Devatenáct příběhů o lásce, smrti a o naději. Devatenáct příběhů s nečekaným rozuzlením, s hořkou, tragikomickou či hororovou pointou. Igor Chaun nás ve své sbírce zavádí do tajemného světa – do dějů, postav a míst zdánlivě exotických, a přece nám jako by důvěrně známých. Poetika knihy dává vzpomenout na Chaunovy televizní Velmi uvěřitelné příběhy, z nichž je do sbírky zařazena povídka Sousto. Povídky vznikaly v rozmezí patnácti let. Po dvou dílech vydaných Deníků jedná se o autorovu třetí knihu, avšak o prvou knihu ryze beletristickou. Zároveň se jedná o další posun autora od filmařského usilování směrem ke spisovatelství, které deklaruje jako svou hlavní touhu a cíl. – Kniha je ozdobena ilustracemi výtvarníka Martina Fišera, absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové.
Igor má dar zacházet s jazykem neobyčejně zajímavě a osobitě vystihnout silnou myšlenku, příběh. Povídky v rámci jedné publikace mohou často vybízet k tomu, abyste je nečetli popořadě, ale vybírali si třeba dle atraktivnosti jejich názvů. Jarda mi jako první doporučil k přečtení Zvláštní věc, která je opět o lásce, tentokrát v projevu tichém a pokorném, a je snad i trochu naděje v tom jejím smutku. Pro ukázku bych však vybral jednu z těch kratších, která nese název:
Rybář aneb O radosti
Na břehu moře seděl rybář.
Byl to muž, který radost ve svém životě povýšil na určující hledisko všeho svého konání. Radost byla dům, ve kterém bydlel, radost byla loď, na které plul životem, radost byla sluncem, kterým se rozhodl zalévat své dny.
Byl šťastný – a svobodný!
Radosti vše podřídil, cele se jí oddal a nechal se v odměnu unášet jejími křídly.
Den po dni si radost vyráběl.
Teď seděl na břehu moře a chytal ryby.
Často zde sedával – byl tu radostný! Seděl a pozoroval vodstvo a tu a tam z něj vytáhl rybu.
Ale znenadání ho přepadl pocit, že radost z tohoto konání zmizela. Že už nikdy nebude mít RADOST z chytání ryb!
Radost ho opustila zcela nečekaně, to se mu někdy stávalo, a tak jen seděl a hleděl na moře. Nechal myšlenky volně rojit a čekal, až se objeví nápad … kterým si vyrobí radost.
Ano, to je ono!
Ryby! Kouzelné, jiskřivé, tajemné ryby. Proč by je měl tahat z vody ven – když on sám se může stát rybou?!?
Zaplavila ho RADOST při té představě!
Ano, chce se stát rybou a plout v moři a tělo vřící radostí chladit v temné vodě, brázdit oceán s hlavou vztyčenou, volat: Jsem ryba! … A plácat se a stříkat a bláznit!
Odkopl stoličku a odhodil pruty, strhal ze sebe oděv a nahý jako ryba se vrhl do moře. Plul daleko a byl šťastný, přetékal radostí, volal, že je ryba, a čeřil vodní spousty svalnatými pažemi.
Tak doplul až do míst, kde moře bylo nejhlubší.
Obklopila ho temnota a chlad. Muž halekal, rozstřikoval vodu, volal, že je ryba.
Náhle se zastavil vprostřed pohybu. Radost z něho vyprchala. Radost ho přešla. Cítil se prázdně a zavřel oči. Jeho tělo se měkce prolomilo v zádech a začalo klesat.
Moře zde bylo nejhlubší. Je po radosti.
Zdroj: vlastní, Večeře u mahárádži Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
Chaun je sice divnej, ale tohle by se asi dalo přečíst…. 😀