V průběhu karantény vznikla zajímavá iniciativa #zpěvačkyspolu, kterou můžete podpořit na této stránce. Za projektem stojí jazzová zpěvačka Petra Ernyeiová, která vyrůstala v hudebním prostředí maďarsko-slovenských rodičů. Od malička doprovázela na hudebních zkouškách svého tatínka, uznávaného muzikanta a banjistu hrajícího tradiční jazz. Poprvé vystoupila v 18 letech na jazzovém festivalu v USA v Sacramentu, což odstartovalo její profesionální kariéru jazzové zpěvačky.
O projektu #zpěvačkyspolu říká: „Ze dne na den zrušené koncerty… strach a obavy z toho, co bude. Pocítila jsem silnou potřebu spojit se s těmi, které jsou na tom stejně jako já: zpěvačky, ženy. Na prvním Zoom meetingu jsme mluvily jedna přes druhou a sdělovaly si dojmy ze vzniklé situace. A právě v tu chvíli vznikl nápad, jak se propojit nejen spolu, ale i s našimi rodinami a nejbližšími, a také s našimi fanoušky – jak jinak než písní! A ne ledajakou: Modlitbou pro Martu. To bylo ono.”
Přiznám se, že když jsem slyšel tuto verzi Modlitby poprvé, běhal mi mráz po zádech a skladba se mi okamžitě vryla do srdce. Dokonce si dovolím tvrdit, že mě oslovila mnohem víc, než samotný originál, který už se mi delší dobu, díky jeho masivnímu nasazení při různých demonstracích a setkání, začal značně protivit. Kouzlo melodie však dokázala následující verze povýšit na téměř dokonalou úroveň a pokud jste ještě neměli možnost ji slyšet, doporučuji přehrát následující video:
Umělci to měli v době omezení kulturních akcí mají vždy velmi složité a tak se jakákoli snaha o podporu umění počítá. 50 procent ze sbírky, kterou Petra Ernyeiová pořádá, chce navíc věnovat dvěma neziskovkám: Klubu svobodných matek, který pomáhá všem rodičům samoživitelům z celé České republiky, a Komunitnímu centru JAKO DOMA – Homelike, které se věnuje ženskému bezdomovectví.
Nezapomeňte tedy, pokud budete chtít tuto iniciativu podpořit a zároveň tak poděkovat zpěvačkám za jejich úžasnou práci, navštivte tento web.
Zdroj: vlastní, Donio.cz Foto: YouTube repro, Donio.cz
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
