Když se ke mě dostala publikace o pivovarech, kterých je v Česku více než 500, řekl jsem si, že by bylo rozhodně lepší získávat nové zkušenosti a rozšiřovat pivní obzory nejen teoreticky, ale také prakticky. A tak jsem v roce 2020 začal na sociálních sítích zveřejňovat své dojmy z piv, které se do mých rukou dostávají nejrůznějšími cestami – od kolegů z práce, přátel a známých, nebo díky návštěvě konkrétního kraje.
A protože si této mojí aktivity na Facebooku všiml také redaktor těchto stránek a zároveň můj kamarád z místa bydliště Michal, byl jsem osloven s nabídkou spolupráce, kterou jsem rád přijal. Společně věříme, že tento unikátní seriál osloví každého, koho pivní kultura v naší zemi alespoň trochu zajímá.
Každý díl vám nabídne tři kousky, které jsem vyzkoušel a popsal v krátkém komentáři. Hodnocení je vždy založené na mých osobních chuťových preferencí a pokud máte zážitek z ochutnání vybraného moku více či méně odlišný, nestyďte se jej napsat do komentářů pod článkem. Každý úhel pohledu, nebo lépe řečeno chuti, se počítá!
POUTNÍK | no. 184
Úvodem vás dnes zavedu na Vysočinu, konkrétně do Pelhřimova – města kuriozit. Představím vám pivovar Poutník a jejich dvanáctistupňový ležák s obsahem alkoholu 5 %. Pivovar byl založen již roku 1552, avšak v roce 1898 se přestěhoval do tehdy nové moderní budovy v Pivovarské ulici, jen kousek od centra a zámku.
Etiketa je velmi jednoduchá, zato zátka má vlastní potisk. Po otevření je cítit slad a kvasnice. Po nalití má pivo jantarovou barvu, bílou hustou pěnu, která dobře drží. V chuti se objevují tóny mandlí, jablečného moštu a lehce i hrušky. Dozvuk je teple hořký, bez dalšího překvapení. Jako ideální doprovod bych doporučil utopence.
Na závěr musím pochválit pěkně provedenou zátku i plné tělo piva. Je znát, že jde o produkt velkovýroby, ale přesto si zachovává svou duši i osobitou chuť. Tento kousek rozhodně stojí za ochutnání.
TVAGR | no. 185
Dále vás zavedu východně od Olomouce, nedaleko Svatého Kopečku, konkrétně do Velké Bystřice. Představím pivovar Tvarg a jejich jedenáctistupňový ležák s obsahem alkoholu 4,5 %. Pivovarnictví v obci sahá až do roku 1579, novodobá tradice se však píše od roku 2020. K pivovaru patří i vlastní výroba tvarůžků a samozřejmostí je také stylová restaurace.
Etiketa působí vtipně a s nadhledem, zátka je však jen zelená a bez potisku. Po otevření se objeví vůně sladu, kvasnic a lehký nádech zatuchliny. Po nalití má pivo zlatavou barvu, pěna je bílá, hrubší, s většími oky a poměrně rychle mizí. V chuti lze rozeznat tóny mandlí, sušeného jablka a v pozadí i hrášku. Dozvuk je studeně hořký, s patrnými kvasnicemi. K zakousnutí bych doporučil tvarohový koláč.
Na závěr musím opět vyzdvihnout povedenou etiketu a zajímavé spojení pivovaru se sýrárnou, které působí nevšedně. Samotné pivo, až na úvodní pachuť, není vůbec špatné. Závěr nabízí výrazně hořký ocas, i když tělo není tak plné, jak by se čekalo. Celkově hodnotím jako pitelné, i když s jistými výhradami.
SVATOMARTINSKÝ SPECIÁL | no. 186
Na závěr jsem vybral pivo z portfolia Pivovarů Lobkowicz, konkrétně z pivovaru Černá Hora, který najdete severně od Blanska. Představím jejich Svatomartinský speciál – třináctistupňové pivo s obsahem alkoholu 5,3 %. Pivovar byl založen v roce 1530, přičemž první zmínky o místním pivovarnictví sahají už do roku 1298.
Etiketa je jednoduchá, s jemnými motivy husy. Zátka je zlatá, bez potisku. Po otevření se rozvine vůně kvasnic. Po nalití má pivo zlatavou barvu, hustou bílou pěnu, která pěkně drží. V chuti se objevují tóny chmele, mandlí a pepře. Dozvuk je příjemně hořký, s náznakem chmele a pepře i po odříhnutí. K tomuto speciálu se doslova nabízí kombinace s husou a zelím.
Na závěr ještě malé vysvětlení názvu „Svatomartinské“. V roce 1842 uvařil Josef Groll v Plzni první pivo plzeňského typu a právě na svatého Martina bylo poprvé naraženo. Tento speciál z Černé Hory proto nese své jméno právem – a rozhodně ho mohu doporučit k ochutnání.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní, pixabay.com
V roce 83 mne vyplivla kladenská porodnice ze svých útrob. Od malička se zajímám o vlaky a železnici obecně. Po jisté době jsem k tomu přidal ještě letadla. Mezi nejčastější cesty u mne patří jízdy do jižních Čech na milovanou chalupu a to jakkoliv: jednou autem, jednou vlakem, a klidně přes Brno a Přerov! Jako správný Čech miluji pivo. Mám pár svých favoritů, ale pak se mi dostala do ruky kniha o pivovarech a řekl jsem si: jdu do toho! Více než 500 pivovarů v ČR, to je brnkačka, ale věřte není. O pivech na sociálních sítí publikuji od roku 2020 a jsem rád, že je u nás taková kultura. A mé motto: “Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit!”
