou potřebu takovou skupinu ignorantů neprodleně opustit. V souboji s bossem v MMORPG může mít neznalost taktiky fatální důsledky a hráči s různou jazykovou výbavou nemají bohužel možnost lépe se domluvit – připravit. Únikem pak jenom šetříte čas, protože víte, že tahle sestava nezkušených spoluhráčů vás k vítězství, natož na konec dungeonu, nikdy nedovede. Hra většinou na takovou situaci pamatuje a nabízí možnost neschopného jedince vykopnout. V The Elder Scrolls Online se např. hlasováním vyjádří k návrhu na vyloučení dotyčného všichni ze skupiny, což mi přijde fér. Někdy ale opravdu není jiná možnost, než hru opustit leavnutím aktuální party, protože se její členové nedokážou shodnout. 

Existuje ale velmi častý jev – vzteklé leavnutí, kdy psychicky neunesete svoji přítomnost v týmu, který stále prohrává. V případě Overwatch je téměř běžné, že první nezdary odrazují ty, kteří o sobě mají zřejmě velmi vysoké mínění a nepřipustí sebemenší druh porážky, nota bene, nedaří-li se hned od začátku. Hru berou až příliš vážně a je otázka, jak se jim daří v reálném životě? Do virtuálního prostředí se jen promítá naše povaha a je velmi pravděpodobné, že tento přístup aplikujeme i při řešení běžných problémů. Utíkají takoví lidé od problémů ve škole nebo v práci? Domnívám se, že životní nezdary prožívají podobně vztekle a možná by tak hra mohla upozornit na rizikové psychosociální faktory u dotyčného jedince. 

Sám na sobě jsem totiž vypozoroval, že jsem nefalšovaný psychopat, který by ve slabé chvilce klidně prohodil gamepad obrazovkou. Je to se mnou vážné, nebo jde o zdravou podobu vzteku, když se nám něco jednoduše nedaří? A může nás vůbec vztek motivovat ke sebezlepšování? Bezesporu může, ale stejně tak může být nadměrně frustrující a to je pak čárka na infarkt. Pokud navíc trpíte nedostatkem sebedůvěry, můžete si pak svoji neschopnost dokola vyčítat a svůj vztek obracet neustále proti sobě, což vám dlouhodobě prospívat rozhodně nebude.

Z tohoto pohledu je proto důležité naučit se ovládat své emoce, nebo jim alespoň tolik nepodléhat. Hry, které nás donutí vztekle leavnout, mohou být skvělou příležitostí, jak na sobě začít pracovat. Vnímejte moment naštvání jako signál, že jste narazili na hru, která je zároveň trenažér trpělivosti a snažte se uspět v tom, že vydržíte všechny frustrující situace, které zrovna přinese. Nedaří se týmový deathmatch? Zkuste vydržet až do konce a zároveň pozorujte, jak vás vztek neustále přemlouvá, abyste z toho šílenství rychle vypadali. Řekněte mu, že nejste žádný zbabělec a vydržíte s ostatními jakoukoliv porážku!

Vždyť porážka přeci není ostuda a nesvědčí o tom, že jste vy nebo zbytek týmu neschopní, ale že protistrana je v tuto chvíli lepší. Přejme ostatním jejich chvilku slávy, protože ta naše zase přijde a je zbytečné se kvůli tomu jakkoliv rozčilovat nebo provozovat “vzteklé leavnutí”! Vždyť sportovci také nemohou opustit v polovině utkání zápas jenom proto, že se jim nedaří vyhrávat! 

A co vy? Už jste také někdy “leavnuli” ve hře? Co bylo nejčastějším důvodem Vašeho útěku? Napište do komentářů pod článkem, protože Váš názor nás zajímá!

Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com, OverWatch, TESO, WoW

Michal

Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.