S radostí mohu dnes oznámit, že jsem právě dočetl Čirou radost. Je to knížka, která je drobná svými rozměry, ale velká svým významem pro můj život. Odkazoval jsem na ní průběžně již ve svém blogu a je pravda, že jsem její poslední kapitoly nechával až na období, kdy budu mít více volna i klidu. V kategorii filozofické a duchovní literatury jsem toho nepřečetl málo a kdybych měl ze všech titulů vybrat jeden, který považuji za zcela zásadní a nejlépe vystihující podstatu a smysl lidského života, byla by to právě Čirá radost Anthonyho de Mella. Začnu ji teď půjčovat všem svým blízkým, aby také měli možnost načerpat inspiraci ze slov, která jsou velmi osvobozující a jedinečným, přímým způsobem otevírají brány našeho sebepoznávání dokořán.
Nejsem žádný velký intelektuál, natož vyložený myslitel, takže se domnívám, že celý text pochopí úplně každý. Pochopit ovšem neznamená totéž co přijmout a proto může být v tomto případě mnohem náročnější přijmout to, co jsme pochopili. Dobrá zpráva je, že pokud pochopíme a zároveň přijmeme uvedené informace do svého života, abychom je neustále rozvíjeli a ony se pak mohly stát naší součástí, bude to vítězství na všech frontách! Přestaneme se obávat smrti a začneme více rozumět životu. To je poselství, které ve mě Čirá radost zanechala a vím jistě, že se k němu budu opakovaně vracet, abych na něj nezapomněl.
Miluji čirou pravdu, která není zaobalena v náboženských klišé a zbytečných složitostech. Čirá pravda o naší mysli je ve své podstatě velmi jednoduchá a nepotřebuje mudrlanty a duchovní učitele. Nepotřebuje výklady výkladů a další kejkle, které nám pouze seberou drahocenný čas. Čirá radost je moudrost absolutního poznání koncentrovaná do sto deseti stran. Miluji tuhle knížku a vřele ji doporučuji každému, kdo hledá ve svém životě odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec! Čirou radost je radost číst, takže se nebojte rozšířit svoji knihovnu o tento přírůstek, máte-li zvídavého ducha a toužíte-li poznat, co je příčinou všech nepříjemných životních zkušeností a jak se pokusit žít už výhradně šťastně.
Výhodou knížky je to, že nás neznepokojuje karmou, nebo snad božím trestem a podobnými teoriemi, které k pochopení souvislostí ve své podstatě ani nepotřebujeme. Není nutné si život komplikovat neznámými pojmy a systémy východních či západních nauk. Stačí pochopit to základní – co způsobuje naše nepříjemné stavy a jaká je jejich skutečná povaha? Co ve skutečnosti ovládá veškeré naše jednání a život?
„Když jsou dítěti dva roky, začnou mu říkat, že když mu někdo zatleská, má se cítit dobře, a když mu někdo vyčiní, má se cítit špatně. Dítě to vstřebá, a je ztraceno. Programování začalo.“
Závěrem si ještě dovolím citovat jedno podobenství a jeden příběh:
“V autobusu sedí skupina turistů. Projíždějí nádhernou krajinou. Záclonky na oknech jsou zatažené, nikdo nic nevidí. A co byste řekli, že lidé v autobusu dělají? Někteří tvrdě spí, jiní se baví o tom, která žena v autobusu je nejlépe oblečená. Kdo je ten člověk, co sedí na nejlepším sedadle?
A hádají se o tom. Tak to pokračuje až do konce cesty, a nikdo z nich neviděl nic z nádherné krajiny.
Co myslíte, čím asi většina lidí tráví svůj život? Snahou udělat dojem na ostatní. Snahou, aby je nikdo nekritizoval. Usilováním o chválu. Rád bych věděl, kolik je lidí, kteří nejsou bez ustání posedlí těmito myšlenkami, ať už vědomě či nevědomě. To by mě opravdu zajímalo. Bude jich velmi málo. Následky. Výsledky. Velmi málo lidí žije. Když hovoříme o znovuobjevení života – život nemůžete nikdy znovu objevit, dokud nepochopíte tyto lži, kterých se dopouštějí naše kultury, naše společnosti, a nerad to říkám, ale do jisté míry i řada světových náboženství. Tyto myšlenky jsou nepřáteli života.
A teď přijde příběh. Jeden lev vyrůstal ve stádu ovcí a neměl tušení, že je lev. Představte si – nevěděl, že je lev. Bečel jako ovce, žral trávu jako ovce. Jednoho dne se stádo páslo na okraji džungle, když vtom zařval velký a silný lev a vyskočil z lesa přímo dopro- střed stáda. Všechny ovce se rozutekly.
Představte si, jak byl lev z džungle překvapený, když mezi ovcemi spatřil jiného lva. Ten se za ním rozběhl a nakonec ho chytil. Vyděšený soukmenovec se před králem džungle krčil v hrůze. Na otázku „Co tady děláš?” odpověděl: „Měj slitování, nesežer mě, slituj se!” Král džungle ho však odvlekl k jezeru a řekl: „Podívej se!” A tak lev, který si myslel, že je ovce, poprvé uviděl svůj odraz ve vodě. Uviděl, jak vypadá. Potom se podíval na druhého lva a znova na svůj odraz ve vodě, a mohutně zařval. Už nikdy nebyl ovcí. Trvalo to minutu.”
Zdroj: vlastní, Anthony de Mello Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
