Herní žánr RPG patří k mým nejoblíbenějším a přiznávám, že je tomu tak už od chvíle, kdy jsem se ke hraní her, tehdy ještě na PC, vůbec dostal. Mezi mé první úžasné RPG zážitky patří především první díly série The Elder Scrolls a dlouhou dobu jsem pak obdivoval krásy dílu čtvrtého – Oblivionu! Koneckonců The Elder Scrolls Skyrim mám stále nainstalovaný na redakční konzoli a občas se do hry vrátím i v rámci našeho kanálu na YouTube. Nesmím však zapomenout ani na další vynikající RPG tituly, zejména pak na fantasy Zaklínače, sci-fi Mass Effect, nebo třeba Kingdom Come Delivarence z roku 2018.
Pokud vám označení RPG nic neříká, dovolím si připomenout, že se jedná o zkratku z anglického role-playing game, což v češtině znamená „hra na hrdiny“. Obvykle jsou to příběhové hry, které vám nabídnou vžít se do nějakého konkrétního hrdiny, nebo si vytvořit vlastního, podle svých představ. S touto postavou pak procházíte celý děj, který nabízí dialogy a vaše rozhodování o tom, jak se budou nadcházející události vyvíjet. Cílem je tedy přenést vás do světa, ve kterém si rozhodujete o svém osudu, případně osudu dalších protagonistů. Kvalita RPG zážitku ovšem záleží na mnoha faktorech, které bych rád v dnešním příspěvku zmínil a zároveň upozornil na to, kde vidím u většiny RPG her zásadní nedostatky. Velké tituly nevyjímaje!
Uvěřitelnost světa
Ať už nám RPG hra nabízí otevřený svět, nebo jen omezený prostor s lineárním průchodem, je potřeba, abychom se co nejvíce ponořili do prostředí, které nám vývojáři připravili. Klíčovou roli v tomto případě hraje nejen grafické zpracování, ale také tzv. uvěřitelnost světa. Prostor kolem vás by totiž neměl být jen vizuálně přitažlivý, ale především funkční. Pokud ve hře narazím na židli, na kterou si ovšem moje postava nemůže sednout, není to funkční předmět, ale pouhá kulisa. A čím více takových kulis kolem sebe máme, tím méně uvěřitelný je pro nás celý svět, což má, alespoň v mém případě, bohužel negativní vliv na celkovou herní zkušenost.
RPG žánr by tedy měl hráčům nabídnout plnohodnotný zážitek, který vás pohltí a nebudete mít dojem, že je to celé vlastně jen sterilní, umělé, bez života. Taková fraška, fake. Po technické stránce jde přitom jen o nedotaženost, nebo v horším případě pohodlnost vývojářů, kterým na detailech příliš nezáleží, protože titul jim vydělá tak jako tak. Když tedy fatálně nezanedbají marketing.
Herní studio Bethesda, na jejíž Starfield, vycházející letos v září, se s redakčním kolegou Lukášem velmi těšíme, je krásným příkladem toho, jak může interakce s prostředím ve hrách fungovat. To, že dekorace na stole není jen namalovaný předmět a z ovocné mísy si klidně můžete vzít třeba jablko, vyvolává ten správný RPG pocit. Umím si představit situaci, kdy mohou být předměty s volnou fyzikou problém. Něco vám někde spadne, zatarasí cestu a vaše postava je v pasti. Proto je nutné, aby tenhle „svobodný přístup“ měl jisté rozumné hranice a vývojáři mysleli na všechny možné scénáře, jak se hráči mohou ve světě pohybovat a chovat. A to rozhodně není jednoduché, ale nikoliv nemožné. V sérii The Elder Scrolls to například funguje skvěle.
Do uvěřitelnosti světa a toho nejlepšího RPG zážitku zcela jistě patří i možnost využívat všechny prvky prostředí stejně, jako tomu je ve skutečné realitě. Kromě zmiňované fyziky předmětů a možnosti s nimi do větší či menší míry manipulovat, jde ještě například o schopnost plavat tam, kde je voda. Zejména ve starších hrách s otevřeným světem vás vstup do vodní plochy buď přímo usmrtil, nebo „teleportoval“ na pevninu. Vzpomínám si např. na první díl Assassins Creed, kde voda znamenala nebezpečí. Mimochodem v Kingdom Come Deliverenc si také nezaplavete. Z hlediska vývoje hry to skutečně není jednoduché, jenomže to hráče příliš nezajímá. Hráč se chce bavit a užít si hru. I v tomto případě je přítomnost vody jen kulisa, která snižuje kvalitu RPG zážitku a může představovat problém.
Dovednostní body
Dalším důležitým aspektem pro RPG hry je ovlivňování hlavního hrdiny z hlediska jeho schopností. Zde bych asi vývojářům nevyčítal, když se rozhodnou pro jednodušší pojetí tzv. dovednostech bodů. Jsou hry, které nepotřebují desítky či dokonce stovky nejrůznějších kombinací, jak svoji postavu vyladit. Přesto je potřeba, aby vyváženost dovedností a schopností, které můžete investovat, zlepšovat a měnit, odpovídala celkovému hernímu nastavení a konceptu. Jistě mi dáte za pravdu, že takový Fable rozhodně nepotřebuje bohatý strom dovedností, jako má např. Skyrim či Zaklínač. Pokud titul cílí na mladší hráče a je vyloženě oddechový, neměl by nám ničím složitým komplikovat život. Naopak masivní otevřený svět a důraz na váš jedinečný herní styl, který formuje vaše virtuální alter ego, by měl bezpochyby nabízet širší paletu přizpůsobení postavy.
RPG hry jsou patrně nevděčným žánrem, protože jejich náročnost na zpracování a často velká očekávání hráčů znamenají opravdovou výzvu. Někdy tak velkou, že ji sami vývojáři nezvládnou a některé dlouho očekávané tituly skončí velkým zklamáním. Snad tomu do budoucna bude čím dál méně a zejména blížící se Starfield potěší každého, kdo tomuto dlouholetému a náročnému projektu fandí! Recenzi na našich stránkách si samozřejmě nenechte ujít. Bude!
Zdroj: vlastní Foto: CD Project RED, Bethesda, Ubisoft
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
