Žumpa. Zapadák. Díra. Krutoprdov. Ani jeden z těch názvů nedokáže výstižně charakterizovat podstatu té špeluňky. Jisté je jedno. Byla odpudivá. Pavučiny, prach, smrad z hajzlů se nechal porcovat na kusy, výčepák starší, než sám čas, ale jedno musím uznat. Piváky točit uměl. Snad proto jen mu tam štamgasti chodili. Jo, a ještě jedno. Jeho rozpadající se nakládanej Gothaj byl vyhlášenou krajovou specialitou. ČOI, ekologové a hygienici kolem něho vždy kroužili olbřímím obloukem, jeden chemik přišel o kufřík se svým nádobíčkem a vyhlášený exorcista odcestoval střechou kamsi na orbit poté, co mu narostly rohy a z gatí vyrašil nefalšovaný satanský chvost.
Inu, chodívali jsme do toho předpeklí vlastně pořád. Obvykle nebyl ani čas na štoptajm. Akorát to na nějakou hoďku někdo musel za pingla odtočit, aby si chvíli dáchnul. Sice dostal sodu, že nestíhá a hovno umí, ale za tou pípou jsme se vystřídali všichni, takže jsme to brali vpravdě sportovně.
V koutě pajzlu u věšáku na hadry sedával týpek, kterýmu nikdo neřek jinak, než Rošambó. Rošambó toho moc nenamluvil, lépe řečeno, neříkal vlastně vůbec nic. Prostě vždycky naboural dveře od knajpy, kecnul si na svoji sesli pod věšák, dostal svoji porci světélkujícího Gothaje a žejdlík s pivem, a víceméně lhostejně sledoval dění ve špeluňce. No, dění. Zas až tak moc se tam toho nedělo. Chlapíci řešili fudbal a politiku, sem tam nějakou samici, párkrát za večer otočili rundu tajtrdlíků, prostě, divoký vesnický život. Akorát v páteček se vypínala televize. To se hrál Mariáš, a to bylo víc, než koncert kapely Mogul.
Rošambó. Asi jediné slovo, co od něho kdo zaslechl. Občas se mu totiž něco v kebulce zkratovalo. Rošambó byl zkrátka pobouřen nějakou pro něho nepatřičnou situací, a za výkřiku ´Rošambó!!´ jal se defekt řešit. Vždycky dostal čočku, to ho ale nemohlo zastavit, aby si příště nedoběh pro další.
Zrovna minulej pátek. Chlapíci už malou dávali, tajtrdlíci se stavěli do řady, místní dobrovolní hasiči /SDH = Sdružení dutých hlav/ projednávali zábavu v tělocvičně a pilně hasili. Žízeň. Přišel i Předseda MNV, ten nesměl při organizaci kulturní akce nikdy chybět. Venku skřehotalo pár pubošů s několika místníma cácorkama, žmoulali desítku ve voskovanejch kelímkách a snažili se předstírat, že jsou dospělí. Nikdo jim to samozřejmě nežral, ale u nás na dědině se leccos přehlíželo. Hlavně, že putyka stojí a pivo teče. Vlasáči, zevlující s pubošema a cácorkama drbali Plastiky na kytary a byl krásný jarní podvečer.
Dveře od taverny se se skřípěním otevřely a dovnitř vrázoval týpek. Místní nebyl, u nás na vsi se známe všichni, to jedině, že by se odkudsi ze sklepa vynořil jako Kaspar Hauser. Všem popřál dobrého večera, klidně se posadil k předsedovi a objednal si kus. Gothaj s díky odmítl a večer pokračoval v klidu dál. Inu, v klidu, jak pro koho. Na své trucovně pod věšákem se právě probral Rošambó. Zpočátku Cizince vlastně ani nevnímal. Prostě dřepěl, usrkával desítku a hleděl si svýho. Z letargie ho ovšem vytrhl cizákův dotaz, nemá-li Pán Hlávný Slováckú Slivovicu. Paraván bezvědomí zastřel torza Rošambovy příčetnosti a bylo otázkou několika chvil, kdy vyrukuje se svou ´Rošambó´ mantrou.
Ten okamžik nastal, když se cizinec zvedl a statečně odkráčel na čpavý hajzl. Rošambó srotil všechny své démony do rojnice a vyčkával. Nikdo pochopitelně nic neočekával, Rošambó byl jako vždy zhroucen na své sesli a nikterak se neprojevoval. Dveře hajzlu se otevřely a Cizinec klidně vypochodoval ven. Rošambova chvíle přišla. Čpavý vzduch špeluňky prořízl výkřik: ´Rošambóóóóóó!!´ a Rošambó, který se během pikosekundy vymrštil ze svého chmurného stanoviště, řítil se s napřaženými pěstmi na z hajzlu právě vyšedšího Cizince. Cizinec pozdvihl obočí, udělal krok stranou a Rošambó se rozbil o futro od dveří hajzlu.
´…óóóóóó…´ nám znělo v uších ještě, když rozmlácenej Rošambó už ležel u dveří hajzlu na krovkách. Cizinec pokrčil rameny, zavrtěl hlavou a šel si sednout zpátky k Předsedovi a k svému pivu.
Předseda poplácal Cizince po rameni, aby si z toho nic nedělal, na což taky Cizinec vůbec nevypadal, a večírek pokračoval. Puboši jódlovali, hasiči hasili, mariášníci karbanili, Předseda klábosil s Cizincem, snad aj na tu Slivovicu došlo, Anděla se někam nenápadně vytratila se Ctiradem a Rošambó ležel, dokud jsme ho nezvedli a nevimplantovali do jeho království pod věšákem.
Divoký vesnický život.
Rošambó!!
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Narodil se v roce 1979 ve Středních Čechách. František je muzikant tělem i duší a svého času šmidlal také na housle, teď již válí pouze na kejtru. S Michalem Cosmosem navštěvoval hudební školu a kdysi dávno si spolu zabrnkali několik nestydatých písní. Občas se věnuje také literární tůře. Věří, že vždycky může být hůře.
Myslím, že u nás máma taky takovou žumpu, zapadák! :))) A krutoprdov je to asi taky! 🙂 Všude je to stejný drama.